Těsnopis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ukázka různých systémů těsnopisu 19. století

Těsnopis je zjednodušené písmo určené k velmi rychlému, snadnějšímu a úspornějšímu zápisu informací. Jeho znaky pro hlásky jsou značně zjednodušené proti běžnému písmu, některými znaky se zkráceně označují časté skupiny hlásek, zkracují se i častá slova a sousloví (tzv. hieroglyfický princip). Jako rozlišovací prvek je používána např. poloha znaku vůči řádku a zesílení (v některých soustavách, jako je český oficiální systém Herout-Mikulík a proto je psán obyčejnou tužkou). Lze užívat buď ke stručnému výtahu informací, nebo i k doslovnému zápisu textu.

Termíny[editovat | editovat zdroj]

Synonymy pro těsnopis jsou stenografie (z řec. stenos těsný a grafé psaní), také stenotypie, rychlopis čili tachygrafie (řec. tachys rychlý).

Komorní těsnopis (tj. parlamentní) je označení vysoké úrovně schopnosti těsnopisného zápisu a jeho převodu do běžného zápisu. Jedná se například o provádění úředního těsnopisného záznamu, zejména při jednání parlamentu.

Z komorního těsnopisu, jakož i z kancelářského těsnopisu je možné složit státní zkoušku.

  • stenograf, stenografka = těsnopisec (osoba)
  • stenografovací stroj = speciální technické zařízení pro psaní těsnopisem, psací stroj pro strojový těsnopis
  • strojový stenograf = osoba používající stenografovací stroj
  • stenogram = těsnopisný záznam
  • stenotypista, stenotypistka = ovládá a používá těsnopis, zároveň však svůj záznam i přepisuje na psacím stroji nebo počítači normalizované podoby obchodních nebo úředních písemností

Těsnopisné soustavy[editovat | editovat zdroj]

Těsnopisné soustavy bývají tříděny na typy

  • grafické (rukopisné)
    • kurzivní – odvozeny z latinské abecedy
    • geometrické – odvozeny z geometrických symbolů
  • strojové (klávesnicové) - vznikly v moderní době, rozšířeny zejména v USA a západní Evropě.

Z povahy těsnopisu vyplývá, že každá těsnopisná soustava je přizpůsobena jazyku, pro který byla vytvořena. K zapisování v těsnopisu je třeba kromě jeho dobrého osvojení též porozumění zapisovaným informacím a přiměřené vyjadřovací schopnosti. Přestože existují obecněji platná pravidla těsnopisu, obsah a uspořádání těsnopisného záznamu bývají značně uzpůsobeny potřebám jeho autora, a proto záznam nemusí být pro jiného člověka dobře čitelný.

Strojový záznam zpravidla využívá tzv. akordů – současného stisku více kláves. Na dřívějších stenografovacích strojích se tiskl stenogram. Záznam zadávaný nyní do počítačů prostřednictvím speciálního editoru lze do běžného písma převádět přímo strojově (softwarově) a výsledek pouze zkorigovat. To umožňuje téměř okamžitý přenos zaznamenávaného textu například na Internet. Strojový záznam umožňuje též automatické zaznamenávání času a tím synchronizaci se zvukovým záznamem.

Historie a užívání těsnopisu[editovat | editovat zdroj]

První dnes známou těsnopisnou soustavu, tzv. tironské noty (správněji vlastně tironské značky), vytvořil v 1. století př. n. l. Marcus Tullius Tiro, sekretář, otrok (a pozdější propuštěnec) Marca Tullia Cicerona. Byla užívána k zápisu jednání římského senátu a později až do 10. století n. l. i v administrativě předních evropských panovnických rodů. Byla však založena v podstatě pouze na hieroglyfickém principu (pro nejčastější slova zvláštní, co nejjednodušší znaky). Určité zprávy o neobvyklé rychlosti psaní jsou zachovány i z dřívější doby, není však jasně doloženo, že jde skutečně o těsnopis.

Moderní doba[editovat | editovat zdroj]

Užívání novodobého těsnopisu je známo od poloviny 16. století pro angličtinu, jeho rozmach nastával obvykle s rozvojem parlamentarismu. Tradičně a dodnes se užívá například při zápisu parlamentních jednání, ale též například k psaní osobních poznámek. První německý systém strojové stenografie představili Wolfgang Groth a Andreas Olschewski na kongresu Intersteno v Drážďanech v roce 1989.

Český těsnopis[editovat | editovat zdroj]

Pro češtinu Hynek Jakub Heger ve 40. letech 19. století upravil německou těsnopisnou soustavu Franze Xavera Gabelsbergera.

Ministerstvo školství a národní osvěty v červenci 1920 vypsalo na původní československou soustavu těsnopisnou konkurs, do nějž bylo přihlášeno 11 návrhů, mj. PhDr. Aloise Herouta a návrh a Ing. Svojmíra Mikulíka. Ministr školství a osvěty rozhodl spojit jejich návrhy do jediné soustavy a následně dne 23. dubna 1921 výslednou soustavu Herout - Mikulík (soustava H-M) zavést postupně do škol místo dosavadního převodu soustavy Gabelsbergovy, na kterou částečně navazuje. Soustava Herout-Mikulík se po menších úpravách u nás používá dosud.

Možnost psát touto soustavou i v jiných jazycích, vhodná především pro české těsnopisce, je dána převody soustavy H-M na angličtinu, němčinu, francouzštinu, španělštinu, italštinu, ruštinu a na některé další jazyky.

Česká těsnopisná soustava posloužila také (stejně jako česká úprava německé stenografie Gabelsbergerovy) často jako základ pro těsnopis ostatních slovanských národů vzhledem k jejich podobné hláskové i gramatické stavbě.

Český rekord v rychlosti psaní těsnopisem, 200 slov za minutu, vytvořil Mgr. Miloš Matula v roce 1957. Pro zápis běžné řeči však stačí rychlost 70 slov za minutu; pro záznam rychlejšího přednesu nebo například televizních zpráv 80 – 100 slov za minutu (rychlost psaní běžným písmem bývá okolo 20 – 40 slov za minutu).

V 2. polovině 20, století byly zpracovány slibné návrhy na modernější a ještě vhodnější soustavu českého těsnopisu, mj. právě M. Matuly, ale po zkušenostech se zaváděním systému H-M a velkou náročností přechodu, který trvá cca 10 let, nebyly využity.

V současnosti je těsnopis na určitém ústupu vzhledem k rychlému rozvoji techniky (nahrávání, počítačové zpracování textu), těsnopis je však stále nenahraditelný (resp. jeho výhody lze těžko překonat) při psaní vlastních poznámek nebo záznamů, neboť umožňuje zapisované upravovat už během psaní. Je rovněž relativně často využíván jako tajné písmo. Výuka těsnopisu se sice omezila, ale je zachována zejména na některých obchodních akademiích, např. v Praze - Dušní nebo v Orlové.

Pokusy vyvinout pro češtinu strojovou těsnopisnou soustavu skončily neúspěchem.

Institucionální zaštítění[editovat | editovat zdroj]

Státní těsnopisný ústav je oddělení Národního ústavu odborného vzdělávání. Jako samostatné školské zařízení existoval od 1.1. 1991 do 30.9. 1999. Koordinuje výuku předmětů technika administrativy, obchodní korespondence a těsnopis na středních školách, a pro tyto předměty zajišťuje činnosti státní zkušební komise. Také provádí kursy, soutěže, vytváří výukové programy a pomůcky. Podílí se na mezinárodní spolupráci v rámci federace Intersteno (Mezinárodní federace zpracování informací), založené roku 1887.

Český těsnopisný spolek byl ustaven 5. března 2001 v Praze a navázal na přerušenou činnost Prvního pražského spolku stenografů, založeného v roce 1859 z iniciativy Jindřicha Fügnera.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]