Henry Kissinger
| Henry Kissinger | |
|---|---|
Henry Kissinger v roce 1976 |
|
| Ve funkci: 22. září 1973 – 20. ledna 1977 |
|
| Prezident | Richard Nixon Gerald Ford |
| Předchůdce | William P. Rogers |
| Nástupce | Cyrus Vance |
|
|
|
| Narození | 27. května 1923 (90 let) Fürth, Výmarská republika |
| Politický subjekt | Republikánská strana |
| Choť | Ann Fleischer (1949–1964) Nancy Maginnes (1974–současnost) |
| Vzdělání | City College of New York Harvard University |
| Profese | diplomat, akademik |
| Náboženství | judaismus |
| Podpis | |
Henry Alfred Kissinger (* 27. května 1923) je americký diplomat německého židovského původu a laureát Nobelovy ceny míru. Pracoval jako poradce pro národní bezpečnost a později současně i jako ministr zahraničních věcí v Nixonově administrativě. Ve stejné funkci působil i v administrativě prezidenta Geralda Forda po Nixonově rezignaci.
Obsah |
Biografie[editovat]
Dětství a mládí[editovat]
Henry Kissinger se narodil v německém městě Fürth do židovské rodiny jako Heinz Alfred Kissinger. V roce 1938, spolu se zhoršováním perzekuce Židů v Třetí Říši se jeho rodiče rozhodli emigrovat do Spojených států amerických.
Tam již od patnácti let pracoval v továrně, i při tom navštěvoval večerní školu. Nakonec se stal doktorem filosofie a začal vyučovat na Harvardově univerzitě.
Kariéra[editovat]
V roce 1962 byl na Harvardu jmenován profesorem. Byl poradcem amerických prezidentů Dwighta D. Eisenhowera, Johna F. Kennedyho a Lyndona B. Johnsona, ale do povědomí širší veřejnosti se dostal až za Richarda Nixona, který jej jmenoval poradcem v otázkách národní bezpečnosti USA. Zajímavostí je, že z této doby (1969) existuje magnetický záznam jeho konverzace s Nixonem, ve kterém mu vymlouvá použití atomové bomby na Severní Vietnam, jež tehdejší prezident reálně zvažoval.[1] V roce 1971 byl zvolen osobností roku časopisu Time. V témže roce přešly Spojené státy přes svůj ropný vrchol a Nixon byl donucen ukončit Brettonwoodský systém, což vyvolalo pokles zájmu o americký dolar. V této době se Kissinger angažoval v jednáních s blízkovýchodními zeměmi OPEC, zejména Saúdskou Arábií, o obchodování ropy výlučně v americké měně. Toho dosáhl o dva roky později.
Rok 1973 znamenal pro Kissingera vrchol jeho kariéry – stal ministrem zahraničí USA a byla udělena Nobelova cena za mír.
Ministrem zahraničí[editovat]
Během svého působení byl spoluodpovědný zejména za urovnání vztahů USA s Čínou, za americkou blízkovýchodní politiku a kroky podniknuté při válce ve Vietnamu. Bývá též často spojován s antikomunistickým převratem, který provedl Augusto Pinochet v Chile.
Kissinger hrál klíčovou roli v americké zahraniční politice po boku pěti prezidentů, zejména mezi lety 1969 a 1977, z toho posledních pět let z ministerského úřadu. Vedle Zbigniewa Brzezinského je mnohými považován za toho, kdo tuto politiku skutečně definoval a utvářel. Jeho politika détente vedla ke zmírnění napětí v americko-sovětských vztazích (závodech ve zbrojení během Studené války) a k dojednání smluv o kontrole strategických zbraní (SALT). Jednání s čínským premiérem Čou En-lajem vedla k tzv. rapproachmentu neboli obnovení a normalizaci vztahů mezi těmito zeměmi a ke zformování strategické protisovětské sinoamerické aliance (tzv. pingpongová diplomacie).
Po zvolení Jimmyho Cartera, 20. ledna 1977, opustil svou vládní funkci.
Po skončení kariéry[editovat]
I po opuštění nejvyšších funkcí zůstává Kissinger vlivnou postavou americké politiky, je členem několika vlivných ale i kontroverzních skupin, např. skupina Bilderberg či Rada pro zahraniční vztahy. Svými odpůrci bývá obviňován z válečných zločinů (rozšíření války ve Vietnamu do Laosu), zločinů proti lidskosti a rozsáhlého porušování lidských práv, ale nic takového mu nebylo prokázáno.
S nedávným odtajněním dokumentů Nixonovy a Fordovy administrativy se Kissinger dostal pod tlak novinářů a lidskoprávních organizací kvůli americké politice v Jižní Americe a ve Východním Timoru. Úřady ve Francii, Brazílii, Chile, Španělsku a Argentině chtějí Kissingera v souvislosti s těmito dokumenty vyslechnout, což omezuje jeho možnost cestovat.
Dílo[editovat]
- Roky v Bílém domě, první část Kissingerových pamětí
- Bouřlivé roky, druhá část Kissingerových pamětí
- Roky obnovy, třetí část Kissingerových pamětí
- Krize
- Obnovení světového řádu, podtitul: Metternich, Castereagh a otázka míru 1812–1822 (1957)
- Umění diplomacie
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
Literatura[editovat]
- Seymour Hersh: The Price of Power: Kissinger in the Nixon White House. 1983.
- Holger Klitzing: The Nemesis of Stability. Henry A. Kissinger’s Ambivalent Relationship with Germany. Trier : WVT 2007, ISBN 978-3-88476-942-3
Externí odkazy[editovat]
- Henry Kissinger – mág americké diplomacie – video z cyklu České televize Historický magazín
Dokumenty[editovat]
- (anglicky) The Trials of Henry Kissinger
- Narození 1923
- Žijící lidé
- Američtí Židé
- Němečtí Židé
- Američtí politici
- Židovští politici
- Ministři zahraničí USA
- Američtí vysokoškolští pedagogové
- Židovští pedagogové
- Nositelé Nobelovy ceny za mír
- Židovští nositelé Nobelovy ceny
- Geopolitici
- Osobnosti roku časopisu Time
- Absolventi Harvardovy univerzity
- Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka
- Diplomaté USA
- Nositelé Prezidentské medaile svobody
- Američtí nositelé Nobelovy ceny
- Němečtí nositelé Nobelovy ceny