Charles-Marie Widor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Charles-Marie Widor
Paul Berger: Charles-Marie Widor

Charles-Marie Widor, celým jménem Charles-Marie Jean Albert Widor (21. února 1844 – 12. března 1937) byl francouzský varhaník, skladatel a pedagog.

Charles-Marie Widor byl nástupcem Cesara Francka na pařížské konzervatoři. Widor vyučoval kompozici a varhanní hru, studovali u něho mj. Darius Milhaud nebo Marcel Dupré.

Jeho nejhranější skladbou je Toccata ze Symfonie č. 5 f moll, op. 42/1

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Lyonu, v rodině stavitele varhan a hudbu začal studovat u svého otce François-Charles Widora, v letech 1838 - 1889 varhaníka kostela Saint-François-de-Sales. Stavitel varhan Aristide Cavaillé-Coll, přítel rodiny, rozpoznal talent mladého varhaníka a doporučil ho roku 1863 ke studiu varhanní hry u Jacques-Nicolas Lemmense a skladby u François-Josepha Fétise, ředitele královské konzervatoře v Bruselu. Po dokončení studií se Widor přestěhoval do Paříže, která zůstala jeho domovem po celý život. Roku 1869 se stal asistentem Camilla Saint-Saënse v Église de la Madeleine.

V lednu 1870 se, s pomocí Cavaillé-Colla, Charlese Gounoda a Camilla Saint-Saënse, ve věku 25 let stal varhaníkem v kostele sv. Sulpicia v Paříži, což byl nejprestižnější varhanický post ve Francii, neboť tamní varhany byly Cavaillé-Collovým mistrovským dílem. Widor zůstal na tomto postu 64 let až do roku 1933, kdy byl vystřídán svým studentem a asistentem Marcelem Dupré.

Roku 1890 nahradil Césara Francka na pozici profesora na pařížské konzervatoři, později, roku 1896 se tohoto postu vzdal a stal se profesorem kompozice. Mezi Widorovými žáky bylo mnoho skladatelů a varhaníků, kteří se zapsali do dějin hudby, např.: Louis Vierne, Charles Tournemire, Darius Milhaud, Marcel Dupré, Alexander Schreiner and Edgard Varèse. Spolu s Albertem Schweitzerem, také svým žákem, spolupracovali na komentované edici Bachových varhanních děl publikované v letech 1912-14.

Jeho mistrovská varhanní hra ho přivedla do mnoha zemí Evropy, koncertoval např. v Rusku, Anglii, Německu, Nizozemí, Itálii, Polsku nebo Švýcarsku. Stal se inaugurantem mnoha varhan postavených jeho přítelem Cavaillé-Collem, např. v Notre-Dame de Paris, Saint-Germain-des-Près, Trocadéro a Saint-Ouen de Rouen.

Widor byl mužem s velkým kulturním rozhledem, roku 1892 byl jmenován rytířem Řádu čestné legie, roku 1910 se stal členem Institut de France a dne 18. července 1914 byl zvolen stálým sekretářem Akademie krásných umění (Académie des Beaux-Arts), kdy nahradil Henryho Roujona.

Roku 1921 Widor spoluzakládal Americkou konzervatoř ve Fontainebleau. Byl jejím ředitelem od roku 1934, kdy ho nahradil Maurice Ravel.

Ve věku 76 let se 26. dubna 1920 v Charchigné oženil s Mathildou de Montesquiou-Fézensac. 36 letá Mathilda pocházela ze staré prominentní rodiny. Zemřela roku 1960. Manželství bylo bezdětné.

31. prosince 1933 Widor opustil místo varhaníka v Saint-Sulpice. O tři roky později ho postihla mrtvice, která ho paralyzovala na pravé polovině těla. Zemřel doma, v Paříži, 21. března 1937. O čtyři dny později bylo jeho tělo uloženo k poslednímu odpočinu v kryptě kostela Saint-Sulpice.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]