Willy Brandt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Willy Brandt
Willy Brandt (1980)
Willy Brandt (1980)
Ve funkci:
21. října 1969 – 7. května 1974
Prezident Gustav Heinemann
Předchůdce Kurt Georg Kiesinger
Nástupce Helmut Schmidt

Ve funkci:
19. února 1964 – 14. června 1987
Předchůdce Erich Ollenhauer
Nástupce Hans-Jochen Vogel

Narození 18. prosince 1913

Německé císařství Lübeck, Německé císařství

Úmrtí 8. října 1992
Německo Unkel, Německo
Politický subjekt SPD
Rodiče Martha Frahmová
Děti Lars Brandt, Matthias Brandt a Peter Brandt
Profese dělník, novinář, politik
Náboženství evangelická církev
Podpis Willy Brandt, podpis
Ocenění čestné občanství, Řád svatého Olafa, Čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku, Řád islandského sokola, Oranžsko-nassavský řád, Řád Dannebrog, Maltézský záslužný řád, Osobnost roku časopisu Time, Řád koruny, Řád vycházejícího slunce, Řád Vasů, Řád čestné legie, B'nai B'rith, Mírová cena Alberta Einsteina, Řád peruánského slunce, Velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku, Čestný občan Berlína a Nobelova cena za mír
Commons Willy Brandt

Willy Brandt, narozen jako Herbert Ernst Karl Frahm (18. prosince 19138. října 1992) byl německý politik, kancléř Západního Německa v letech 1969 – 1974 a vůdčí osobnost Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) v letech 19641987. Před nástupem do funkce kancléře byl starostou v Západním Berlíně. Po odchodu z úřadu kancléře vedl Socialistickou internacionálu.

Protože tvrdá opozice zamezila uskutečnit většinu z Brandtova domácího programu, jeho nejdůležitějším odkazem se stala Ostpolitik, tedy politika založená na zlepšení vztahů s Východním Německem, Polskem a Sovětským svazem. Tato politika působila v Západním Německu značně kontroverzně, ale Brandt díky ní získal Nobelovu cenu míru roku 1971.

Brandt byl nucen rezignovat v roce 1974 poté, co se veřejnost dozvěděla, že jeden z jeho nejbližších spolupracovníků pracoval pro východní tajnou službu (Stasi). Toto se také stalo jedním z největších politických skandálů v poválečném Západním Německu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Zur Nachkriegspolitik der deutschen Sozialisten Jocke Leufvmark. Stockholm 1944. (spoluautor, August Enderle, Irmgard Enderle, Stefan Szende a Ernst Behm)
  • Mein Weg nach Berlin, Kindler Verlag, München 1960.
  • Friedenspolitik in Europa, S. Fischer Verlag, Frankfurt am Main 1968.
  • Begegnungen und Einsichten 1960–1975, Hoffmann und Campe, Hamburg 1976, ISBN 3-455-08979-8
  • Links und frei. Mein Weg 1930–1950, Hoffmann und Campe, Hamburg 1982, ISBN 3-455-08743-4
  • Erinnerungen, Propyläen Verlag, Frankfurt am Main 1989, ISBN 3-549-07353-4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willy Brandt na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]