Josef Šíma
| Josef Šíma | |
 Josef Šíma ve svém pařížském ateliéru, asi 1929 |
|
| Narození | 19. březen 1891 Jaroměř  Rakousko-Uhersko |
|---|---|
| Úmrtí | 24. červenec 1971 Paříž  Francie |
| Povolání | malíř |
Josef Šíma, někdy uváděn jako Joseph Sima (19. březen 1891 Jaroměř - 24. červenec 1971 Paříž) byl český malíř, někdy považován za francouzského (protože žil téměř 50 let v Paříži), patří k významným osobnostem evropského moderního malířství. Pocházel z výtvarnické rodiny, dědeček byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení.
Obsah |
Studia [editovat]
Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze ve třídě Jana Preislera studoval poté na brněnské technice.
Tvorba [editovat]
Patřil od roku 1920 k zakládajícím členům skupiny Devětsil. V roce 1921 odjel do Francie. Poslední jeho dílo v Praze byla scéna pro hru R.U.R. Karla Čapka. Vybral si Baskicko a ve městě Hendaye nastoupil do firmy jako kreslíř, jeho vedoucí se jmenoval Momejean a Šíma s ním nevycházel dobře. Během pobytu psal reportáže do Lidových novin. V roce 1923 odjel do Paříže, kde žil u paní Germaine. Vyráběla kabelky a portfeuille pro pány, získala za svoji tvorbu čestnou legii Légion d'honneur, Šíma se oženil s její dcerou. Roku 1926 získává francouzské občanství a zbytek života tráví v nové vlasti. Je zakládajícím členem pařížské skupiny Grand Jeu (Vysoká hra), spolu s básníky jako: René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Obdivoval dílo Augusta Perreta.
V roce 1930 vstoupil do spolku Umělecká beseda.
Organizátor mezinárodní výstavy Poesie v r. 1932 v pražském Mánesu.
Jeho první práce po válce ovlivnil sociální civilismus, ale obsahovaly poetismus. Senzitivní krajiny a obrazy z Francie v letech 1922-24 (Lodě v přístavu, Le Havre). Kolem roku 1925 se snažil o geometrickou abstrakci, název geometrická ale odmítal, tvrdil, že pro přesný výraz je lépe použít nefigurativní, abstraktní je fyzika či matematika výtvarné umění je konkrétní. V obraze Evropa z roku 1927 dosáhl imaginativnímu projevu k surrealismu se přiblížil v obraze Bouře z roku 1928.
Obrazy mají řadu symbolů a prvků obsahujících symbolismus: vejce, krystal, strom. Ve 30. letech zpracoval nekonvenčně antická témata: Pád Ikarův, Návrat Theseův, obraz zakoupil Magistrát hlavního města Prahy již v roce 1936 (dnes součást sbírky Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu), poté Zoufalství Orfeovo... a další.
Pozdější díla jsou syntézou předchozích postupů, kupř: Šedá krajina s červeným tělem z roku 1967. Ilustrační tvorba obsahuje hlavně poezii (Louis Delluc, Lidé z baru z roku 1925 a J. Durych, Panenky v r. 1927). Vystavoval na festivalu malby, grafiky a sochařství Documenta II. od 11. července do 1. října 1959 v německém Kasselu.
V 60. letech realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.
Citát [editovat]
'"Padám, padám a přitom jak tak padám, pořád maluju obrazy."'
Závěr [editovat]
Patří k předním českým surrealistům jako byla Toyen či Jindřich Štyrský. Publikaci s výběrem ze Šímových vlastních textů z let 1933 až 1958, které osvětlují malířovy názory na úlohu a povahu moderního umění vydalo nakladatelství Gallery pod názvem Josef Šíma: Návrat Theseův. Připravil Karel Srp a Zuzana Bydžovská. V jeho díle je cítit vliv Le Corbusierova a Ozenfantova purismu.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- BYDŽOVSKÁ, Lenka; SRP, Karel. Josef Šíma - Návrat Theseův. Praha : Gallery, 2006. 163 s. ISBN 80-86990-05-2.
- FRANTIŠEK, Šmejkal. Josef Šíma. Praha : Odeon, 1988.
- TEIGE, Karel. Obrazy Josefa Šímy. Rozpravy Aventina. 29. březen 1928, roč. 3, čís. 15, s. 179-180. Dostupné online.
