Hospodářský cyklus
Hospodářský cyklus je zavádějící, avšak široce používaný pojem vyjadřující kolísání ekonomické aktivity okolo dlouhodobého trendu. Střídání relativního růstu a relativního poklesu je nazýváno cyklem. Toto kolísání je často měřeno pomocí hrubého domácího produktu.
Celý hospodářský cyklus v současnosti trvá 8–12 let[zdroj?] a poté se opakuje.[1]
Obsah |
Druhy hospodářských cyklů [editovat]
Hospodářské cykly dělíme podle ekonomických příčin na:
- monetární (jejich důsledkem jsou fluktuace agregátní poptávky)
- reálné (jsou způsobeny pohybem rovnovážného produktu, např. příchodem nové technologie)
Návaznost etap hospodářského cyklu [editovat]
Každá ekonomika prochází všemi částmi cyklu, které jsou mnohdy nevyrovnané.
Učebnicový hospodářský cyklus obvykle začíná přirozeně velkým hospodářským růstem a rozvojem, nazýváme jej expanze (konjunktura). Druhý stupeň hospodářského cyklu nazýváme vrchol, zde dochází ke zpomalení růstu, výroba se zastavuje. Později se trh nasytí a postupně začne klesat poptávka. Následkem toho se sníží výroba a celkový objem výroby; menší producenti zboží a poskytovatelé služeb zkrachují, nastane třetí fáze cyklu, recese, později deprese a nakonec krize. Během ní se zvětší podíl na trhu přeživším podnikům, které začnou bohatnout a celý koloběh se opět opakuje.
Krize 2008 jako příklad návazností [editovat]
V letech 2008–2010, bylo možno pozorovat přechod od krize z poklesu poptávky ke krizi z poklesu nabídky: Nejprve poklesla poptávka obyvatel, to nejdříve především v USA, díky čemuž se do platebních potíží dostalo mnoho výrobních závodů po celém světě. Vzniklý převis nabídky měl za následek pokles cen s hrozbou deflace.
Následně mnoho výrobců zkrachovalo. V té době analytici předpovídali nárůst poptávky a růst cen a inflace a postupné obnovení ekonomického růstu a také doporučovali nové dlouhodobé investice. Poptávka však nevzrosla a inflace nenastala.
Prvotní příčiny vzniků změn v hospodářství [editovat]
Příčiny změn v hospodářství jsou vnější a vnitřní. Existují dvě teorie jejich vzniku:
- První spojuje vývoj s vnitřní nestabilitou ekonomiky. Podle ní dochází ke kolísání agregátní poptávky a k poklesu domácího produktu. Naopak v případě příznivé situace vzniká rozvoj.
- Podle druhé nejsou výkyvy způsobeny velikostí rizika, ale vznikají kvůli zásahům vlád do ekonomiky[2] (např. typy daní) a jejími snahami o tzv. ekonomické regulace. Takové záměry však nedomýšlejí zpětnou vazbu a proto se míjejí zamýšleným účinkem: Nejde o regulaci ve smyslu dosažení cílového stavu systému a jeho stability podle teorie řízení, např. regulátorem. Stát řeší pouze způsob zásahu volbou akční veličiny, ale důsledky pouze odhaduje, a to ještě jen prvotní vliv zásahu, už však ne do konečných důsledků po ustálení všech stavových veličin celého ovlivněného ekonomického systému: Ustálenou hodnotu lze pouze odhadovat pomocí iterativních metod, a to ještě za předpokladu známého popisu systému pomocí jeho modelu, který však u ekonomiky znát nelze, nanejvýše jeho zjednodušenou aproximaci, a ani o té není shoda. Přitom bez znalosti parametrů systému nelze regulátor ani sestavit, natož funkčně používat.[3] Porovnej: intervencionismus vs. libertarianismus. Podrobně: Teorie řízení.
Cykličnost [editovat]
Cyklus jevů lze chápat jako uzavřený sled jevů v daném pořadí. To ovšem ještě nemusí znamenat, že tyto jevy nastávají v pravidelných periodách.
Nepravidelné vlivy na ekonomiku jsou buď impulsní, nebo po jednorázovém přechodu už trvalé: Porovnej impulsní a přechodovou charakteristiku. Záleží na flexibilitě ekonomiky, do jaké se dá těmito vlivy ovlivnit, v jakém územním rozsahu a s jakou svou dynamikou dosáhne nového ustáleného stavu. Příkladem takových změn mohou být přírodní katastrofy (jako například vlny tsunami v roce 2010 v Indickém oceánu a v roce 2011 v Japonsku), války (v Iráku nebo v roce 2011 sled revolucí v severní Africe a občanská válka v Libyi) a také průlomové technologické objevy (oheň, kolo, kov, uhlí, pára, elektřina, ropa, tranzistor), které všechny nejprve ovlivnily jen určitou část ekonomiky a jejich vliv se postupně přeléval mezi obory k novému ustálenému stavu. Protože jde o nepravidelné jevy, lze se jim bránit jen těžko a spíše plošnými metodami založenými na statistice a řízení rizik.
Periodicita [editovat]
Naproti tomu pravidelné opakování si zaslouží zkoumání. Může mít dva důvody:
- periodické opakování vnějších vlivů,
- kmitání jako vnitřní vlastnost systému samotného.
Přirozená periodicita [editovat]
Typický je vliv ročního cyklu: Jednoznačně je patrný například na stavebnictví. Čím kratší cykly, tím lokálnější mají charakter: Globální systém má příliš velkou setrvačnost, než aby se na něm projevily, spíše se vyruší. Naopak místně mohou být právě krátké vlivy značné: Hospodský snadno pozná, že ve vedlejší továrně opět měli výplatní den. Za celkové zkoumání tedy stojí pouze dlouhodobé cykly. Ekonomika se typicky zkoumá zvnějšku, pozorováním jejího chování, její vnitřní model není znám. Lze postupovat buď tak, že se k pozorovanému chování zpětně dohledávají příčiny (neočekávaný pohyb cen komodit, zdánlivě bez příčiny), nebo tak, že se nejdříve formuluje hypotéza o budoucích důsledcích známé změny a následně se tato o empiricky ověřuje. Výsledkem má být zjištění citlivosti konkrétních parametrů ekonomiky na konkrétní jevy a na základě toho předvídat výsledek pro příští podobné situace, rekonstrukce zjednodušeného modelu podle dílčích přenosů.
Jedním z předpokládaných vlivů je jedenáctiletý Sluneční cyklus: Vliv na ekonomiku má přicházet na jedné straně přes zemědělství, na druhé straně přes vliv slunečního větru na elektrická zařízení na Zemi. (např. kolapsy rozvodných sítí v Kalifornii, Itálii a Německu během první dekády 21. století)
Umělá periodicita [editovat]
Ekonomické cykly se však mohou vyskytovat i bez jakýchkoli vnějších vlivů: Pak je periodické (harmonické) kmitání přímo vlastností systému. Základním axiomem ekonomie však je, že trh vždy najde rovnovážný stav, tedy ustálenou hodnotu: Kupující a prodavač se musí setkat a shodnout, jinak by žádný obchod ani neproběhl.
Používanými způsoby, jak rozkmitat jinak stabilní systém, je buď posílení některého jeho vnitřního stavu kladnou zpětnou vazbou (tak se například konstruují harmonické oscilátory), nebo napojením některé vnitřní veličiny na vnější zdroj (zřídlo vs. nora, zavedení divergence).
Na základě takové úvahy pak např. minarchisté odmítají zásahy státu do ekonomiky s tím, že místo aby se tak problém řešil, naopak se ještě zhoršuje (přilévání oleje do ohně). Argumentem je, že to byly pravě intervence, které ekonomiku vychýlily, a proto ji další intervence v podobném duchu zpět neuklidní, ale naopak pokřiví ještě více. Nastává paradox, kdy stát bere obyvatelům prostředky, aby je mohl utratit; a utrácí je právě na to, že dále pokřivuje hospodářské poměry a tím lidé trpí ještě i podruhé. Kolosálním příkladem byl tzv. New Deal v USA v polovině 20. století, který se nesl v duchu keynesiánské myšlenky, že "národ obohatíme tím, že budeme rozbíjet okna": Nezaměstnaný totiž dostane práci a bude bohatší. A to vše za peníze od občanů, nebo na dluh, a pak tedy opět od obyvatel.[4]
Odpůrci tzv. "velkého státu", minarchisté, dále tvrdí, že bez vlivů státu by žádné vnitřní oscilování v ekonomice vůbec nevznikalo.[zdroj?]
Ohodnocení bohatství [editovat]
Hospodářské cykly jsou realitou dneška. Ovšem je třeba rozlišovat, která veličina že se vlastně takto mění: Jsou to především dnešní tzv. inflační peníze, jimiž se ohodnocuje majetek, obzvlášť hmotný majetek. I tyto nekryté dluhové peníze totiž jsou zbožím. Peníze mají být především likvidním (tekutým) prostředkem směny jiných hodnot, protože by se už nemanipulovalo až tak snadno. Co se během krizí mění, tedy je hodnota peněz, ale zůstává skryto, nakolik krize ovlivňuje bohatství skryté v ostatním nepeněžním majetku. Na fluktuace bohatství v průběhu hospodářského cyklu totiž lze nahlížet i z pozice statkáře s nulovým bankovním účtem: Toho se potíže peněz, jakožto komodity, netýkají buď vůbec, nebo jen zprostředkovaně skrze změny v jeho příležitostech v okolí. Ovšem majetek v jeho momentálním držení zůstává zvnějšku neovlivněn.
Na základě podobných úvah v posledních letech ve světě sílí názory, abychom se vrátili zpět k opuštěnému zlatému standardu nebo aby se alespoň navýšilo krytí peněz: To je dnes totiž nulové.
Andrey Korotayev použil spektrální metody analýzy a prokázal přítomnost vln kondratěvovské v globální dynamice HDP na přijatelné úrovni statistické významnosti.[1]
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- ↑ a b Korotayev, Andrey V., & Tsirel, Sergey V. A Spectral Analysis of World GDP Dynamics: Kondratieff Waves, Kuznets Swings, Juglar and Kitchin Cycles in Global Economic Development, and the 2008–2009 Economic Crisis. Structure and Dynamics. 2010. Vol.4. #1. P.3-57.
- ↑ Základy: Rakouská teorie hospodářského cyklu, mises.cz
- ↑ Základy: Nemožnost centrálního plánování, mises.cz
- ↑ Pokračující růst státu v hospodářsky vyspělých zemích, Higgs, Robert: Politická ekonomie strachu, překlad z angličtiny: Josef Šíma, Praha, 2006, společně Alfa Publishing, ISBN 80-86851-33-8, a Liberální institut, ISBN 80-86389-43-X.
