G8

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o mezinárodní organizaci. O internetové zkratce pojednává článek Seznam zkratek v online diskusích.
Představitelé států G8
G8 organization.svg
Francie Francie
Prezident François Hollande
Itálie Itálie
Premiér Mario Monti
Japonsko Japonsko
Premiér Šinzó Abe
Kanada Kanada
Premiér Stephen Harper
Německo Německo
Kancléřka Angela Merkelová
Rusko Rusko (členství pozasteveno)
Prezident Vladimir Putin
Spojené království Spojené království
Premiér David Cameron
USA Spojené státy americké
Prezident Barack Obama
EU Evropská unie
Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy
Předseda Evropské komise José Manuel Barroso

G8 (anglicky Group of Eight, německy Gruppe der Acht) je sdružení osmi takzvaně nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království a USA), zastoupeny jsou i státy Evropské unie (největší ekonomiky světa), které reprezentují předseda Evropské rady a předseda Evropské komise. Dohromady tyto státy vytvořily v roce 2011 51 % světového Hrubého domácího produktu. Rusku bylo 18. března 2014 pozastaveno členství jako reakce na jeho angažování se na Krymu.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jako první byla vytvořena skupina G6 (Group of Six), která vznikla v roce 1975 na setkání svolaném francouzským prezidentem Valérym Giscardem d'Estaingem, kdy se šest tehdejších největších ekonomických velmocí (Francie, Západní Německo, Itálie, Japonsko, Spojené království a Spojené státy americké) dohodlo na každoročním setkávání. O rok později (1976) se na summitu v Portoriku ke skupině přidal sedmý člen - Kanada a vznikla tak skupina G7 (Group of Seven). Od roku 1977 se na pozvání Spojeného království účastní jednání i představitelé Evropské Unie.

Rusko (tehdy jako Sovětský svaz) se začalo účastnit jednání už v roce 1991, od roku 1994 pořádalo samostatné mítinky se členy G7 (konaly se po hlavním summitu). Tato skupina se označovala jako P8 (Political 8) nebo G7 plus 1. Až v roce 1997, díky iniciativě tehdejšího prezidenta Spojených států Billa Clintona, se Rusko oficiálně připojilo ke G7 a vznikla tak nynější skupina G8. Jednalo se však spíše o formální gesto prezidenta Clintona vůči ruskému prezidentu Borisi Jelcinovi. Toto rozhodnutí ale nezůstalo bez odezvy. V únoru 2005 požadovali dva američtí senátoři, Joe Lieberman a John McCain, odstoupení Ruska z G8 do doby, než ruský prezident Vladimir Putin nezajistí zlepšení dodržování lidských práv.

V roce 2014 bylo Rusko zbaveno členství ve skupině G8 v reakci na ruské zapojení do nepokojů na Ukrajině. Skupina G8 se tak opět vrátila k původnímu formátu a opět lze mluvit o skupině G7.

Struktura a aktivity[editovat | editovat zdroj]

G8 je neformální sdružení, z čehož vyplývá, že nemá žádnou vnitřní strukturu či hierarchii jako mezinárodní organizace typu Světové banky. Nemá ani stálý sekretariát nebo kanceláře jednotlivých členů. Jednotlivé země se k 1. lednu pravidelně střídají v předsednictví. Předsedající země je zodpovědná za plánování a pořádání řady ministerských setkání vrcholících výročním summitem, který se koná většinou v červnu.

Na jednotlivých ministerských setkáních se probírají záležitosti společného zájmu i globálního významu a zahrnují témata jako zdraví, uplatňování zákona, práce, ekonomický a sociální rozvoj, energetika, životní prostředí, zahraniční záležitosti, právo, terorismus nebo obchod. Nejznámějším z těchto sektání je tzv. G7, jež odkazuje výhradně na výroční mítink ministrů financí sedmi členských zemí mimo Ruska. Je to z toho důvodu, že Rusko není považováno za tak důležitou ekonomickou sílu (z hlediska HDP), jakou je ostatních sedm států.

V roce 2005 byla ve skotském Gleneagles založena také skupina G8+5, která se schází na vlastních mítincích určených pro ministry energetiky a ministry financí všech osmi členských zemí a dále Číny, Mexika, Indie, Brazílie a Jihoafrické republiky.

Výroční summit[editovat | editovat zdroj]

Summitu se účastní představitelé vlád všech osmi členských států a od roku 1977 také Evropská unie, která je zastoupena předsedou Evropské komise a představitelem té země, jež daný rok předsedá Radě Evropské unie. Dějiště summitu se každoročně cyklicky střídá v následujícím pořadí: Francie, Spojené státy americké, Spojené království, Rusko, Německo, Japonsko, Itálie, Kanada (což s výjimkou Ruska odpovídá pořadí, v kterém se ke skupině připojily). Hostující země je zodpovědná za pořádání celého summitu i za jeho agendu.

Pořadí Datum Pořádající země Předseda/Předsedkyně Dějiště Oficiální stránka
1. 15. listopadu17. listopadu 1975 Francie Valéry Giscard d'Estaing Rambouillet
2. 27. června28. června 1976 Spojené státy americké Gerald R. Ford San Juan, Portoriko
3. 7. května8. května 1977 Spojené království James Callaghan Londýn
4. 16. července17. července 1978 Německo Helmut Schmidt Bonn
5. 28. června29. června 1979 Japonsko Masajoši Ohira Tokio
6. 22. června23. června 1980 Itálie Francesco Cossiga Benátky
7. 20. července21. července 1981 Kanada Pierre E. Trudeau Montebello, Québec
8. 4. června6. června 1982 Francie François Mitterrand Versailles
9. 28. května30. května 1983 Spojené státy americké Ronald Reagan Williamsburg, Virginia
10. 7. června9. června 1984 Spojené království Margaret Thatcher Londýn
11. 2. května4. května 1985 Německo Helmut Kohl Bonn
12. 4. května6. května 1986 Japonsko Jasuhiro Nakasone Tokio
13. 8. června10. června 1987 Itálie Amintore Fanfani Benátky
14. 19. června21. června 1988 Kanada Brian Mulroney Toronto, Ontario
15. 14. července16. července 1989 Francie François Mitterrand Paříž, Grande Arche
16. 9. července11. července 1990 Spojené státy americké George H. W. Bush Houston, Texas
17. 15. července17. července 1991 Spojené království John Major Londýn
18. 6. července8. července 1992 Německo Helmut Kohl Mnichov, Bavorsko
19. 7. července9. července 1993 Japonsko Kiiči Mijazawa Tokio
20. 8. července10. července 1994 Itálie Silvio Berlusconi Neapol
21. 15. června17. června 1995 Kanada Jean Chrétien Halifax, Nové Skotsko
- 19. dubna20. dubna 1996 Rusko Boris Jelcin Moskva
(Mimořádný summit o nukleární bezpečnosti)
22. 27. června29. června 1996 Francie Jacques Chirac Lyon
23. 20. června22. června 1997 Spojené státy americké Bill Clinton Denver, Colorado
24. 15. května17. května 1998 Spojené království Tony Blair Birmingham
(První oficiální summit G8)
25. 18. června20. června 1999 Německo Gerhard Schröder Kolín nad Rýnem, Severní Porýní-Vestfálsko
26. 21. července23. července 2000 Japonsko Joširo Mori Okinawa

[1]

27. 20. července22. července 2001 Itálie Silvio Berlusconi Janov [2]
28. 26. června27. června 2002 Kanada Jean Chrétien Kananaskis, Alberta [3]
29. 2. června3. června 2003 Francie Jacques Chirac Évian-les-Bains [4]
30. 8. června10. června 2004 Spojené státy americké George W. Bush Sea Island, Georgia [5]
31. 6. července8. července 2005 Spojené království Tony Blair Gleneagles Hotel, Gleneagles / Muirton, Skotsko [6]
32. 15. července17. července 2006 Rusko Vladimir Putin Strelna, Petrohrad [7]
33. 6. června8. června 2007 Německo Angela Merkelová Heiligendamm, Mecklenburg [8]
34. 7. července-9.července 2008 Japonsko Jasuo Fukuda Toyako, Hokkaido [9]
35. 8. července-10. července 2009 Itálie Silvio Berlusconi L'Aquila [10]
36. 25. června-26. června 2010 Kanada Stephen Harper Huntsville, Ontario [11]
37. 26. května-27. května 2011 Francie Nicolas Sarkozy Deauville, Dolní Normandie [12]
38. 18. května-19. května 2012 Spojené státy americké Barack Obama Huntsville, Camp David [13]
39. 17. června-18. června 2013 Spojené království David Cameron Lough Erne, County Fermanagh [14]
40. 2014 Belgie Brusel [15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PAV, ČTK. Skupina G8 pozastavila členství Ruska kvůli invazi na Krym. E15 [online]. 2014-03-18 [cit. 2014-03-18]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie G8 ve Wikimedia Commons

Oficiální weby jednotlivých summitů
  • viz tabulka
Neoficiální weby zabývající se G8
Weby zaměřené proti G8