J. Edgar Hoover

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
John Edgar Hoover
J. Edgar Hoover roku 1961
J. Edgar Hoover roku 1961
Narození 1. ledna 1895
USA Washington, D.C., USA
Úmrtí 2. května 1972 (77 let)
USA Washington, D.C., USA
Místo odpočinku Kongresní hřbitov, Washington, D.C.
Národnost Americká
Vzdělání George Washington University
Alma mater Georgetown University a George Washington University
Povolání důstojník
Zaměstnavatel Ministerstvo spravedlnosti USA
Titul 1. ředitel FBI
Ocenění rytíř komandér Řádu britského impéria
Období 22. březen 1935 - 2. květen 1972
Předchůdce Úřad ustaven
Následovník L. Patrick Gray
Nábož. vyznání Presbyterián
Rodiče Dick N. Hoover, Sr.
Anna Marie Scheitlin
Podpis
John Edgar Hoover - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Edgar Hoover, (1. ledna 18952. května 1972), lépe známý jako J. Edgar Hoover, byl první a nejdéle sloužící ředitel americké agentury FBI. V jejím čele stanul od jejího založení až do své smrti. Předtím (od roku 1924) vedl předchůdce FBI – BOI (Bureau of Investigation).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

J. Edgar Hoover roku 1924

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 1. ledna 1895 ve městě Washington, D.C. Na střední škole Central High zpíval ve sboru, absolvoval vojenský výcvik u záloh a byl členem debatního kroužku. Poté studoval právo na George Washington University. Tuto školu roku 1916 úspěšně vystudoval a navíc získal titul LL.M.

Kariéra u FBI[editovat | editovat zdroj]

Dělnické nepokoje[editovat | editovat zdroj]

Po studiích byl zaměstnán na ministerstvu spravedlnosti USA, kde převzal vedení sekce registru potenciálních nepřátel státu. Roku 1919 se stal ředitelem Zpravodajské divize (GID) v nově vzniklé Bureau of Investigation - předchůdce FBI. Úřad se měl vypořádat se zvyšující se mírou násilného bolševismu a anarchie, které vedly k dělnickým nepokojům v letech 1919 a 1920. BOI zatýkala radikály, které poté nechala deportovat ze země.

Roku 1921 povýšil na zástupce ředitele BOI a v roce 1924 se stal jejím ředitelem. Do úřadu ho jmenoval tehdejší prezident Calvin Coolidge. V té době měla BOI 441 agentů. Navíc vytvořil síť spolupracujících lokálních šerifů po celých Spojených státech.

Zatčený Lepke Buchalter a J. Edgar Hoover (okolo 1940)

Války gangů[editovat | editovat zdroj]

V 30. letech 20. století i kvůli velké hospodářské krizi se rozšířil počet lupičů, kteří navíc nově využívali samopaly a jejich zločiny byly více organizované. Hooverova BOI dostala za úkol vypořádat se s organizovaným zločinem. První velký úspěch přišel při zastřelení proslulého lupiče Johna Dillingera zvláštním agentem Melvinem Purvisem. Další úspěchy brzy následovaly při dopadení gangsterů, jakými byli Alvin Karpis nebo Machine Gun Kelly. Tyto akce přinesly úřadu nové pravomoci, a také v roce 1935 nový název Federal Bureau of Investigation (FBI).

S novými dotacemi Hoover rozšířil svůj úřad. Najmul nové agenty, vytvořil největší registr otisků prstů své doby a založil první policejní vědeckou laboratoř.

Vyšetřování radikálů[editovat | editovat zdroj]

Po oslabení organizovaného zločinu se znovu soustředil na politické radikály. Sám opovrhoval podvratnými živly, které by mohly rozvrátit jeho vlast. FBI v té době shromáždila informace o deseti tisících potenciálních radikálech.

Roku 1938 zatkli prvního německého špiona, další následovali hlavně v době druhé světové války. Hoover během války plánoval kontrašpionáž vůči Sovětům.

V roce 1946 byl pověřen generálním prokurátorem Tomem C. Clarkem, aby vytvořil seznam neloajálních Američanů, kteří by mohli být zatčeni díky válečnému výjimečnému stavu. Ten tento seznam dokončil roku 1950 a předložil ho tehdejšímu prezidentovi Harry S. Trumanovi, kterému doporučil pozastavit zákon Habeas corpus a tyto občany zatknout. Ten to však odmítl.

Prezident JFK, J. Edgar Hoover a Robert F. Kennedy (1961)

COINTELPRO[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší soud Spojených států amerických roku 1956 rozhodl omezit možnosti ministerstva spravedlnosti vyšetřovat občany pro jejich politické názory, což Hoover nesl velmi nelibě. V té době založil tajný program COINTELPRO. V něm pokračoval v ilegálním vyšetřování podvratných živlů. Původně měl za úkol rozrušit strukturu Komunistické strany USA. V té době Hoover nasadil své agenty na osobnosti, jakými byli Charlie Chaplin nebo Martin Luther King. O jeho existenci se občané dozvěděli až roku 1971, a to díky médiím. COINTELPRO se stal hlavní příčinou kritiky Hoovera a jeho úřadu.

Již v té době založil tajný archiv kompromitujících informací o význačných osobnostech. Jedním ze zveřejněných případů je očerňující poměr mezi Martinem L. Kingem a herečkou Jean Seberg. Dle Jacqueline Kennedy se snažil Kinga očernit i u prezidenta Johna F. Kennedyho a jeho bratra Roberta F. Kennedyho.[1]

Když byl roku 1963 spáchán atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho Hoover vedl vyšetřovací komisi. Roku 1964 mu prezident Lyndon B. Johnson oficiálně povolil být doživotním ředitelem FBI.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Udržel si silný vliv až do své smrti roku 1972. Zemřel na zástavu srdce v souvislosti s onemocněním kardiovaskulárního systému. Hoover zemřel v 77 letech. Na počest jeho celoživotní práce bylo jeho tělo vystaveno v rotundě Kapitolu a později pohřbeno na hřbitově amerického Kongresu. V čele FBI jej po jeho smrti nahradil L. Patrick Gray.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Hrob Hooverovy rodiny

Přiznává se mu úspěch za vybudování této federální agentury v účinnou zločin-potírající organizaci, s mnoha zavedenými inovacemi v policejní technologii, jako centralizované zpracování otisků prstů či forenzní laboratoře. Během své kariéry se těšil oblibě americké společnosti a získal mnohá ocenění, ale po jeho smrti se stal kontroverzní postavou. Jeho kritici vytýkají, že překračoval pravomoci FBI,[2] používal ji k zastrašování politických aktivistů a disidentů, k nahromadění tajných dokumentů na vedoucí politické figury[3] a používal nezákonné metody pro sběr důkazů.[4]

Roku 1977 režisér Larry Cohen natočil film The Private Files of J. Edgar Hoover. V roce 2011 režisér Clint Eastwood natočil životopisný snímek J. Edgar.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

J. Edgar Hoover se nikdy neoženil, byl bezdětný a zemřel jako „starý mládenec“. Přestože se z titulu vedení federálního úřadu stal záhy mediálně známou figurou, nikdy nebyl vídán ve společnosti něžného pohlaví. Od 40. let tak začaly kolovat pomluvy, naznačující, že by Hoover mohl mít homosexuální vztah[5] se svým přímým podřízeným, zástupcem FBI, Clydem Tolsonem,[6] se kterým trávil hodně času jak profesně, tak mimo práci.[7] Ryze profesionální úzký vztah si vybudoval s demokratickým politikem Lyndonem B. Johnsonem, roky před tím, než se Johnson stal prezidentem. Určitou averzi naopak choval vůči Robertu Francisovi a Johnu Fitzgeraldu Kennedyovým.

Také byl Svobodným zednářem. Od roku 1920 v hodnosti mistra ve washingtonské lóži. Roku 1955 dosáhl vrcholného 33. stupně. V řádu strávil 52 let.

Kariéra v datech[editovat | editovat zdroj]

Hooverem napsaná zpráva z 29. listopadu 1963, nadepsaná „Zavraždění prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho 22. listopadu 1963“, která tuto událost spojuje s jistým „Georgem Bushem ze CIA“.
  • 26. červenec 1917 - nástup na Ministerstvo spravedlnosti
  • 1917 - vedoucí Hlavního zpravodajského oddělení (GID)
  • 1918 - asistent Generálního prokurátora
  • 1921 - včlenění GID pod BOI a následné jmenování zástupcem ředitele Úřadu pro vyšetřování (BOI)
  • 1924 - dočasný ředitel Úřadu pro vyšetřování (BOI)
  • 10. květen 1924 – 22. březen 1935 - ředitel Úřadu pro vyšetřování (BOI)
  • 22. březen 1935 – 2. květen 1972 - ředitel Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI)[8]

Za celou svou kariéru sloužil celkem osmi americkým prezidentům:

a čelil problémům, které zahrnovaly:

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hoover je uváděn jako autor řádky knih a článků. Ale má se za to, že je pravděpodobně vypracovával personál jeho agentury.[9][10][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku J. Edgar Hoover na anglické Wikipedii.

  1. KLEIN, Rick. Jacqueline Kennedy on Rev. Martin Luther King Jr. [online]. abcnews.go.com, 2011-11-08, [cit. 2012-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. (anglicky)Ackerman, Kenneth D. (2007). Young J. Edgar: Hoover, the Red Scare, and the Assault on Civil Liberties. Carroll & Graf. ISBN 978-0-7867-1775-0.
  3. (anglicky)Beverly, William (2003). On the Lam; Narratives of Flight in J. Edgar Hoover's America. University Press of Mississippi. ISBN 1-57806-537-2.
  4. (anglicky)Carter, David (2003). Stonewall: The Riots That Sparked The Gay Revolution. New York: St. Martin's Griffin. ISBN 978-0-312-34269-2.
  5. (anglicky)Terry, Jennifer (1999). An American Obsession: Science, Medicine, and Homosexuality in Modern Society. University of Chicago Press. str. 350. ISBN 0-226-79366-4.
  6. (anglicky)Cox, John Stuart and Theoharis, Athan G. (1988). The Boss: J. Edgar Hoover and the Great American Inquisition. Temple University Press. str. 108. ISBN 0-87722-532-X.
  7. Cox, John Stuart and Theoharis, Athan G. (1988). The Boss: J. Edgar Hoover and the Great American Inquisition. Temple University Press. str 108. ISBN 0-87722-532-X.
  8. http://www.fbi.gov/about-us/history/directors/hoover
  9. (anglicky)Anderson, Jack (1999). Peace, War, and Politics: An Eyewitness Account. Forge Books. str. 174. ISBN 0-312-87497-9.
  10. (anglicky)Powers, Richard Gid (2004). Broken: the troubled past and uncertain future of the FBI. Free Press. str. 238. ISBN 0-684-83371-9.
  11. (anglicky)Theoharis, Athan G. (editor) (1998). The FBI: A Comprehensive Reference Guide. Oryx Press. str. 264. ISBN 0-89774-991-X.
  12. "Conspirators Against the American Way", New York Times. March 9, 1958, zhlédnuto 2008-04-17.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Ředitel FBI
Předchůdce:
Nová Funkce
1936 - 2. května 1972
J. Edgar Hoover
Nástupce:
Clyde Tolson