Phillipsova křivka
Phillipsova křivka popisuje vztah mezi nezaměstnaností a inflací.
Základem pro vytvoření křivky bylo studium údajů o nezaměstnanosti a nominálních mzdách ve Spojeném království, které provedl ekonom William Phillips. Výsledkem je nepřímá úměra: čím menší nezaměstnanost, tím větší inflace. Naopak, je-li makroekonomickým cílem snížit růst inflace, je nutné se smířit s růstem nezaměstnanosti.
Tato substituce platí pouze v krátkém období, kdy se nemění očekávaná míra inflace. Dochází-li ke snižování nezaměstnanosti, roste tlak zaměstnanců na zvyšování mezd a zároveň se v delším období zvyšuje procento očekávané inflace. V tento moment dochází k posunu krátkodobé Phillipsovy křivky na vyšší úroveň, což znamená vyšší míru inflace při stejném procentu nezaměstnanosti. Dlouhodobá Phillipsova křivka se ustálí v místě přirozené míry nezaměstnanosti – vertikálně v grafu, kde na X je vynesena míra nezaměstnanosti a na Y míra inflace. Jakékoliv snahy podkročit přirozenou míru nezaměstnanosti zvyšují inflační očekávání a vedou v krátkodobém měřítku k růstu zaměstnanosti, v dlouhodobém ovšem jen pouze k růstu inflace, neboť nezaměstnanost se vrátí na svoji přirozenou míru. "Dlouhodobě je míra nezaměstnanosti na tzv. přirozené míře a je slučitelná s libovolnou mírou inflace. Původní Phillipsova inverzní závislost stále platí, ale jen v krátkém období. Jde tedy o případ dlouhodobé Phillipsovy křivky, která je kolmá. Přirozená míra nezaměstnanosti je taková míra nezaměstnanosti, při které jsou pracovní trhy v rovnováze - neprojevuje se ani nedostatek pracovníků, ani nedobrovolná nezaměstnanost."[1]
[editovat] Literatura
- Citace monografie
- ↑ HLADÍK, René. Ekonomie: základní kurz (pro bakalářský stupeň vysokých škol). 2. vyd. Nové Město nad Metují: Reneco, 2005, 239 s. ISBN 80-865-6311-1.
