Helmut Kohl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Helmut Kohl
Kohl na fotografii z roku 1987.
Kohl na fotografii z roku 1987.
Ve funkci:
1. října 1982 – 27. října 1998*
Prezident Karl Carstens
Richard von Weizsäcker
Roman Herzog
Předchůdce Helmut Schmidt
Nástupce Gerhard Schröder

Ve funkci:
12. června 1973 – 7. listopadu 1998
Předchůdce Rainer Barzel
Nástupce Wolfgang Schäuble

Narození 3. dubna 1930 (84 let)

Německo Ludwigshafen am Rhein, Německo

Politický subjekt CDU
Choť Hannelore Kohlová (1960–2001)
Maike Richterová (2008–současnost)
Rodiče Hans Kohl a Cäcilie Kohl
Vzdělání

Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg

Profese historik, politolog
Náboženství římský katolicismus
Podpis Helmut Kohl, podpis
Commons Helmut Kohl
Od 1. října 1982 do 3. října 1990 byl pouze kancléřem Západního Německa. Od 3. října 1990 do 27. října 1998 byl kancléřem sjednoceného Německa.

Helmut Kohl (* 3. dubna 1930 Ludwigshafen am Rhein) je německý křesťanskodemokratický konzervativní politik (viz CDU), v letech 19691976 předseda zemské vlády spolkové země Porýní-Falc a mezi roky 1982 a 1998 spolkový kancléř SRN. Zasloužil se o rozvoj SRN, rozhodujícím způsobem o sjednocení Německa a o posílení evropské integrace Maastrichtskou smlouvou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako třetí dítě v konzervativní katolické rodině úředníka, jeho starší bratr padl velice mlád v posledních týdnech II. světové války a Helmut byl také odveden. Roku 1946 vstoupil do právě založené CDU a po maturitě roku 1950 studoval práva ve Frankfurtu nad Mohanem a od roku 1953 historii a politologii v Heidelbergu. Pracoval v Junge Union (mládeži CDU) a po promoci byl asistentem v Institutu A. Webera. Roku 1958 obhájil doktorskou práci o politickém vývoji Porýní-Falce po roce 1945 a začal pracovat jako manažer v Ludwigshafenu. Roku 1959 se oženil s Hannelore Renner, s níž měl dva syny.

Vstup do politiky[editovat | editovat zdroj]

Roku 1960 byl zvolen do městské rady v Ludwigshafenu a roku 1963 do sněmu spolkové země Porýní-Falc. Jako předseda zemské CDU byl roku 1969 zvolen premiérem zemské vlády a místopředsedou spolkové CDU, v letech 1973-1998 jejím předsedou. Ve spolkových volbách 1976 získala jím vedená CDU/CSU 48,6 % hlasů, vládu však sestavila koalice SPD a FDP, vedená Helmutem Schmidtem. Kohl odstoupil z funkce zemského premiéra a stal se vůdcem opozice ve Spolkovém sněmu.

Ve volbách 1980 byl kandidátem na kancléře Franz Josef Strauss, který se po neúspěchu stáhl do Bavorska. Roku 1982 došlo k roztržce mezi SPD a FDP, Spolkový sněm vyslovil vládě nedůvěru a koalice CDU/CSU a FDP zvolila novým kancléřem Helmuta Kohla. Proti změně kurzu FDP však mnozí protestovali, takže Kohl parlamentním manévrem dosáhl rozpuštění sněmu a v nových volbách v březnu 1983 tato koalice zvítězila.

Spolkový kancléř[editovat | editovat zdroj]

Jako kancléř Kohl prosadil umístění raket NATO v Německu, roku 1984 jako první německý kancléř promluvil v Izraelském knesetu a v září 1984 se setkal s francouzským prezidentem Mitterrandem ve Verdunu, což byl významný symbol německo-francouzského smíření. Jejich úzká spolupráce pak pokračovala při přípravě Evropské unie. Při oslavách 40. výročí pádu nacismu Kohl pozval amerického prezidenta R. Reagana, společně navštívili koncentrační tábor Bergen-Belsen a vojenský hřbitov v Bitburgu.

H. Kohl při otevírání Brandenburské brány v Berlíně 22.12.1989

Po volbách 1987, které Kohlova koalice vyhrála proti SPD, vedené J. Rauem, Kohl pozval východoněmeckého lídra Ericha Honeckera. Tím Kohl zahájil svoji východní politiku, kterou začali jeho sociálnědemokratičtí předchůdci a kterou tehdy ostře kritizoval. Po pádu Berlínské zdi v listopadu 1989 Kohl představil (bez konzultace se svými spojenci) plán na „překonání rozdělení Německa“, v únoru 1990 navštívil v Moskvě M. Gorbačova a v květnu 1990 podepsal smlouvu o hospodářském spojení s NDR včetně výměny východních marek v poměru 1:1. To byl sice ekonomicky problematický krok, který poškodil východoněmecký průmysl, Kohlovi a jeho ministru zahraničí Genscherovi se však podařilo získat souhlas západních spojenců i SSSR se sjednocením Německa.

Prezident Weizsäcker jmenuje H. Kohla kancléřem (18.1.1991)

Sjednocení Německa[editovat | editovat zdroj]

3. října 1990 byla NDR zrušena a Německo politicky sjednoceno. Německo se formálně vzdalo všech nároků na bývalá německá území před rokem 1938 a potvrdilo hranice s Polskem a Československem, což vyvolalo odpor vystěhovalců. V celoněmeckých volbách roku 1990 Kohl s převahou zvítězil, kdežto v roce 1994 už bylo jeho vítězství velmi těsné. Přesto se mu podařilo prosadit Frankfurt jako sídlo Evropské centrální banky a rozhodnutí, že hlavním městem Německa bude Berlín. Hospodářská situace a nezaměstnanost však způsobily, že volby 1998 těžce prohrál proti G. Schröderovi (SPD).

Kohl odstoupil z funkce předsedy CDU, zůstal však poslancem až do roku 2002. Už roku 1999 vypukl skandál s financováním CDU z nelegálních zdrojů, hlavně v souvislosti s prodejem tanků do Saúdské Arábie a s nelegální privatizací východoněmecké petrolejářské firmy ve prospěch francouzského koncernu Elf Aquitaine. Od roku 2002 se Kohl z politiky stáhl, roku 2005 vydal první díl svých "Pamětí" (do roku 1982), v posledních letech se však opět objevoval na veřejnosti.

Helmut Kohl byl jeden z nejvýznamnějších německých a evropských státníků konce 20. století. Získal řadu ocenění, čestných doktorátů a vyznamenání v Evropě, v Izraeli i v USA. Roku 1999 byl vyznamenán řádem Bílého lva I. třídy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • H. Kohl, Společná politika pro Evropu. Praha: Nadace K. Adenauera 1994
  • W. Martens, První a druhá Evropa (s předmluvou H. Kohla). Praha: Panevropa 1995

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.