Albert Schweitzer
| Albert Schweitzer | |
 |
|
| Narození | 14. ledna 1875 Kaysersberg, dnes Francie |
|---|---|
| Úmrtí | 4. září 1965 (ve věku 90 let) Lambaréné, dnes Gabon |
| Citát | |
| Kde je v lidech světlo, tam z nich také vyzařuje. | |
Albert Schweitzer (14. ledna 1875, Kaysersberg, Horní Alsasko, dnes Francie – 4. září 1965, Lambaréné, dnes Gabon) byl německý protestantský teolog, misionář, filosof, etik, varhanní virtuóz a lékař. Držitel Nobelovy ceny za mír z roku 1952.
Obsah |
Život [editovat]
Schweitzer pocházel z Alsaska – prostoru, na který si od nepaměti dělaly nárok Francie i Německo. S tím souvisí i Schweitzerova rodná francouzština celoživotně poznamenaná alsaským německým dialektem. Byl synem protestantského (luterského) faráře v prostředí, kde luteráni byli menšinou v katolickém prostředí. V roce 1893 odmaturoval, vystudoval filozofii – Štrasburk, Paříž, Berlín (doktorát získal 2. srpna 1899) a teologii (doktorát získal 21. července 1900). Současně se stal vynikajícím varhaníkem, interpretoval zejména dílo J. S. Bacha.
Od roku 1900 byl kazatelem a vikářem v kostele sv. Mikuláše ve Štrasburku, od roku 1902 docentem teologie. V roce 1904 se rozhodl, že důkladně změní svůj život. Mnozí ho měli za blázna, ale on si prosadil své. V roce 1905 začal studovat medicínu, a to na stejné štrasburské univerzitě, kde byl docentem teologie (současně kázal, přednášel a zajížděl i do Paříže se zdokonalovat jako varhaník, koncertoval). Ke studiu musel mít povolení vlády, která to vyřešila výjimkou v situaci, kdy člen akademického sboru je zároveň veden jako řádný posluchač. Studia medicíny dokončil v roce 1912, opustil své jisté postavení na univerzitě, oženil se a začal žít nový život.
Roku 1913 odjel z Evropy do Afriky a z vlastních prostředků založil v Lambaréné (tehdy Francouzská rovníková Afrika, dnes Gabon) nemocnici, kterou financoval jednak z darů, jednak z prostředků, které vydělával jako varhanní virtuóz prostřednictvím koncertů, na nichž interpretoval varhanní skladby J. S. Bacha.
Ocenění [editovat]
Je nositelem Nobelovy ceny za mír z roku 1952.
Život Alberta Schweitzera v datech [editovat]
- 1875 – 14. ledna se narodil evangelickému faráři Louisi a matce Adéle, roz. Schillingerové v Kayserbergu. Rodina se záhy stěhuje do Gunsbachu
- 1893 maturoval
- 1894 nastoupil roční vojenskou službu
- 1898 složil teologickou zkoušku a vydal ve francouzštině svůj první spis „Eugen Munch"
- 1899 promoval ve Štrasburku na filozofické fakultě (2. srpna 1899)
- 1900 doktorem teologie (21. července 1900)
- 1901 vydal knihu „Skica ze života Ježíšova"
- 1902 docentem ve Štrasburku, věnuje se varhanní hudbě a stavbě varhan
- 1903 ředitelem teologické koleje, koncertuje
- 1905 ve věku 30 let se rozhoduje studovat medicínu, aby druhou polovinu života zasvětil službě v Africe, vydává knihu o J. S. Bachovi ve francouzštině
- 1908 německé vydání knihy „J. S. Bach"
- 1912 zakončuje studia medicíny, vzdává se kariéry učitele teologie
- 1912 – 18. června se oženil s Helenou Bresslau, dcerou štrasburského historika
- 1913 na Velký pátek odjíždí se ženou do rovníkové Afriky, aby zde začal u řeky Ogowe (Ogooué) léčit domorodce
- 1916 umírá jeho matka povalena vojenskými koňmi
- 1917 zajetí v Garaison (Pyreneje) - Francouzi internují Alsasany
- 1919 narodila se jediná dcera Rhena
- 1920 čestný doktorát v Curychu
- 1920–23 přednáší, koncertuje (i v Praze), publikuje
- 1924 odjíždí podruhé do Afriky
- 1925 umírá jeho otec
- 1927 zakládá novou nemocnici v Lambaréné, nové přednáškové turné (i v ČSR – 1923 a 1928)
- 1928 čestný doktorát Karlovy univerzity (Pražské německé univerzity) – setkání s T. G. Masarykem, Goethova cena ve Frankfurtu n. M.
- 1937–48 zůstává v Africe, za 2. sv. války představitelem Svobodné Francie v rovníkové Africe
- 1949 rozšiřuje nemocnici o oddělení pro malomocné (Vesnice světla)
- 1952 dostává Nobelovu cenu za mír
- 1955 vydává soubor dopisů „Listy z Lambaréné"
- 1957 zemřela jeho žena v Curychu
- 1965 umírá v Lambaréné 4. září, je zde pohřben
Literatura [editovat]
- CÍLEK, Roman: Vyvolenci bohů…? aneb Čím se platí za genialitu, Praha 2007, str. 64–83
- KALFUS, Radim: Vzpomínky na dr. Schweitzera a na Lambaréné, Praha 1975
