Minimální mzda
Minimální mzda je nejnižší možná mzda, kterou je povinen zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci za práci. Plní funkci ochrannou, a to jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Má cíle: sociální – aby příjmy neklesly pod sociálně akceptovatelnou úroveň a ekonomické – má být ochranou proti nekalé soutěži vzniklé výplatou příliš nízkých mezd.
Minimální mzda v EU je zpravidla stanovena na úrovni poloviny průměrné mzdy, nebo je zhruba dvakrát větší než životní minimum.
V České republice je minimální mzda zavedena od počátku 90. let 20. století. Je stanovena zákonem pro celé území státu. Ve stanovených situacích je možné používat nižší sazby – např. v případě poživatele částečného invalidního důchodu nebo pokud se jedná o mladistvého zaměstnance. V roce 2012 činí základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu.[1]
[editovat] Vliv na nezaměstnanost
Podle ekonoma Holmana zvýšení minimální mzdy vede ke zvýšení nabízené práce (nezaměstnaní jsou motivováni k hledání práce) a zároveň dochází ke snížení poptávané práce (klesá počet dostupných pracovních míst), a proto se zvyšuje nezaměstnanost dopadající zejména na málo kvalifikované profese a mladé lidi bez praxe. Jelikož se na konkurenčních trzích prosazuje tendence k nulovým ekonomickým ziskům a mzdy odpovídají meznímu produktu práce, dochází po růstu mezd k propouštění.[2]
Podle Franka a Bernakeho minimální mzda také vytváří dvě skupiny pracovníků. Jedna skupina vydělává více, než kdyby minimální mzda nebyla uzákoněna, druhá skupina je bez práce. Stejně jako regulace nájemného je i minimální mzda ekonomicky neefektivní.[3]
[editovat] Reference
- ↑ http://www.mpsv.cz/cs/4973
- ↑ HOLMAN, Robert. Ekonomie. Praha : C. H. Beck, 2005. 709 s. ISBN 80-7179-891-6. Kapitola 14., s. 304-306. (česky)
- ↑ FRANK, Robert H.; BERNANKE, Ben S.. Ekonomie. Praha : Grada Publishing, 2003. 803 s. ISBN 80-247-0471-4. Kapitola 21., s. 539. (česky)
