Mezinárodní organizace práce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka Mezinárodní organizace práce

Mezinárodní organizace práce (zkratka MOP, anglicky International Labour Organization, zkratka ILO) je specializovaná organizace OSN usilující o prosazování sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných pracovních práv. Byla založena v roce 1919 ve Versailles jako stálé zřízení Společenosti národů s cílem podpory světového míru na základě sociální spravedlnosti. Od 14. prosince 1946 je specializovanou organizací OSN se sídlem v Ženevě.[1] ILO má 183 členů.

Úkoly[editovat | editovat zdroj]

ILO formuluje mezinárodní přístupy a programy přispívající ke zlepšení pracovních a životních podmínek; vytváří mezinárodní pracovní standardy sloužící vládám států za model při zavádění vlastních programů; organizuje rozsáhlý program technické spolupráce, který má pomoci vládám zvýšit efektivnost nových strategií, a angažuje se v oblasti školení, vzdělávání a výzkumu za účelem dosažení pokroku ve výše uvedených oblastech.

Z různých světových organizací hájících zájmy pracujících vyniká ILO zejména tím, že zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů v ní mají při formulování programů stejnou důležitost jako vlády států.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Myšlenka mezinárodní spolupráce na úpravě a regulaci pracovních podmínek pochází už z roku 1840, kdy alsaský průmyslník Daniel Legrand apeloval na evropské státníky, aby jednali na mezivládní úrovni o řešení zneužívání pracujících obyvatel. V roce 1864 byla v Londýně založena tzv. První internacionála jako první mezinárodní organizace pracovníků, která však nepřežila rok 1876. V roce 1890 probíhala v Berlíně za účasti 15 evropských vlád konference o podmínkách dětské práce, na kterou navázala další jednání.[2] V roce 1900 vznikla v Basileji nevládní Mezinárodní asociace pro právní ochranu pracovníků, jejímiž hlavními iniciátory byli Welšan Robert Owen a Francouz Daniel Legrand.[3] Následujícího roku byl v Dánsku založen první nadnárodní odborový orgán – Mezinárodní sekretariát odborových organizací, který se v roce 1913 přejmenoval na Mezinárodní federaci odborů. V průběhu 1. světové války, v roce 1916 se v anglickém Leedsu uskutečnil odborový kongres, z něhož vzešel mimo jiné požadavek na zřízení mezinárodního úřadu práce.[2]

Po skončení války se v Paříži sešli zástupci 27 zemí za účelem vypracování řady mírových smluv. Dne 28. června 1919 byla podepsána Versailleská mírová smlouva, která mimo jiné zakládala Společnost národů a také Mezinárodní organizaci práce.[2] Část XIII. smlouvy obsahovala původní znění Ústavy Mezinárodní organizace práce.[4] Ústavu vytvářel od ledna do dubna 1919 Výbor pro mezinárodní pracovní legislativu zřízený mírovou konferencí, jemuž předsedal Samuel Gompers, šéf Americké federace práce. Výbor byl složený ze zástupců devíti zemí: Belgie, Kuba, Československo, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Velká Británie a Spojené státy americké.[3] Hlavní myšlenkou bylo udržení míru a bezpečnosti prostřednictvím sociální spravedlnosti.[2] Výbor se usnesl na výsledné podobě 4. března 1919, mírová konference ji bez výhrad přijala 11. dubna a následně ji včlenila do Versailleské mírové smlouvy.[5] Československá republika smlouvu vyhlásila ve Sbírce zákonů pod číslem 217/1921 Sb.[4]

Na první konferenci MOP ve Washingtonu v říjnu 1919 bylo přijato prvních 6 úmluv, které upravovaly pracovní dobu v průmyslu, nezaměstnanost, ochranu mateřství, noční práci žen a mladistvých i minimální věkovou hranici pracujících v průmyslu.[3] V následujících několika letech byla přijata řada dalších dokumentů (16 úmluv a 18 doporučení[3]), pro jejichž kontrolu a dohled nad jejich aplikací vznikla v roce 1926 Komise expertů.[2]

V létě 1920 získala organizace své sídlo v Ženevě a prvním ředitelem jejího úřadu se stal francouzský zástupce Albert Thomas. V roce 1932 ho nahradil Brit Harold Butler a roku 1939 následoval Američan John Winant (pozdější velvyslanec USA v Británii). V květnu 1940 se sídlo organizace z bezpečnostních důvodů přesunulo do kanadského Montréalu.[3] V roce 1941 irský ředitel Edward Phelan uspořádal ve Filadelfii již 26. konferenci s účastí zástupců 41 zemí, z níž vzešla Filadelfská deklarace o cílech a úkolech MOP, která doplnila Ústavu MOP.[2]

Po 2. světové válce byla organizace jedinou přeživší organizací Spojených národů, a tak byla v roce 1945 přijata rezoluce o navázání styku s Organizací spojených národů a v roce 1946 stvrdil Generální sekretariát OSN spojení obou organizací.[2] V roce 1948 přijala organizace, stále ještě pod Phelanovým vedením, usnesení č. 87 o svobodě sdružování a právu na organizování.[3]

Už předtím, v roce 1934 se staly členy MOP i Spojené státy americké a Sovětský svaz. Mezi lety 1948 a 1970, kdy úřad MOP vedl Američan David Morse, se počet členů zdvojnásobil, počet úředníků organizace vzrostl čtyřikrát a rozpočet pětkrát. V roce 1960 založila Ústav pro studium práce v Ženevě a v roce 1965 mezinárodní školící středisko v italském Turínu.[3]

Při příležitosti padesátého výročí MOP v roce 1969 obdržela organizace Nobelovu cenu za mír.[2]

V letech 1970–1973 úřad vedl Brit Wilfred Jenks a po něm Francouz Francis Blanchard. V letech 1977 až 1980 se z MOP stáhly Spojené státy americké.[3] Mezinárodní organizace práce sehrála významnou roli např. při emancipaci Polska, kdy podporovala legitimitu odborových svazů Solidarity.[2] V roce 1989 se vedení úřadu MOP ujal Belgičan Michel Hansenne a o deset let později, 4. března 1999 jej nahradil Chilan Juan Somavía a v roce 2012 Angličan Guy Ryder.

Orgány[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní konference práce zajišťuje každoroční setkávání představitelů vlád, zaměstnavatelů a zaměstnanců členských států. Konference schvaluje rozpočet a určuje mezinárodní pracovní standardy. Konference rovněž stanoví mezinárodní pracovní standardy a slouží jako fórum, na kterém jsou diskutovány sociální a pracovní otázky globálního významu.

Správní rada se schází dvakrát za rok, řídí operace ILO, formuluje přístupy a programy, vypracovává rozpočet a posuzuje případy porušování standardů určených ILO.

Mezinárodní úřad práce (BIT) je stálým sekretariátem organizace.

ILO má přibližně 2500 zaměstnanců působících v ústředí a 49 kanceláří v terénu.[1]

Základní informace[editovat | editovat zdroj]

  • generální ředitel: Guy Ryder (Velká Británie)
  • sídlo: 4, Route des Morillons, CH-1211 Geneva 22, Švýcarsko
  • telefon: (41) (22) 799 61 11; fax: (41) (22) 798 86 85
  • e-mail: webinfo@hql.ilo.ch

Rozpočet na rok 2004 činil přibližně 354 milionů USD.[zdroj?]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Švýcarská poštovní správa pro potřeby sekretariátu v roce 1923 vydala edice švýcarských poštovních známek s přetiskem S.D.N BURÉAU INTERNATIONAL DU TRAVAIL. Texty přetisků se u dalších edic mírně měnily. Od roku 1956 byly vydány již edice známek speciálně jen tohoto úřadu, známky ve švýcarské měně a provedení jsou opatřeny nápisem BUREAU INTERNATIONAL DU TRAVAIL a názvem HELVETIA.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Fakta a čísla OSN. Praha 5 : Informační centrum OSN v Praze, 2003. ISBN 80-863348-02-4. Kapitola Mezinárodní organizace práce, s. 45.  
  2. a b c d e f g h i BAMBEROVÁ, Jana. Normotvorná činnost MOP v oblasti pracovního práva. Brno, 2013 [cit. 2014-07-05]. 82 s. magisterská práce. PrF MU. Vedoucí práce Jana Komendová. s. 11–14. Dostupné online.
  3. a b c d e f g h Origins and history [online]. Ženeva: International Labour Organization, [cit. 2014-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Mírová smlouva č. 217/1921 Sb., mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol, podepsané ve Versailles dne 28. června 1919. In: Sbírka zákonů. 1921. PDF online. část XIII. Ve znění pozdějších předpisů.
  5. FONER, Philip S. History of the Labor Movement in the United States. Vol. 7: Labor and World War I, 1914–1918.. New York : International Publishers, 1987. ISBN 0-7178-0638-3. (anglicky) 
  6. HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas, 3.vydání. Praha : GKP, 1986.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]