Povstání ve varšavském ghettu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o židovském povstání v roce 1943. O polském povstání v roce 1944 pojednává článek Varšavské povstání.
Povstání ve varšavském ghettu
Konflikt: Druhá světová válka
Vojáci SS v průběhu povstání
Vojáci SS v průběhu povstání
Trvání: 19. duben 194316. květen 1943
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Varšava
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: německé vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše
(Waffen-SS, SD, OrPo, gestapo, Wehrmacht)
Kolaboranti
Jewsin Poland.svg Židovský odboj
Żydowska Organizacja Bojowa
Żydowski Związek Wojskowy
Flaga PPP.svg Polský odboj
Zemská armáda
Lidová obrana
Velitelé
Jürgen Stroop Mordechaj Anielewicz
Dawid Apfelbaum
Jicchak Cukierman
Síla
2 090 vojáků Wehrmachtu (včetně 821 členů SS) 220 - 600 ŽOB
150 - 400 ŽZW
Nižší počet polských odbojářů
Ztráty
Oficiálně 17 zabitých v akci a 93 raněných podle Stroopova hlášení. Celkem 56,065 Židů bylo zabito nebo deportováno do koncentračních táborů podle Stroopova hlášení. Jeho neoficiální odhad 71,000.
{{{poznámky}}}

Povstání ve varšavském ghettu byl ozbrojený konflikt mezi Wehrmachtem a varšavskými Židy v průběhu druhé světové války. Hlavní boje začaly 19. dubna 1943, houževnatý židovský odpor zlomil 16. května 1943 až SS-Brigadeführer (později Gruppenführer) Jürgen Stroop.

Pozadí boje[editovat | editovat zdroj]

Již od roku 1940 nacisté soustřeďovali více než tři milióny polských židů do extrémně přeplněných ghett v různých polských městech. 15. října 1940 bylo založeno největší varšavské ghetto, kdy se na 2,4 % rozlohy Varšavy muselo tísnit cca 30 % obyvatel – 380 000. Mnoho lidí zemřelo na následky nemocí a vyhladovění ještě před začátkem deportací do koncentračních táborů.

V létě roku 1942 bylo 300 000 obyvatel ghetta posláno do vyhlazovacího tábora Treblinka.[1] Židovští obyvatelé nechtěli podnikat žádné protiakce, protože se zprvu domnívali, že byli jejich příbuzní vysláni pouze do pracovních táborů. Posléze do ghetta pronikly zvěsti, že Treblinka je vyhlazovacím táborem a v důsledku toho se zbývající židovští obyvatelé rozhodli bojovat. Za tímto účelem založili odbojové organizace Żydowska Organizacja Bojowa (ŻOB) a Żydowski Związek Wojskowy (ZZW).

Povstání[editovat | editovat zdroj]

Židé podezřelí z postaleckých aktivit
Rozsáhlé části ghetta lehly popelem

Vysocí němečtí představitelé chtěli zrušit varšavské ghetto původně do konce roku 1942, bylo to však přeloženo na rok 1943. 18. ledna 1943 vpochodovalo 1 000 německých vojáků do ghetta, nikdo ze Židů se ale již k deportaci nehlásil a Němci byli až do 22. ledna partyzánským způsobem přepadáváni. Přestože měla zbraň pouze desetina Židů, podařilo se jim německé vojáky zahnat, židovské ztráty však dosahovaly až 80 %. Deportace na čas přestaly, ale obyvatelé ghetta si byli vědomi, že je další ozbrojený konflikt nevyhnutelný a začali se na něj intenzivně připravovat.

Bylo postaveno mnoho úkrytů a bunkrů, které byly navzájem propojeny kanalizační sítí nebo rozvodem vody či elektřiny. Každý bojovník měl revolver s 10-15 náboji a několik granátů nebo Molotovových koktejlů. Panoval však nedostatek těžších zbraní – Židé měli jen několik pušek a 1-3 kulomety (různé zdroje udávají různá čísla). Panoval také všeobecný nedostatek munice. Němci byli naopak vybaveni opancéřovanými vozidly, bojovým plynem, plamenomety, bombardéry, tanky a dělostřelectvem.

Podpora z vnějšku byla omezená, ale polské odbojové organizace Zemská armáda (Armia Krajowa, AK) a komunistická Lidová obrana (Gwardia Ludova, GL) útočily na německé jednotky poblíž ghetta a pokoušely se pašovat dovnitř zbraně. Některým židovským partyzánům se také podařilo s polskou pomocí uprchnout ven z ghetta varšavskými stokami.

1. den[editovat | editovat zdroj]

Na večer 18. dubna 1943 bylo ghetto obklíčeno německým vojskem a polskou policií, na 19. duben (židovský svátek pesach) měla začít likvidace ghetta. V pět hodin ráno vpochodovali do ghetta němečtí vojáci pod vedením oberführera Ferdinanda von Sammern-Frankenegg. Vojáci Wehrmachtu byli zaskočeni nečekaným útokem Židů ozbrojených pistolemi, granáty a Molotovovými koktejly. Židé také navzájem propojili všechny domy, takže představovali nesnadný cíl. V poledne vedení Wehrmachtu převzal SS-Gruppenführer Jürgen Stroop. Němci se na večer byli nuceni stáhnout, 40 z nich bylo v bojích zabito.

2. den[editovat | editovat zdroj]

Cílem útoku Němců bylo Muranowského náměstí, kde Židé předchozí den vyvěsili polskou vlajku a vlajku s Davidovou hvězdou. Židé také úspěšně odpálili nastraženou bombu, která zabila 80 německých vojáků; Němcům se podařilo urputný odpor částečně zlomit až s použitím plamenometů a Luftwaffe, která zničila domy v oblasti, kam se německým pozemním jednotkám nepodařilo dostat. Večer se Wehrmacht opět z oblasti stáhl, německé ztráty tento den dosáhly 100 zabitých vojáků.

Další dny[editovat | editovat zdroj]

Vojáci SS stojící před hořící budovou
Fotografie ze Stroopovy zprávy, dle jeho komentáře kladly tyto ženy ozbrojený odpor. Bezprostředně po pořízení fotografie byly zavražděny (Stroop to ovšem klasifikoval jako „legitimní popravu banditů“).
Těla popravených povstalců

Němci se zaměřili na taktiku vypalování domů plamenomety, oblast s největším odporem byla již vybombardovaná Luftwaffe, takže měli Němci lehčí pozici. Židovské velitelství na Muranowského náměstí bylo po čtyřech dnech dobyto, většina obránců byla již mrtvá nebo zraněná; asi dvaceti lidem se podařilo z ghetta uprchnout. Vůdce povstání – Mordechaj Anielewicz si musel najít jiné místo, odkud by mohl koordinovat boje. 23. dubna bylo velitelství přesunuto na ulici Miła č. 18; v důsledku nedostatku střeliva byli Židé nuceni změnit taktiku – zprvu na Němce útočili z domů, nyní se stáhli do podzemních bunkrů a prováděli jen cílené akce. Jürgen Stroop také zakázal svým vojákům pochod v zástupu, což znesnadňovalo židovské protiakce.

Ke konci dubna byla většina bunkrů a skrýší odhalena, hodně domů vypáleno nebo srovnáno se zemí. Mnoho bojovníků bylo otráveno plynem, který do bunkrů zaváděli Němci, nebo spáchalo sebevraždu (včetně vůdce povstání Anielewicze). Několika stovkám Židů se ke konci bojů podařilo z ghetta uprchnout.

Zničením synagogy 16. května byly boje oficiálně ukončeny, přesto ještě po mnoha měsících podnikali zbylí přeživší Židé útoky na německé hlídky. Z těch, kterým se podařilo z ghetta utéct, se stali partyzáni, často ale byli na útěku zastřeleni nebo prozrazeni. Někteří se nadále ukrývali ve Varšavě a bojovali po boku Poláků při Varšavském povstání v roce 1944.

Přesné údaje o úmrtích je nesnadné zjistit na obou stranách. Na židovské straně se uvádí cca 1 000 bojovníků, z nichž přibližně tři čtvrtiny padly. Počet vojáků na německé straně se také obtížně určuje, protože Wehrmacht spolupracoval s polskou policií; padlo nejspíše okolo 300 - 500 německých vojáků. Jürgen Stroop v oficiálním hlášení uvedl pouze 16 zabitých a 85 zraněných vojáků.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. United States Holocaust Memorial Museum

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]