Helmut Schmidt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Helmut Schmidt
Helmut Schmidt (1975)
Helmut Schmidt (1975)
Ve funkci:
16. května 1974 – 1. října 1982
Prezident Gustav Heinemann
Walter Scheel
Karl Carstens
Předchůdce Willy Brandt
Nástupce Helmut Kohl

Narození 23. prosince 1918

Německo Hamburk, Výmarská republika

Politický subjekt SPD
Choť Hannelore "Loki" Glaser
Profese ekonom, úředník
Náboženství luteránství
Podpis Helmut Schmidt, podpis
Commons Helmut Schmidt
Na sněmu SPD v Dortmundu 1978

Helmut Heinrich Waldemar Schmidt (* 23. prosince 1918 Hamburk) je německý politik (SPD), ministr obrany, financí a v letech 1974-1982 spolkový kancléř Západního Německa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě 1937 v Hamburku byl odveden a sloužil u protiletadlového dělostřelectva, v letech 1941 na východní a v letech 1944-1945 na západní frontě. Pro kritické výroky o Göringovi a NSDAP měl být postaven před soud, jeho vojenští nadřízení tomu ale zabránili tím, že ho stále přemísťovali. Na jaře 1945 byl zajat, po propuštění vystudoval ekonomii a v letech 1949-1953 vedl dopravní oddělení hamburského magistrátu. Roku 1942 se oženil s Hannelore Glaser a měl s ní dvě děti. Schmidt je náruživý kuřák, kouřit začal v deseti letech a kouří více než 40 cigaret denně.

Politická dráha[editovat | editovat zdroj]

Roku 1945 vstoupil Schmidt do sociálně demokratické strany (SPD), v letech 1948/9 byl předsedou její studentské mládeže a v letech 1968-1984 místopředsedou strany. V letech 1953-1967 byl poslancem Spolkového sněmu a v letech 1958-1961 poslancem Evropského parlamentu. V letech 1961-1965 byl členem rady města Hamburku a získal si velkou popularitu při záplavách 1962.

V první vládě Willyho Brandta (1969-1972) působil postupně ve funkcích ministra obrany, financí a hospodářství, V jeho druhé vládě (1972-1974) pak ve funkci ministra financí. Po rezignaci Willyho Brandta 1974 byl zvolen pátým kancléřem SRN. Během jeho vlády postihla i Německo vleklá naftová a hospodářská krize i řada teroristických atentátů tzv. Frakce Rudé armády. Jako kancléř se velmi spřátelil s francouzským prezidentem Giscardem d'Estaing a společně prosazovali další kroky evropské integrace i zřízení skupiny G7.

Když roku 1977 Sovětský svaz rozmístil v Evropě rakety SS-20, snažil se Schmidt prosadit, aby je buď opět stáhl, anebo aby zde odpovídající rakety umístily i USA. Tím se rozešel s většinou své strany a ze sporů vznikla Strana zelených. Záměr přesto následující pravicové vlády prosadily. Roku 1982 ztratil Schmidt parlamentní většinu a místo něho byl kancléřem zvolen Helmut Kohl.

Schmidt napsal řadu knih, od roku 1983 je spoluvydavatelem týdeníku Die Zeit a i po svém odchodu z politiky se vyjadřuje k aktuálním otázkám. Za svoji činnost dostal asi 30 čestných doktorátů, několik čestných občanství a mnoho různých cen. Působil a působí v řadě nadací a zdůrazňuje potřebu mravní obnovy. Roku 1997 uveřejnil návrh "Obecné deklarace lidských povinností" a na pozvání Václava Havla se zúčastnil i pražského Fora 2000.

Hlemýždí tempo je v každé demokracii normální.
— H. Schmidt[1]
Právní stát nemá vítězit ani prohrávat, ale má existovat.
— H. Schmidt[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Die Zeit, 19. 10. 2003
  2. Die Zeit, 30. 8. 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.