Mariánské Lázně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mariánské Lázně
Kolonáda se Zpívající fontánou

Kolonáda se Zpívající fontánou

znak obce Mariánské Lázněvlajka obce Mariánské Lázněznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0411 554642
kraj (NUTS 3): Karlovarský (CZ041)
okres (NUTS 4): Cheb (CZ0411)
obec s rozšířenou působností: Mariánské Lázně
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 51,81 km²
počet obyvatel: 13 337 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 578 m
PSČ: 353 01
zákl. sídelní jednotky: 17
části obce: 6
katastrální území: 4
adresa městského úřadu: Městský úřad Mariánské Lázně
Ruská 155/3
353 30 Mariánské Lázně
starosta / starostka: Zdeněk Král (ODS)
Oficiální web: http://www.marianskelazne.cz
E-mail: muml@marianskelazne.cz

Mariánské Lázně
Red pog.png
Mariánské Lázně
Mariánské Lázně, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce
Poloha města Mariánské Lázně v rámci okresu Cheb

Mariánské Lázně (německy: Marienbad) jsou město v Karlovarském kraji, 25 km jihovýchodně od Chebu. Město zaujímá rozlohu 51,78 km² a žije zde přes 13 tisíc obyvatel. Mariánské Lázně jsou nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází v údolí jižně od CHKO Slavkovský les. Parky v centru města protéká ze severu na jih Úšovický potok, který je veden v regulovaném korytě. V jedné části města je sveden do tunelu pod zástavbu. Z východních svahů do města přitéká také Pstruží potok.

Minerální prameny[editovat | editovat zdroj]

V Mariánských Lázních a okolí vyvěrá na 100 minerálních pramenů s obsahem oxidu uhličitého a minerálních solí, z nichž je zachyceno a využíváno 53 pramenů. Jedná se o studené železnaté kyselky, odlišného chemického složení. K pitným kúrám se používá především těchto šest hlavních pramenů: Křížový, Rudolfův, Karolinin, Lesní, Ambrožův a Ferdinandův. Mariin pramen, který dal městu název, je pouze vývěr plynu – oxidu uhličitého. Prameny a jejich léčivé účinky byly známy dávno před založením lázní obyvatelům okolních vesniček. K dalším pramenům Mariánských Lázní patří: Alexandřin, Antonínův, Balbínův, Hamelika, Medvědí, Pirátův a Prelátův.

Historie města[editovat | editovat zdroj]

Kolonáda Ferdinandova pramene

Historie lázeňství[editovat | editovat zdroj]

Místo, na kterém dnes leží druhé největší lázeňské město v Čechách, Mariánské Lázně, bylo v dávných dobách plné bažin a zcela pusté.

Mocný šlechtic Hroznata založil v roce 1197 klášter v osadě Teplá, pod jehož správu patřil i pozemek dnešních lázní. Mniši byli také první, kteří zaznamenali slaný pramen ve svých lesích a dokonce se zde snažili těžit sůl. Tato sůl byla později úspěšně prodávána jako projímadlo.

O léčivých účincích minerálních vod mezitím začaly kolovat různé zvěsti a k pramenům zamířili první nemocní. Klášterní představitelé pak nechali vyčistit prameny a upravit cestu k nim. První pokusy založit lázně se však nepodařily. Místní obyvatelé lázním nedůvěřovali. Za vlády císařovny Marie Terezie byly minerální vody opět analyzovány a v tomto období se také poprvé objevuje název Marienbad.

O vznik lázní se významně zasloužil doktor Jan Josef Nehr – klášterní lékař, který v roce 1779 přesvědčil opata kláštera a několik mnichů, aby zkusili lázeňskou kúru. Zjistil poté, že voda v nepatrném množství několikrát denně podávaná upravila trávení, povzbudila chuť do jídla a přinesla opatovi a mnichům osvěžující spánek. Klášter však musel bojovat o získání potřebných povolení ke stavbě lázeňské budovy až do roku 1786. V roce 1818 byl Marienbad vyčleněn jako samostatná obec z dosavadní obce Úšovice a získal statut lázeňského místa.

Název Marienbad lázně získaly podle Mariina pramene. Tento pramen byl dávno předtím kvůli pronikavému zápachu nazýván Smradlavý, svůj dnešní název však dostal podle Mariánského obrazu, který blízko pramene údajně připevnil voják vracející se z války jako poděkování za to, že si zde vyléčil svá zranění. O další rozvoj lázní se zasloužil tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger, který počátkem 19. století začal s výstavbou lázeňských domů a pavilonů.

V roce 1820 navštívil Mariánské Lázně velký německý básník Johann Wolfgang Goethe, který sem zavítal ještě dvakrát a prožil zde v roce 1821 svůj pozdní milostný román s mladou šlechtičnou Ulrikou von Levetzow. Byl velmi nadšen zdejšími přírodními podmínkami a povzbuzoval opata Reitenbergera, aby nepolevoval ve výstavbě lázeňských domů. Také doporučil zdejším lékařům, aby kromě tradiční lázeňské péče prosazovali moderní léčebné metody. Přítomnost Goetheho v Mariánských Lázní měla velmi příznivý dopad na návštěvnost. Lázně začala navštěvovat majetnější klientela.

Operní skladatel Richard Wagner našel v Mariánských Lázních klid a inspiraci. Pracoval zde na dvou významných operách, a to Lohengrin (v létě 1845) a Mistři pěvci norimberští (Die Meistersinger von Nürnberg).

V roce 1897 poprvé do Mariánských Lázní zavítal budoucí britský panovník Eduard VII. Co rozhodlo, že král navštívil právě tyto lázně, není známo. Avšak hned při první návštěvě si Eduard, vystupující pod titulem vévoda z Lancasteru, Mariánské Lázně zamiloval a celkově sem zavítal devětkrát. Britský král obrátil světovou pozornost na Mariánské Lázně, které se každou sezónu proměňovaly, aby dokázaly pojmout stále větší počet hostů. Většina budov byla v tomto období přestavěna a rozšířena a neustále se otevíraly nové hotely.

Mariánské Lázně se staly také dějištěm několika politických jednání. V září 1899 se zde rozhodovalo v záležitostech předcházejících vzniku búrské války v jižní Africe. Dne 16. srpna 1904 se v hotelu Nové Lázně sešli při oficiálním setkání císař František Josef I. a britský král Eduard VII. A jaké bylo složení menu při večeři? Želví polévka; královnina polévka; pstruzi, nové brambory, špenát, mrkev; srnčí hřbet; koroptve s brusinkami; grilovaný poulard; čokoládová zmrzlina a jahody se šlehačkou. V dalších letech zde proběhla jednání mezi Británií a Ruskem či Bulharskem. Král Eduard VII. zemřel v roce 1910, poté následovalo období první světové války a další rozvoj lázní byl pozastaven.

Po první světové válce a vzniku Československé republiky se do lázní opět vrátili hosté. Prudký růst dopravy přilákal další návštěvníky a lázně musely řešit ubytovací problémy. Záhy však přišla ekonomická krize, která další rozvoj města opět zastavila. Druhá světová válka naštěstí město téměř ušetřila a tak lázeňský ráz města zůstal zachován. Během tzv. Křišťálové noci roku 1938 byla nacisty zničena židovská synagoga. Pozemek po zničené synagoze na hlavní třídě zůstal prázdný až do dnešní doby.

Po poválečném odsunu německých obyvatel a po výměně obyvatelstva se Mariánské Lázně staly z části chátrajícím městem. Výraznější obrat nastal až po roce 1989 a za posledních 15 let došlo k velkému pokroku. Některé historické lázeňské budovy však zůstávají opuštěny dodnes - např. bývalý hotel Rozkvět na Mírovém náměstí, či lázeňský komplex Kavkaz na Goethově náměstí, ve kterém pobýval britský král Eduard VII.

Významní návštěvníci[editovat | editovat zdroj]

Britský král Eduard VII.
František Josef I.

Mariánské Lázně pravidelně navštěvovalo mnoho významných hostů, kteří se zasloužili o jejich věhlas ve světě.

Správní vývoj[editovat | editovat zdroj]

Nynější území Mariánských Lázní dříve patřilo k obci Úšovice, která byla jednou z nejvýznamnějších obcí tepelského okresu. Mariánské Lázně o rozloze 772 hektarů byly z Úšovic vyčleněny po roce 1818.[2]

Po vybudování železniční trati a nádraží v roce 1872 dostalo nádraží v tehdejších Úšovicích název Mariánské Lázně. Kolem hostince Schönau (Šenov, později Šumava), postaveného v roce 1838, a v okolí vyrostly čtvrti Šenov, Bellevue, Nádražní čtvrť a Luft. 19. června 1886 byla podána okresnímu hejtmanství Teplá žádost o založení nového městečka Šenov složeného ze čtvrtí Šenov, Nádražní, Luft a Hamrníky. Obecní zastupitelstvo v Úšovicích se k žádosti vyjádřilo zamítavě. Klášter Teplá se vyjádřil, že ke vzniku nové obce nemá námitek. Okresní výbor Teplá v roce 1887 zjišťoval na místě názory občanů a došel k závěru, že většina majitelů domů a pozemků v dotčené oblasti s navrhovaným odtržením od Úšovic nesouhlasila. Další návrh, zahrnující tentokrát již jen čtvrti Šenov a Nádražní čtvrť, byl podán 5. května 1887. Účetnictví Úšovic začal zkoumat Okresní úřad v Teplé i Zemský výbor v Praze, obec Úšovice však opět nesouhlasila. Když ani po třech letech nebyla žádost vyřízena, Šenovští změnili návrh a začali požadovat připojení Šenova k Mariánským Lázním, s čímž Mariánské Lázně souhlasily, obec Úšovice i tento návrh odmítla. Výnosem Zemského výboru v Praze ze 17. října 1893 byly čtvrti Šenov a Nádražní odtrženy od Úšovic a připojeny k Mariánským Lázním. Součástí Úšovic zůstaly čtvrtě Luft a Bellevue a osady Hamrníky a Stanoviště. Dnem 1. dubna 1895 Mariánské Lázně převzaly správu nového území a následně přečíslovaly domy, 8 let poté byla k nádraží zavedena elektrická dráha. Jméno čtvrti a zamýšleného městečka Šenov postupně upadlo v zapomenutí.[2]

15. října 1941 byly k Mariánským Lázním připojeny Henleinovým příkazem i Úšovice s osadami Stanoviště a Hamrníky, bylo však zachováno úšovické i hamrnické samostatné číslování domů. Po válce byl sice tento příkaz anulován, ale město Mariánské Lázně okamžitě požádalo o nové právní připojení Úšovic, které tak z hlediska dnešního práva nastalo v roce 1945. V šedesátých letech vznikl problém na novém sídlišti Panská Pole, jímž se proplétá klikatá katastrální hranice a systémy číslování domů se zde prolínají.[2]

Skláře nikdy nebyly katastrálně ani správně samostatné, vždy patřily pod Chotěnov. Některé ze zdejších četných samot byly v minulosti počítány pod Hamrníky (část Vysoká Pec s hamrnickým číslováním) a Stanoviště (7 domů z chotěnovským číslováním). Po druhé světové válce až do roku 1969 sídlil chotěnovský místní národní výbor ve Sklářích č. p. 21. Usnesením 15. řádné schůze městského národního výboru v Mariánských Lázních z 12. srpna 1969 byla dvojobec Chotěnov-Skláře připojena k Mariánským Lázním, k předání úřadu došlo 6. února 1971.[3]

1. ledna 1976 byla k Mariánským Lázním připojena obec Valy. 1. dubna 1976 byly k Mariánským Lázním připojeny Malá a Velká Hleďsebe, Klimentov, Zádub, Závišín, Ovesné Kladruby, Milhostov, Vysočany, Vlkovice, Martinov. Zároveň byla připojena osada Kladská, která patřila dříve pod Kynžvart. Po roce 1989 se obce připojené v roce 1976 opět odtrhly, součástí Mariánských Lázní však zůstala osada Kladská, ležící ve Slavkovském lese.[4]

Současnost města[editovat | editovat zdroj]

Město dnes opět žije především lázeňstvím a cestovním ruchem. Mezi další ekonomická odvětví patří zemědělství, lesnictví a potravinářství. Velmi známé jsou Lázeňské oplatky od firmy Opavia.

Mariánské Lázně leží přímo na železniční i silniční trase Plzeň - Cheb, což umožňuje dobré spojení se světem. V Mariánských Lázních v obecní části Skláře je také letiště které za doby největší slávy fungovalo jako spojení s Ruskem, ale po únosu letadla v 70. letech z Mariánskolázeňského letiště, bylo toto letiště uzavřeno. Dnes slouží pro rekreační účely a pro podnikání vyhlídkových letů nad městem.

Dominantou Mariánských Lázní jsou především lázeňské parky, díky kterým město patří mezi nejkrásnější zahradní města v Evropě. O tyto přírodní skvosty se postaral Václav Skalník který zde byl zaměstnán tepelským Klášterem jako zahradní architekt. Velmi významnou stavbou v městě je Kolonáda Maxima Gorkého z let 1888-89 dle projektů arch. Miksche a Niedzielského. Vznosná litinová konstrukce byla odlita v železárnách Blansko. Unikátní výzdoba - dřevěný kazetový strop a nástropní fresky je z roku 1979 jejichž autorem je akademický malíř Josef Vyleťal. Na lázeňské promenádě můžete také najít populární Zpívající fontánu která každou lichou hodinu hraje jednu z mnoha slavných skladeb ze svého repertoáru a ve večerních hodinách je tato romantika okořeněna světelnými efekty.

V bohatém kulturním životě současných Mariánských Lázní dominuje činnost nejstaršího symfonického orchestru v českých zemích (zal. 1821) - Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Místní část.
Parkem ke kolonádě

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Mariánských Lázních má tradici i sport. Ve městě je možno využít 48 druhů sportu. Přes atletiku, cyklistiku, golf, jachting, lov, plavání,šachy, tenis až po zápasnická odvětví. Velmi významnou tradici má v Mariánských Lázních zejména golf a také zimní sporty. Město také pořádá významné sportovní akce. Nejznámější je běžecký závod Golden Czech Trophy Mariánské Lázně. Po řadu let bylo místem kvalifikační skupiny mezinárodní juniorské soutěže v tenise Galeova poháru.

Sportovní areály[editovat | editovat zdroj]

Royal Golf Club Mariánské Lázně[editovat | editovat zdroj]

Royal Golf Club Mariánské Lázně: Jamka 7

V Mariánských Lázních cca. 3 km od centra se také nachází jedno z nejstarších golfových hřišť v Evropě. Hřiště bylo připravené již v červnu roku 1905, kdy přivítalo první hráče. Slavnostně bylo otevřeno společně s dokončenou klubovnou 21. srpna 1905 za přítomnsti britského krále Edwarda VII.Golfový klub dnes pořádá četné turnaje, a to jak světové amatérské soutěže, tak i profesionální turnaj Volvo Tour což je první profesionální turnaj v postkomunistickém světě. V roce 2003 udělila britská královna Alžběta II. golfovému klubu v Mariánských Lázních prestižní titul Royal Golf Club, kterým se může pochlubit jako jediný ve střední Evropě. V roce 2005 Royal Golf Club oslavil 100. výročí založení.

  • Rok otevření: 1905
  • Počet jamek: 18
  • Délka: 6135 m
  • Course rating: 73
  • Slope rating: 125
  • Sezóna: květen až říjen

Ski Area Mariánské Lázně[editovat | editovat zdroj]

SKIAREA Mariánské Lázně nabízí lyžařské terény několika stupňů obtížnosti. Délka sjezdových tratí v areálu je 1450 metrů. K dopravě lyžařů slouží lanová dráha a dva moderní lyžařské vleky s celkovou kapacitou 2500 osob/hod. Denní provozní doba areálu je od 9,00 - 16,00 hodin a večerní lyžování od 18,00 - 21,00 hodin.

Sjezdové tratě jsou upravovány moderním strojem Kassbohrer PB 280DW včetně úpravy tratě před večerním lyžováním. Pestrý je výběr časových jízdenek od půldenních, denních po vícedenní včetně výrazných slev pro skupiny a lyžařské výcviky. K dispozici je skibar, skipůjčovna, skiservis, sociální zázemí a parkovací plochy. V rámci areálu funguje lyžařská a snowboardová škola.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kolonáda

Bohatý kulturní život v Mariánských Lázních má slavnou tradici. Nejdůležitějšími kulturními institucemi ve městě jsou Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně, společnost KIS s.r.o., která provozuje i Městské divadlo a také Základní umělecká škola Fryderyka Chopina. Dále je zde kino Slavia, Městská knihovna a Městské museum. Svojí roli plní také několik hudebních klubů, jako Club Na Rampě, D-Club Dyleň, RC Morrison, Pueblo Mexicano, La Bazaar, Jalta a další.

Lázeňským hostům zpříjemňuje jejich pobyt bohatá nabídka kulturních a společenských programů. K životu lázní patří každoročně Chopinův hudební festival a na lázeňské kolonádě se v průběhu sezóny pořádají pravidelné koncerty, které zpříjemňují pobyt lázeňským hostům. Každý druhý rok je to pak Mezinárodní klavírní soutěž F. Chopina a Festival hudby tance a pantomimy. Tradiční součástí kulturního života v Mariánských Lázní se také stalo každoroční slavnostní zahájení sezóny spojené se svěcením pramenů, které probíhá druhý květnový víkend v roce. Město Mariánské Lázně 10. Května roku 2008 vstoupilo do své jubilejní 200. lázeňské sezóny.

Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně[editovat | editovat zdroj]

Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně

ZSO ML je nejstarší symfonický orchestr v ČR. Jeho historie sahá do roku 1821, kdy vydal svolení tehdejší opat tepelského kláštera a zakladatel Mariánských Lázní K. K. Reitenberger ke zřízení stálého lázeňského orchestru. Slavnou tradici nepřerušily žádné válečné ani politické události.

Dnešní těleso tvoří 45 profesionálních hudebníků v klasickém symfonickém obsazení, v jejichž čele působil v letech 2004-2011 jako šéfdirigent Michael Roháč. Pro abonentní sezónu 2011/2012 byl novým šéfdirigentem soubouru zvolen českobudějovický Martin Peschík.[5]

Západočeský symfonický orchestr má statut o.p.s (obecně prospěšná společnost) a jeho zřizovatelem je město Mariánské Lázně. Úzce spolupracuje se společností KIS s.r.o. a je dlouhodobě podporován ze strany společnosti Léčebné lázně Mariánské Lázně a.s..

Hlavní náplň činnosti mariánskolázeňských symfoniků jsou symfonické koncerty v rámci abonentních cyklů (abonentní sezóna je od září do června), celoroční večerní koncerty mimo abonentní řady, koncerty pro školy, rodiče s dětmi, operetní galakoncerty, zahraniční koncertní zájezdy, atd... Samozřejmostí je udržování tradice promenádních koncertů na kolonádě v Mar. Lázních v letních měsících.

Přes nepříliš příznivé finanční podmínky je ZSO ML v posledních letech stále více oceňován odbornou veřejností, jako vysoce kvalitní symfonické těleso a o jeho stálé oblibě svědčí stabilní vysoká návštěvnost na koncertech.

Kulturní zařízení[editovat | editovat zdroj]

Konferenční centrum Casino je místo, kde se pravidelně konají četné kulturní akce, plesy, kongresy a slavnostní gala večery. Posledním nejvýznamnějším gala večerem byla slavnostní večeře pro člena britské královské rodiny prince Eduarda, hraběte z Wessexu. Tradice sahá až do minulosti, kdy Casino vítalo vzácné hosty. V roce 1904 zde vystoupila česká operní diva Ema Destinnová a její vystoupení vyvolalo obrovský ohlas. V roce 1946 se právě zde konal 1. mezinárodní filmový festival v tehdejším Československu, který vzbudil velký zájem veřejnosti. Mariánské Lázně ale nedokázaly pojmout velké množství návštěvníků, a proto se další ročníky konaly v Karlových Varech, dnes pod názvem Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Sídlí zde i Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně.

Městské divadlo[editovat | editovat zdroj]

Počátky divadla sahají až do roku 1820. Klasické kamenné divadlo však bylo postaveno až v roce 1868, tedy krátce po vyhlášení Mariánských Lázní městem. Slavnostně bylo divadlo otevřeno 17. srpna 1868, v předvečer narozenin císaře Františka Josefa I. Na svou dobu bylo divadlo velmi moderní a mělo vynikající akustiku. V roce 1952 bylo divadlo přejmenováno na Divadlo Nikolaje Vasiljeviče Gogola u příležitosti oslav ruské literatury.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Mariánských Lázních.

Kostely[editovat | editovat zdroj]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí uprostřed Goetheho náměstí a patří mezi vzácné kulturní památky města. Jeho zajímavostí je, že ke vchodu vede 33 schodů, které představují 33 let života Ježíše Krista.
  • Evangelický kostel se nachází na Mírovém náměstí, dominantou kostela jsou varhany, na nichž koncertoval v roce 1923 Albert Schweitzer.
  • Pravoslavný kostel sv. Vladimíra byl postaven především pro lázeňské hosty z Ruska. Je pozoruhodný svou neobyčejnou architekturou a bohatým interiérem. Ozdobou kostela je vzácný ikonostas.
  • Anglikánský kostel, jehož stavba byla iniciována hosty přijíždějícími z Anglie. Tento kostel při svých pobytech ve městě pravidelně navštěvoval britský panovník Eduard VII. Již dlouho však neslouží svému původnímu účelu.
  • V Mariánských Lázních také stávala synagoga, kterou místní židovská obec i židovští lázeňští hosté slavnostně otevřeli 1. srpna 1884. Synagoga však byla v neblaze známé Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 vypálena a zničena nacisty.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

  • Městské muzeum sídlí v domě, ve kterém zde pobýval básník Johann Wolfgang Goethe. Je věnováno historii lázeňství, osobnosti J. W. Goetheho a také geologickým a přírodním podmínkám v této oblasti. K muzeu patří největší geologický park v ČR, který představuje všechny geologické výskyty ve Slavkovském lese. Součástí parku je symbolický hřbitov obětí první světové války a také ojedinělý Kamenný vodopád.
  • Památník Fryderyka Chopina je věnovaný polskému velikánovi romantické hudby. V zajímavé expozici seznamuje návštěvníky s životem skladatele, s osobnostmi, které Chopin v Čechách poznal, s místy, která navštívil, a s díly, která zde zkomponoval. V přilehlém modrém salonku lze vyslechnout reprodukovanou Chopinovu hudbu.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází dvě devítileté základní školy a jedna základní škola praktická a speciální. V roce 2013 započala vzdělávací činnost též Soukromá Základní škola a Rodinné centrum Čtyřlístek, která se specializuje na děti, vyžadující individuální přístup.[6]

Veřejné střední školy jsou zde dvě: Gymnázium a obchodní akademie a Hotelová škola. Dále ve městě působí soukromá Jezdecká akademie[7] a mezi lety 1994 a 2011 fungovala též

Soukromá střední škola drogistická[8].

Provádí se zde i vysokoškolské bakalářské studium při 1. lékařské fakultě UK Praha oboru ergoterapie se zaměřením na fyzioterapii a balneologii.

K 1. 9. 2006 došlo ke sloučení Gymnázia se Střední odbornou školou ekonomickou, a Hotelové Školy se Středním odborným učilištěm a později také ke sloučení 2. ZŠ Sever s 3. ZŠ Úšovice.

Významné události[editovat | editovat zdroj]

Mariánské Lázně, 1815
Hlavní lázeňská kolonáda
  • 1808 - Osada získává pojmenování podle Mariiných pramenů.
  • 1812 - Mariánské Lázně se stávají samostatnou obcí.
  • 1818 - Mariánské Lázně jsou vyčleněny z Úšovic a získávají statut lázeňského místa.
  • 1865 - Mariánské Lázně se stávají městem.
  • 1868 - otevření Městského divadla (Divadlo N. V. Gogola).
  • 1895 – k Mariánským Lázním byly z Úšovic připojeny Nádražní čtvrť a Šenov na základě výnosu Zemského výboru z roku 1893
  • 1905 - Založení Golf Clubu Mariánské Lázně.
  • 1941 a 1945 – k Mariánským Lázním byly připojeny Úšovice včetně čtvrtí Luft a Bellevue a osad Stanoviště a Hamrníky
  • 1946 - Konání 1. mezinárodního filmového festivalu v tehdejším Československu.
  • 2003 - Britská královna Alžběta II. uděluje golfovému klubu v Mariánských Lázních prestižní titul Royal Golf Club.
  • 2005 - Návštěva anglického prince Edwarda, hraběte z Wessexu.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází silnice II/215 a II/230, které zajišťují dopravní obslužnost do dalších částí regionu.

Železniční[editovat | editovat zdroj]

Mariánské Lázně leží na III. tranzitním koridoru železniční tratě (Praha) – Beroun – Plzeň – Cheb. Vlastní stanice Mariánské Lázně prošla mezi roky 2008 a 2011 prošla rekonstrukcí včetně historické budovy. Na trati jezdí rychlíky ChebPlzeňPraha a zpět v dvouhodinovém taktu. Dále zde odbočuje železniční trať Karlovy Vary - Mariánské Lázně, která umožňuje spojení s krajským městem. Zde zajišťuje dopravu společnost GW Train Regio se svými modernizovanými jednotkami řady 813. Na této trati, označené v jízdním řádu číslem 149, leží ještě zastávka Mariánské Lázně – město.

V prosinci 2011 začalo do Mariánských Lázní každou sobotu jezdit také Pendolino Českých drah. Je určeno především lázeňským hostům, kteří se obvykle v sobotu střídají. Spojuje tak Mariánské Lázně nejen s Plzní a Prahou, ale také s Pardubicemi, Olomoucí a ostravskem. Od jara 2013 sem bude jezdit další spoj v neděli.

Městská[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Tramvajová doprava v Mariánských Lázních, Trolejbusová doprava v Mariánských Lázních, Městská autobusová doprava v Mariánských Lázních a Lanová dráha Koliba - Krakonoš.

Od roku 1902 jezdily v Mariánských lázních tramvaje, které byly v 50. letech minulého století nahrazeny trolejbusy. Po roce 2000 se debatovalo i o jejich zrušení. V současnosti není rušení v plánu, avšak názory na trolejbusový provoz se v městském zastupitelstvu i v samotném dopravním podniku různí a proto se návrhy k nahrazení trolejbusů autobusy neustále vracejí. Nedávno bylo zakoupeno 5 nízkopodlažních trolejbusů s vlastním agregátem, umožňující jízdu i bez trakčního vedení. V roce 2009 došlo ke změně jak linek, tak tras zavedených spojů a k rozšíření dopravní obslužnosti do okolních vesnic a měst.

Mezi hotely Koliba a Krakonoš také jezdí kabinková lanovka, jejímž provozovatelem již ale není Městská doprava Mariánské Lázně, ale společnost Skiarea (nyní ve vlastnictví soukromé firmy Snowhill).

Letecká[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti města v obci Skláře se nachází malé sportovní letiště s travnatou dráhou. V současnosti je využíváno pro rekreační létání a pro výcvik parašutistů.

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. a b c Proč nevzniklo město Šenov?, Hamelika, historie Mariánských Lázní a okolí, -rš- (Richard Švandrlík). Pramen: Richard Švandrlík: Proč nevzniklo město Šenov?, Kulturní a informační přehled Mariánské Lázně č. 3/1994, vyd. Agentura Goethe, Miloslav Kodýtek, Mariánské Lázně
  3. Skláře, Hamelika, historie Mariánských Lázní a okolí, Ing. Richard Švandrlík
  4. Přehled starostů Mariánských Lázní, Hamelika, historie Mariánských Lázní a okolí, Ing. Richard Švandrlík
  5. ZSO.cz: "Nový šéfdirigent ZSO"
  6. DRAHOKOUPILOVÁ, Jana. První soukromá Základní škola Čtyřlístek M.L.. Mariánskolázeňské noviny. 2013-09-05, roč. I., čís. 9., s. 1.  
  7. Jezdecká akademie - Střední odborná škola Mariánské Lázně
  8. Soukromá SŠ drogistická Mariánské Lázně

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Město Mariánské Lázně

Mariánské Lázně • Úšovice • Stanoviště • Hamrníky • Chotěnov-Skláře • Kladská