Helmut Kohl
| Helmut Kohl | |
|---|---|
Kohl na fotografii z roku 1987. |
|
| Ve funkci: 1. října 1982 – 27. října 1998* |
|
| Prezident | Karl Carstens Richard von Weizsäcker Roman Herzog |
| Předchůdce | Helmut Schmidt |
| Nástupce | Gerhard Schröder |
|
5. předseda CDU
|
|
| Ve funkci: 12. června 1973 – 7. listopadu 1998 |
|
| Předchůdce | Rainer Barzel |
| Nástupce | Wolfgang Schäuble |
|
|
|
| Narození | 3. dubna 1930 (83 let) Ludwigshafen am Rhein, Německo |
| Politický subjekt | CDU |
| Choť | Hannelore Kohlová (1960–2001) Maike Richterová (2008–současnost) |
| Vzdělání | Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg |
| Profese | historik, politolog |
| Náboženství | římský katolicismus |
| Podpis |  |
| Od 1. října 1982 do 3. října 1990 byl pouze kancléřem Západního Německa. Od 3. října 1990 do 27. října 1998 byl kancléřem sjednoceného Německa. | |
Helmut Kohl (* 3. dubna 1930 Ludwigshafen am Rhein) je německý křesťanskodemokratický konzervativní politik (viz CDU), v letech 1969–1976 předseda zemské vlády spolkové země Porýní-Falc a mezi roky 1982 a 1998 spolkový kancléř SRN. Zasloužil se o rozvoj SRN, rozhodujícím způsobem o sjednocení Německa a o posílení evropské integrace Maastrichtskou smlouvou.
Obsah |
Život[editovat]
Narodil se jako třetí dítě v konzervativní katolické rodině úředníka, jeho starší bratr padl velice mlád v posledních týdnech II. světové války a Helmut byl také odveden. Roku 1946 vstoupil do právě založené CDU a po maturitě roku 1950 studoval práva ve Frankfurtu nad Mohanem a od roku 1953 historii a politologii v Heidelbergu. Pracoval v Junge Union (mládeži CDU) a po promoci byl asistentem v Institutu A. Webera. Roku 1958 obhájil doktorskou práci o politickém vývoji Porýní-Falce po roce 1945 a začal pracovat jako manažer v Ludwigshafenu. Roku 1959 se oženil s Hannelore Renner, s níž měl dva syny.
Vstup do politiky[editovat]
Roku 1960 byl zvolen do městské rady v Ludwigshafenu a roku 1963 do sněmu spolkové země Porýní-Falc. Jako předseda zemské CDU byl roku 1969 zvolen premiérem zemské vlády a místopředsedou spolkové CDU, v letech 1973-1998 jejím předsedou. Ve spolkových volbách 1976 získala jím vedená CDU/CSU 48,6 % hlasů, vládu však sestavila koalice SPD a FDP, vedená Helmutem Schmidtem. Kohl odstoupil z funkce zemského premiéra a stal se vůdcem opozice ve Spolkovém sněmu.
Ve volbách 1980 byl kandidátem na kancléře Franz Josef Strauss, který se po neúspěchu stáhl do Bavorska. Roku 1982 došlo k roztržce mezi SPD a FDP, Spolkový sněm vyslovil vládě nedůvěru a koalice CDU/CSU a FDP zvolila novým kancléřem Helmuta Kohla. Proti změně kurzu FDP však mnozí protestovali, takže Kohl parlamentním manévrem dosáhl rozpuštění sněmu a v nových volbách v březnu 1983 tato koalice zvítězila.
Spolkový kancléř[editovat]
Jako kancléř Kohl prosadil umístění raket NATO v Německu, roku 1984 jako první německý kancléř promluvil v Izraelském knesetu a v září 1984 se setkal s francouzským prezidentem Mitterrandem ve Verdunu, což byl významný symbol německo-francouzského smíření. Jejich úzká spolupráce pak pokračovala při přípravě Evropské unie. Při oslavách 40. výročí pádu nacismu Kohl pozval amerického prezidenta R. Reagana, společně navštívili koncentrační tábor Bergen-Belsen a vojenský hřbitov v Bitburgu.
Po volbách 1987, které Kohlova koalice vyhrála proti SPD, vedené J. Rauem, Kohl pozval východoněmeckého lídra Ericha Honeckera. Tím Kohl zahájil svoji východní politiku, kterou začali jeho sociálnědemokratičtí předchůdci a kterou tehdy ostře kritizoval. Po pádu Berlínské zdi v listopadu 1989 Kohl představil (bez konzultace se svými spojenci) plán na „překonání rozdělení Německa“, v únoru 1990 navštívil v Moskvě M. Gorbačova a v květnu 1990 podepsal smlouvu o hospodářském spojení s NDR včetně výměny východních marek v poměru 1:1. To byl sice ekonomicky problematický krok, který poškodil východoněmecký průmysl, Kohlovi a jeho ministru zahraničí Genscherovi se však podařilo získat souhlas západních spojenců i SSSR se sjednocením Německa.
Sjednocení Německa[editovat]
3. října 1990 byla NDR zrušena a Německo politicky sjednoceno. Německo se formálně vzdalo všech nároků na bývalá německá území před rokem 1938 a potvrdilo hranice s Polskem a Československem, což vyvolalo odpor vystěhovalců. V celoněmeckých volbách roku 1990 Kohl s převahou zvítězil, kdežto v roce 1994 už bylo jeho vítězství velmi těsné. Přesto se mu podařilo prosadit Frankfurt jako sídlo Evropské centrální banky a rozhodnutí, že hlavním městem Německa bude Berlín. Hospodářská situace a nezaměstnanost však způsobily, že volby 1998 těžce prohrál proti G. Schröderovi (SPD).
Kohl odstoupil z funkce předsedy CDU, zůstal však poslancem až do roku 2002. Už roku 1999 vypukl skandál s financováním CDU z nelegálních zdrojů, hlavně v souvislosti s prodejem tanků do Saúdské Arábie a s nelegální privatizací východoněmecké petrolejářské firmy ve prospěch francouzského koncernu Elf Aquitaine. Od roku 2002 se Kohl z politiky stáhl, roku 2005 vydal první díl svých "Pamětí" (do roku 1982), v posledních letech se však opět objevoval na veřejnosti.
Helmut Kohl byl jeden z nejvýznamnějších německých a evropských státníků konce 20. století. Získal řadu ocenění, čestných doktorátů a vyznamenání v Evropě, v Izraeli i v USA. Roku 1999 byl vyznamenán řádem Bílého lva I. třídy.
Odkazy[editovat]
Literatura[editovat]
- H. Kohl, Společná politika pro Evropu. Praha: Nadace K. Adenauera 1994
- W. Martens, První a druhá Evropa (s předmluvou H. Kohla). Praha: Panevropa 1995
Související články[editovat]
Externí odkazy[editovat]
- (anglicky) Encyclopædia Britannica – Helmut Kohl
- (anglicky) Time.com – Helmut Kohl (autor George H. W. Bush)
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.
