Phillipsova křivka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Phillipsova křivka – ekonomika USA v letech 1960–1969

Phillipsova křivka popisuje vztah mezi nezaměstnaností a inflací.

Základem pro vytvoření křivky bylo studium údajů o nezaměstnanosti a nominálních mzdách ve Spojeném království v období let 18611957, které provedl ekonom William Phillips. Svou práci publikoval v roce 1958. Výsledkem jeho zkoumání je nepřímá úměra: čím menší nezaměstnanost, tím větší inflace. Naopak, je-li makroekonomickým cílem snížit růst inflace, je nutné se smířit s růstem nezaměstnanosti.[1] V souvislosti s výběrem mezi vysokou inflací a nízkou nezaměstnaností (a naopak) se hovoří i o tzv. koeficientu obětování. Tato veličina ukazuje počet procent ročního produktu, která jsou ztracena během snižování inflace o 1 procentní bod.[2]

Krátkodobá platnost[editovat | editovat zdroj]

Jak ukázal Milton Friedman, tato substituce (často označovaná jako „trade-off“, v doslovném překladu „kompromis“[3]) platí pouze v krátkém období, kdy se nemění očekávaná míra inflace. Dochází-li ke snižování nezaměstnanosti, roste tlak zaměstnanců na zvyšování mezd a zároveň se v delším období zvyšuje procento očekávané inflace. V tento moment dochází k posunu krátkodobé Phillipsovy křivky na vyšší úroveň, což znamená vyšší míru inflace při stejné míře nezaměstnanosti. Dlouhodobá Phillipsova křivka se ustálí v místě přirozené míry nezaměstnanosti – vertikálně v grafu, kde je na ose X vynesena míra nezaměstnanosti a na Y míra inflace. Jakékoliv snahy dosáhnout nižší nezaměstnanosti, než jaká je její přirozená míra, zvyšují inflační očekávání a vedou v krátkodobém měřítku k růstu zaměstnanosti, v dlouhodobém ovšem pouze k růstu inflace, neboť nezaměstnanost se vrátí na svoji přirozenou míru.

Dlouhodobě je míra nezaměstnanosti na tzv. přirozené míře a je slučitelná s libovolnou mírou inflace. Původní Phillipsova inverzní závislost stále platí, ale jen v krátkém období. Jde tedy o případ dlouhodobé Phillipsovy křivky, která je kolmá. Přirozená míra nezaměstnanosti je taková míra nezaměstnanosti, při které jsou pracovní trhy v rovnováze - neprojevuje se ani nedostatek pracovníků, ani nedobrovolná nezaměstnanost.“[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CHMELOVÁ, Jana. Česká ekonomika a ekonomické zákony. Brno : ESF MU, 2007. Diplomová práce. Dostupné online. Kapitola 3 Historický pohled – vývoj názorů na platnost předpokladů Phillipsovy křivky, s. 28–35.  
  2. MANKIW, Gregory. Zásady ekonomie. Praha : Grada, 1999. Kapitola 33 Vztah inflace a nezaměstnanosti v krátkém období, s. 719. ISBN 8071698911.  
  3. FIALOVÁ, Helena; FIALA, Jan. Malý ekonomický slovník s výkladem pojmů v češtině a v angličtině. Praha : A plus, 2006. ISBN 80-902514-8-X. S. 185-186.  
  4. HLADÍK, René. Ekonomie: základní kurz (pro bakalářský stupeň vysokých škol). 2. vyd. Nové Město nad Metují: Reneco, 2005, 239 s. ISBN 80-865-6311-1.

Související články[editovat | editovat zdroj]