Sharon Tate

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sharon Tate
alt =
Rodné jméno Sharon Marie Tate
Narození 24. leden 1943
USA Dallas, Texas
Úmrtí 9. srpen 1969 (26 let)
USA Los Angeles, Kalifornie
Aktivní roky 1961-1969
Manžel/ka Roman Polanski (1968–1969)

Sharon Tate (24. ledna 19439. srpna 1969) byla americká herečka a modelka.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Dallasu, v Texasu jako nejstarší dcera majora americké armády Paula J. Tatea a ženy v domácnosti Doris Tateové. Měla dva sourozence, Debru Tateovou a Patricii (Patti) Tateovou, která v roce 2000 zemřela na rakovinu prsu. V mládí Sharon s celou rodinou často cestovala kvůli armádnímu stylu života svého otce. Střední školu dokonce absolvovala na Vicenza American High School v italské Veroně.

Sharon byla už i jako dítě velmi hezká a s věkem její krása rostla. Sharonin půvab nezůstal dlouho bez povšimnutí a brzy pod vedením agenta Hala Gefskyho začala hrát v reklamách a dostávala roličky v některých populárních seriálech (Mister Ed, Beverly Hillbillies, Man from U.N.C.L.E). Hal Gefsky ji rovněž představil francouzskému herci Phillipe Forquetovi, se kterým měla Sharon krátký románek. Během této doby se jí ujal nový agent Martin Ransohoff, který si umínil, že ze Sharon udělá hollywoodskou hvězdu. Její příprava trvala měsíce a vyústila v jejím prvním filmu Eye of the Devil (1967). To už měla Sharon vztah s Jayem Sebringem, holywoodským kadeřníkem hvězd typu Steva McQueena a podobných. Sharon se s Jayem dokonce zasnoubila. V roce 1967 odjela do Anglie, kde se ucházela o roli v novém filmu režiséra Romana Polanského Fearless Vampire Killers (Ples upírů). Romanovi se údajně na první pohled Sharon nelíbila. Považoval ji za „rychlokvašku“. Nakonec jí ovšem roli ve filmu dal. Během natáčení se mezi nimi zrodil románek, který přerostl v lásku. Sharon odvolala své zasnoubení s Jayem Sebringem a ten, ač zdrcen, zůstal jejím nejlepším přítelem a časem si oblíbil i Romana Polanského. Sharon se ve stejném roce vrátila do USA, kde natočila film Don’t Make Waves. Ke konci roku Sharon a Roman ohlásili, že se budou brát, a 20. ledna 1968 se v Londýně konala svatba. Jejich okolí bylo svatbou zaskočeno, protože kvůli četným Romanovým záletům nedávalo vztahu mnoho lidí dlouhodobé neděje. Rok 1968 Roman a Sharon prožili mezi hollywoodskou smetánkou známou jako „the beautiful people“ (krásní lidé). Natočila film Valley of the Dolls (Údolí panenek), který ji přinesl nominaci na Zlatý Glóbus (Golden Globe Award). Poté zazářila po boku Deana Martina ve filmu The Wrecking Crew, kde ji na akční scény připravoval Bruce Lee. Jejím posledním filmem byl 12+1, který byl uveden do kin až po její smrti.

Tento úspěšný pár skládající se z geniálního režiséra a „nejkrásnější ženy“ své doby byl na výsluní. Koncem roku 1968 Sharon zjistila, že je těhotná, a zdálo se, že jejímu štěstí nestojí nic v cestě. Začátkem roku 1969 si pronajali s Romanem nádherný dům na 10050 Cielo Drive s výhledem na Los Angeles. Sharon ho nazývala svým „hnízdečkem lásky“. Sotva se tam nastěhovali, museli opět odjet do Londýna kvůli Romanově práci na dalším filmu. Dům na Cielo Drive byl zatím hlídán Vojciechem (Voytekem) Frykowskim a jeho přítelkyní Abigail Folgerovou. Voytek byl spisovatel a kamarád Romana ještě z Polska a Roman mu pomohl odjet do Francie a následně do USA. Abigail byla dědičkou zakladatele kávového impéria Folger’s Coffee a i přes své nesmírné bohatství se spíše věnovala charitativním aktivitám. V červenci 1969 se Sharon vrátila do Los Angeles. Vracela se na palubě lodi Queen Elizabeth II, protože letecké společnosti odmítaly přepravovat přes oceán ženy ve vysokém stupni těhotenství. Roman se měl vrátit v polovině srpna, zrovna včas pro narození jejich dítěte.

Poslední týdny svého života prožila Sharon ve společnosti Voyteka, Abigail a Jaye, kteří s ní zůstali bydlet, na žádost Romana, na Cielo Drive. Většinu svého času strávila přípravami na blížící se porod a dítě. Horký letní den 8. srpna 1969 strávila Sharon převážně doma. Navštívilo ji několik přátel, se kterými poobědvala. Po obědě odpočívala, jelikož své těhotenství nesnášela příliš dobře. Večer odjela s Voytekem, Abigail a Jayem na večeři do své oblíbené mexické restaurace El Coyote. Na Cielo Drive se vrátili před 22. hodinou. Pozemek na Cielo Drive měl v odlehlé části dům pro hosty, ve kterém bydlel devatenáctiletý správce pozemku William Garretson. Toho těsně před půlnoci navštívil jeho známý, student Steven Parent, který u něj setrval asi půl hodiny a pak odešel.

Těsně po půlnoci (tj. ráno 9. srpna 1969) přijelo k bráně domu na konci Cielo Drive auto, ve kterém seděli zfanatizovaní nohsledi Charlese Mansona, Charles „Tex“ Watson, Patricia Krenwinkelová, Susan Atkinsová a Linda Kasabianová. Charles Manson je přesvědčil, že vraždami, které by svedli na místní černochy, musí začít rasovou válku, ve které by přežila jenom jeho „rodina“. Watson vyšplhal na telefonní sloup a přestřihl dráty. Pak skupina, ozbrojena revolverem a noži, prolezla zeď pozemku. V tom okamžiku se k ním přiblížilo auto odjíždějícího Stevena Parenta. Watson se autu postavil do cesty a čtyřikrát střelil Parenta do hlavy. Jeho poslední slova údajně byla: „Prosím, nezabíjejte mě, nikomu nic neřeknu“. Kasabianová dostala hysterický záchvat, protože, jak později tvrdila, si myslela, že jdou pouze loupit a ne vraždit. Watson rozhodl, že ji raději nechají hlídat vchod na pozemek. Zbytek vrahů pak pokračoval k domu. Tam Tex prořízl síťku na okně, vlezl dovnitř a vpustil Atkinsovou a Krenwinkelovou. V obývacím pokoji uviděli Voyteka, který spal na gauči. Watson ho vzbudil kopancem do hlavy a Krenwinkelová ho následně svázala. Mezi tím Atkinsová, ozbrojená nožem, prošla zbytek domu. Uviděla Abigail, která si četla v posteli knížku, a ta se na ní dokonce usmála a zamávala jí, protože si myslela, že se jedná o nějakou pozdní návštěvu. Ve vedlejším pokoji na posteli seděli Sharon a Jay a tiše rozmlouvali. Atkinsová všechny pod pohrůžkou použití nože odvedla do obývacího pokoje. Watson nařídil všem být zticha a lehnout si na břicho. Jay protestoval, že je Sharon těhotná, a Watson ho bez mrknutí oka zastřelil. Panika, která následovala, je nepředstavitelná. Watson nařídil Atkinsnové, aby zabila Voyteka. Ta vzala nůž, ale na sekundu zaváhala. Voytek, mimochodem statný muž, toho využil, a jelikož si už před tím stačil uvolnit pouta, vyskočil a začal s Atkinsnovou zápasit. Ta ho několikrát bodla do nohy a Voytek začal utíkat směrem ke vchodovým dveřím. Watson ho dostihl, střelil do něj, několikrát ho uhodil pistolí do hlavy a pak už jen utíkajícího Voyteka zuřivě bodal. Voytek se dostal až před dům a tam mu došly síly. Jeho tělo bylo údajně zohaveno k nepoznání. Sám Watson při výpovědi uvedl, že ruka s nožem mu několikrát zajela do Voytekova těla až po předloktí. V domě se mezitím strhla rvačka mezi Abigail a Krenwinkelovou. Abigail byla několikrát bodnuta a vystartovala směrem ke dveřím vedoucím do zahrady a k bazénu. Venku ji však Krenwinkelová dostihla a spolu s Watsonem ji ubodali. Její poslední slova prý zněla: „Přestaňte, už jsem stejně mrtvá. Vzdávám se. Vezměte si mě.“ V obývacím pokoji zůstala plačící Sharon a hlídající Atkinsová. Sharon prosila o život svého dítěte. Dokonce navrhovala, aby jí pomohli dítě porodit a pak ať ji klidně zabijí. Atkinsová jí odvětila: „Zmlkni děvko, nemám pro tebe špetku slitování. Chcípneš, tak si na to rychle zvykni.“ Atkinsová spolu s Watsonem pak Sharon ubodali. Ve svých posledních výkřicích volala svoji matku. Její nenarozený syn, Richard Paul Polanski, zemřel s ní. Atkinsová namočila do Sharoniny krve ručník a na vstupní dveře krví napsala slovo „PIG“ (Prase).

Sharon byla pohřbena se svým synem v náručí dne 13. srpna 1969 na hřbitově Holy Cross Cemetery v Culver City, LA. Bylo jí dvacet šest let. Pohřbu se účastnily desítky celebrit, včetně viditelně otřeseného Romana Polanského. Její zbytečná a nepochopitelná smrt dodnes fascinuje stovky lidí po celém světě.

Manson, Watson, Krenwinkelová a Atkinsová byli v roce 1971 odsouzeni k trestu smrti. Ten byl po úpravě kalifornských zákonů změněn na doživotí. Všichni dodnes pykají v celách, ale neustále se snaží o podmíněné propuštění. Kasabianová byla zproštěna viny, protože nikomu neublížila, a hlavně proto, že se stala klíčovou svědkyní v procesu s výše zmíněnými.

Poslední kniha, kterou Sharon četla byla novela Tess of D'Urberville od Thomase Hardyho, kterou mu nechala na stole se vzkazem, že by z ní byl skvělý film. Roman ho opravdu natočil v roce 1979 a věnoval ho své mrtvé ženě "to Sharon" (pro Sharon).