Henry Kissinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Henry Kissinger
Henry Kissinger v roce 1976
Henry Kissinger v roce 1976
Ve funkci:
22. září 1973 – 20. ledna 1977
Prezident Richard Nixon
Gerald Ford
Předchůdce William P. Rogers
Nástupce Cyrus Vance

Narození 27. května 1923 (91 let)

Fürth, Výmarská republika

Národnost židovská
Občanství Německo a Spojené státy americké
Politický subjekt Republikánská strana
Choť Ann Fleischer (1949–1964)
Nancy Maginnes (1974–současnost)
Vzdělání

City College of New York
Harvard University

Profese diplomat, akademik
Náboženství judaismus
Podpis Henry Kissinger, podpis
Ocenění Nobelova cena za mír, Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku, Guggenheimovo stipendium, Bavorský řád za zásluhy, Bronzová hvězda, rytíř komandér Řádu britského impéria, Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska, Cena Erica Warburga, Řád Tomáše Garrigua Masaryka a Prezidentská medaile svobody
Commons Henry Kissinger

Henry Alfred Kissinger (* 27. května 1923) je americký diplomat německého židovského původu a laureát Nobelovy ceny míru. Pracoval jako poradce pro národní bezpečnost a později současně i jako ministr zahraničních věcíNixonově administrativě. Ve stejné funkci působil i v administrativě prezidenta Geralda Forda po Nixonově rezignaci.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Henry Kissinger se narodil v německém městě Fürth do židovské rodiny jako Heinz Alfred Kissinger. V roce 1938, spolu se zhoršováním perzekuce Židů v Třetí Říši se jeho rodiče rozhodli emigrovat do Spojených států amerických.

Tam již od patnácti let pracoval v továrně, i při tom navštěvoval večerní školu. Nakonec se stal doktorem filosofie a začal vyučovat na Harvardově univerzitě.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1962 byl na Harvardu jmenován profesorem. Byl poradcem amerických prezidentů Dwighta D. Eisenhowera, Johna F. Kennedyho a Lyndona B. Johnsona, ale do povědomí širší veřejnosti se dostal až za Richarda Nixona, který jej jmenoval poradcem v otázkách národní bezpečnosti USA. Zajímavostí je, že z této doby (1969) existuje magnetický záznam jeho konverzace s Nixonem, ve kterém mu vymlouvá použití atomové bomby na Severní Vietnam, jež tehdejší prezident reálně zvažoval.[1] V roce 1971 byl zvolen osobností roku časopisu Time. V témže roce přešly Spojené státy přes svůj ropný vrchol a Nixon byl donucen ukončit Brettonwoodský systém, což vyvolalo pokles zájmu o americký dolar. V této době se Kissinger angažoval v jednáních s blízkovýchodními zeměmi OPEC, zejména Saúdskou Arábií, o obchodování ropy výlučně v americké měně. Toho dosáhl o dva roky později.

Henry Kissinger v roce 2009

Rok 1973 znamenal pro Kissingera vrchol jeho kariéry – stal se ministrem zahraničí USA a byla mu udělena Nobelova cena za mír.

Ministrem zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Během svého působení byl spoluodpovědný zejména za urovnání vztahů USA s Čínou, za americkou blízkovýchodní politiku a kroky podniknuté při válce ve Vietnamu. Bývá též často spojován s antikomunistickým převratem, který provedl Augusto PinochetChile.

Kissinger hrál klíčovou roli v americké zahraniční politice po boku pěti prezidentů, zejména mezi lety 1969 a 1977, z toho posledních pět let z ministerského úřadu. Vedle Zbigniewa Brzezinského je mnohými považován za toho, kdo tuto politiku skutečně definoval a utvářel. Jeho politika détente vedla ke zmírnění napětí v americko-sovětských vztazích (závodech ve zbrojení během Studené války) a k dojednání smluv o kontrole strategických zbraní (SALT). Jednání s čínským premiérem Čou En-lajem vedla k tzv. rapprochementu neboli obnovení a normalizaci vztahů mezi těmito zeměmi a ke zformování strategické protisovětské sinoamerické aliance (tzv. pingpongová diplomacie).

Po zvolení Jimmyho Cartera, 20. ledna 1977, opustil svou vládní funkci.

Po skončení kariéry[editovat | editovat zdroj]

I po opuštění nejvyšších funkcí zůstává Kissinger vlivnou postavou americké politiky, je členem několika vlivných ale i kontroverzních skupin, např. skupina Bilderberg či Rada pro zahraniční vztahy. Svými odpůrci bývá obviňován z válečných zločinů (rozšíření války ve Vietnamu do Laosu), zločinů proti lidskosti a rozsáhlého porušování lidských práv, ale nic takového mu nebylo prokázáno.

S nedávným odtajněním dokumentů Nixonovy a Fordovy administrativy se Kissinger dostal pod tlak novinářů a lidskoprávních organizací kvůli americké politice v Jižní Americe a ve Východním Timoru. Úřady ve Francii, Brazílii, Chile, Španělsku a Argentině chtějí Kissingera v souvislosti s těmito dokumenty vyslechnout, což omezuje jeho možnost cestovat.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Roky v Bílém domě, první část Kissingerových pamětí
  • Bouřlivé roky, druhá část Kissingerových pamětí
  • Roky obnovy, třetí část Kissingerových pamětí
  • Krize
  • Obnovení světového řádu, podtitul: Metternich, Castereagh a otázka míru 1812–1822 (1957)
  • Umění diplomacie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nixon White House Considered Nuclear Options Against North Vietnam, Declassified Documents Reveal

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seymour Hersh: The Price of Power: Kissinger in the Nixon White House. 1983.
  • Holger Klitzing: The Nemesis of Stability. Henry A. Kissinger’s Ambivalent Relationship with Germany. Trier : WVT 2007, ISBN 978-3-88476-942-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dokumenty[editovat | editovat zdroj]