Angela Merkelová
| Angela Merkelová | |
|---|---|
Angela Dorothea Merkelová |
|
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 22. listopadu 2005 | |
| Prezident | Horst Köhler Christian Wulff Joachim Gauck |
| Předchůdce | Gerhard Schröder |
|
|
|
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 10. dubna 2000 | |
| Předchůdce | Wolfgang Schäuble |
|
|
|
| Narození | 17. červenec 1954 Hamburk, Západní Německo |
| Politický subjekt | AF (1989-1990) CDU (od 1990) |
| Choť | Ulrich Merkel Joachim Sauer |
| Profese | fyzikální chemička |
| Náboženství | luteránství |
| Podpis |  |
Angela Dorothea Merkelová, nepřechýleně Angela Merkel, rodným jménem Kasner (* 17. července 1954, Hamburk) je německá křesťanskodemokratická politička a současná kancléřka Spolkové republiky Německo, první žena v tomto úřadu. První vládu tzv. velké koalice CDU/CSU a SPD vedla od 22. listopadu 2005 do 28. října 2009, kdy byla podruhé jmenována kancléřkou tzv. „černo-žluté“ vlády koaličních subjektů CDU/CSU a Freie Demokratische Partei.
Pro Německo neobvyklá velká koalice byla následkem výsledků předčasných voleb do spolkového parlamentu v září 2005. Ty vyvolal její předchůdce v úřadu spolkového kancléře Gerhard Schröder tím, že spolkový parlament požádal o vyslovení nedůvěry poté, kdy jeho strana SPD neuspěla ve volbách do zemského parlamentu Severního Porýní-Vestfálska v květnu 2005.
Od roku 2000 zastává funkci předsedkyně CDU. Je členkou spolkového parlamentu za okrsky Severní Přední Pomořansko a Rujána a město Stralsund, ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko.
Podruhé vdaná je za Joachima Sauera, berlínského profesora chemie. Její první manželství s fyzikem Ulrichem Merkelem trvalo od 1977 do rozvodu v roce 1982.
Obsah |
Životopis [editovat]
Angela Merkelová má polské kořeny. Její děd Ludwig Kazmierczak (1896-1959) se narodil v Poznani jako nemanželský syn Anny Kazmierczakové a Ludwika Wojciechowského. Anna Kazmierczaková se později provdala za Ludwika Rychlického. Ludwig Kazmierczak se cítil být Němcem a odešel do Berlína. Ve 30. letech 20. století přijal jméno Kasner. [1]
Narodila se v červenci 1954 v Hamburku jako Angela Dorothea Kasner, dcera luteránského pastora Horsta Kasnera (1926-2011) a učitelky latiny a angličtiny Herlind Kasnerové (roz. Jentzsch, 1928 v Gdaňsku). Na podzim 1954 se rodina přestěhovala do NDR, do Quitzowa u Perlebergu, kde její otec nastoupil místo faráře.
Od roku 1957 vyrůstala s dvěma mladšími sourozenci Marcusem (*1957) a Irene (*1964) v Templinu v okrese Uckermark. Od roku 1961 studovala Vyšší polytechnickou školu (Polytechnische Oberschule) a začátkem sedmdesátých let vstoupila do FDJ (východoněmecká obdoba SSM - Socialistického svazu mládeže).
Po maturitě na výbornou, kde se projevilo její nadprůměrné nadání pro matematiku a cizí jazyky, studovala od roku 1973 fyziku na Univerzitě v Lipsku.
Odmítla spolupráci se Stasi, která jí byla – i díky smířlivému postoji jejího otce k režimu – „nabídnuta“ po získání univerzitního diplomu v roce 1978. V jejích aktech Stasi je zaznamenán její kritický postoj vůči NDR a komunismu a souhlas s činností polského opozičního odborového hnutí Solidarność.
Doktorát fyziky získala 1986 u prof. Lutze Zülickeho prací o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchých uhlovodíků.
Od roku 1978 do 1990 pracovala jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně v oboru kvantové chemie. Zde byla členkou krajského vedení FDJ a stala se sekretářkou této organizace pro agitaci a propagandu na Akademii. Nebyla ale nikdy členkou žádné ze stran politického bloku vedeného stranou komunistického typu SED.
Hovoří plynně anglicky a dobře rusky.
Politika [editovat]
V Německé demokratické republice se nepodílela na činnosti žádné opoziční skupiny. Během převratu koncem roku 1989 vstoupila do nově vzniklé strany Demokratischer Aufbruch (DA) a později se stala její tiskovou mluvčí.
Po volbách do lidové sněmovny NDR (Volkskammer) v roce 1990 se stala druhou mluvčí poslední vlády NDR premiéra Lothara de Maizièra.
V srpnu 1990 po fúzi DA a východoněmecké CDU se, jako ostatní, stala automaticky členkou celospolkové CDU. Na podzim téhož roku byla zvolena v přímém mandátu do spolkového sněmu (Bundestag). Ve vládě Helmuta Kohla se v lednu 1991 stala spolkovou ministryní pro ženy a mládež. V prosinci téhož roku byla zvolena místopředsedkyní celospolkové CDU.
Mimo to byla od 1993 do 2000 zemskou předsedkyní CDU v Meklenbursku-Předním Pomořansku.
V listopadu 1994 se stala po Klausu Töpferovi spolkovou ministryní ochrany prostředí, přírody a bezpečnosti atomových reaktorů. Po volbách 1998, které CDU prohrála, přešel tento úřad na Jürgena Trittina z koalice Zelených (Svaz 90/Zelení).
V listopadu 1998 byla na návrh nového spolkového předsedy Wolfganga Schäubleho zvolena generální tajemnicí CDU. V této funkci setrvala do dubna 2000.
Během tehdy propuklé aféry kolem darů straně CDU se Angela Merkelová odvrátila od svého dosavadního podporovatele, spolkového kancléře Helmuta Kohla, který nakonec z tohoto úřadu i jako předseda CDU odstoupil. Vyzvala CDU k novému začátku bez dosavadního předsedy. Odmítla ale později, na podzim 2001, už jako předsedkyně strany, proti Kohlovi právně postupovat. Do aféry byl údajně zapleten i Kohlův následovník jako předseda strany Wolfgang Schäuble, který nakonec z této funkce dobrovolně odstoupil.
Svým postojem si získala sympatie členů CDU, kteří ji na prvních pěti regionálních konferencích bouřlivě oslavovali. Přes „tlačenici“ mnohých zájemců byla nakonec kandidována vedením strany a v dubnu 2000 v Essenu zvolena téměř 96 % hlasy jako nástupkyně Wolfganga Schäubleho za spolkovou předsednici CDU. V prosinci 2004 v Düsseldorfu byla na další období v této funkci potvrzena, ale již jen „pouhými“ 88,4 %.
Mocenskou pozici si upevnila po volbách 2002 zvolením za předsedkyni spolkové frakce CDU/CSU, tedy za vedoucí opozice ve spolkovém sněmu jako následovnice Friedricha Merze. Předtím se ale musela vzdát kandidatury na spolkovou kancléřku ve prospěch bavorského premiéra Edmunda Stoibera.
Začátkem 2004 prosadila Horsta Köhlera jako kandidáta CDU/CSU a FDP na úřad spolkového prezidenta, který byl spolkovým shromážděním také zvolen.
V květnu 2005 byla Angela Merkelová nominována za kandidátku CDU/CSU na úřad spolkového kancléře v předčasných volbách do Spolkového sněmu (Deutscher Bundestag) v září téhož roku.
V jednom z neformálních setkání s francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem prohlásila, že zvláštní silné vztahy mezi Francií a Německem budou po jejím zvolení za kancléřku i nadále důležité, ale nemohou „jít na účet“ ostatních zemí (mezi nimi také Polska a Velké Británie). Co se týče vztahu EU ke Spojeným státům, vidí ji jako „kompetentního, ne kompetitivního“ partnera USA.
V současné době je Angela Merkelová jako kancléřka ekonomicky nejsilnějšího státu EU velmi angažovaná při snahách o vyřešení krize vzniklé kvůli velkému zadlužení některých členských států Eurozóny. V červnu 2011 jí bylo prezidentem USA Barackem Obamou uděleno nejvyšší americké civilní vyznamenání Prezidentská medaile svobody.[2]
Publikace [editovat]
Vědecké publikace [editovat]
- Angela Merkel, Ilka Böger, Hans Joachim Spangenberg, Lutz Zülicke: Berechnung von Hochdruck-Geschwindigkeitskonstanten für Zerfalls und Rekombinationsreaktionen einfacher Kohlenwasserstoffmoleküle und -radikale, Zeitschrift für physikalische Chemie, 1982, 263 (3), 449-460
- Angela Merkel, Lutz Zülicke: Berechnung von Geschwindigkeitskonstanten für den C-H-Bindungsbruch im Methylradikal, Zeitschrift für physikalische Chemie, 1985, 266 (2), 353-361
- Angela Merkel, Lutz Zuelicke: Nonempirical parameter estimate for the statistical adiabatic theory of unimolecular fragmentation carbon-hydrogen bond breaking in methyl, Molecular Physics, 1987, 60(6), 1379-1393
- Angela Merkel, Zdeněk Havlas, Rudolf Zahradník: Evaluation of the rate constant for the SN2 reaction flouromethane + hydride: methane + fluoride in the gas phase, Journal of American Chemical Society, 1988, 110(25), 8355-8359
Politické a ostatní publikace [editovat]
- Der Preis des Überlebens. Gedanken und Gespräche über zukünftige Aufgaben der Umweltpolitik. Stuttgart 1997
- Europa und die deutsche Einheit. Zehn Jahre Wiedervereinigung: Bilanz und Ausblick. Freiburg 2000
- Mein Weg. Ein Gespräch mit Hugo Müller-Vogg. Aktualisierte Ausgabe, Hamburg, Hoffmann und Campe, 2005
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Luboš Palata. Děda Merkelové přišel z Polska, rodina se před válkou přejmenovala. iDNES.cz [online]. 2013-03-14 [cit. 2013-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Merkelová v USA převzala nejvyšší civilní vyznamenání [online]. ČT24, 2011-06-08, [cit. 2011-06-08]. Dostupné online.
Literatura [editovat]
- Gerd Langguth: Angela Merkel, München 2005
- Wolfgang Stock: Angela Merkel. Eine politische Biographie, München, Neuauflage 2005
- Hugo Müller-Vogg: Mein Weg, Frankfurt/M. 2003
- Jacqueline Boysen: Angela Merkel, Berlin 2001
- Evelyn Roll: Das Mädchen und die Macht, Berlin 2001
Externí odkazy [editovat]
- Angela Merkelová (německy) – oficiální stránky
- CDU (německy) – oficiální stránky
- CDUnion (německy) – weblog pro Angelu Merkel
- Demokratischer Aufbruch (DA) – anglicky, německy, na webu “Chronik der Wende", „The Fall of the Wall“
- Angela Merkel New Statesman Profile, Roger Boyes, 25.7.2005, anglicky (…how communist is Angela Merkel…? …an opportunist in the manner of most successful politicians… …colleagues and rivals in the Christian Democratic Union…baffled by her rise…Where, after all, is her regional power base? Her network of cronies? Her hotline to big business?… – …Angela's problem…was Kasner's coldness…what price did Kasner pay the communists?…)
- Anhard Schrökel, na kanzlergenerator.de
