Braniborská brána

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o berlínské Braniborské bráně. O Braniborské bráně v Postupimi pojednává článek Braniborská brána (Postupim).
Braniborská brána v noci

Braniborská brána, německy Brandenburger Tor, patří k nejznámějším pamětihodnostem Berlína a k jeho významným symbolům. Braniborská brána stojí v centru města na rozhraní dvou známých a velkých tříd: na západ od ní počíná Straße des 17. Juni (Ulice 17. června), na východ od brány pak pokračuje historická třída Unter den Linden (Pod lípami). S touto stavební památkou je spojeno mnoho historických událostí města.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Braniborská brána je 26 metrů vysoká, 65,5 metrů široká a 11 metrů dlouhá stavba z pískovce ve stylu raného klasicismu. Svým vzhledem silně připomíná propylaje athénské Akropolis. Má pět průjezdů, střední je poněkud širší nežli čtyři postranní, po obou stranách se nacházejí malé haly.

Kvadriga na Braniborské bráně
Kvadriga na Braniborské bráně v noci

Bránu tvoří 15 metrů vysoké sloupy v jónsko-dórském stylu s průměrem 1,75 metrů u paty. Stavba je zdobena ornamenty a reliéfy, které zobrazují mimo jiné různé výjevy ze života Herkulova, boha Marta a bohyně Minervy. Brána je korunována 5 metrů vysokou sochou kvadrigy (čtyřspřeží), představující okřídlenou bohyni vítězství, která vjíždí do města na čtyřmi koni taženém voze.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Braniborská brána byla zřízena roku 1734 jako celní brána v opevnění Berlína. Mezi roky 1788 a 1791 ji pruský král Fridrich Vilém II. nechal přestavět v dnešním stylu raného klasicismu, práce provedl architekt Carl Gotthard Langhans. Roku 1793 dostala brána kvadrigu, zhotovenou Johannem Gottfriedem Schadowem.

Tato socha přestavovala okřídlenou bohyni míru Eirene; roku 1806 byla Napoleonem dopravena do Paříže, ale již roku 1814 byla převezena zpět do Berlína. Při její restauraci byl původní věnec z dubového listí nahrazen novým symbolem, totiž železným křížem, čímž byla Schadowova bohyně míru Eirene nově definována jako bohyně vítězství Viktorie.

Braniborská brána v roce 1982 z východu

Původně směl Braniborskou bránou projíždět pouze německý císař. Dne 30. ledna 1933 byla brána svědkem velkého průvodu nacistické NSDAP, která slavila převzetí moci v Německu. Ke konci druhé světové války, kdy zde sovětské jednotky vyvěsily rudou vlajku, byla brána silně poškozena dělostřelbou německé armády (v tu dobu již ovšem existoval sádrový obtisk sochy). Během padesátých let 20. století byla Braniborská brána poprvé rekonstruována (za spolupráce NDR a SRN), přičemž byl železný kříž a orel odstraněn (jako symboly pruského militarismu).

Během existence berlínské zdi se brána nacházela v hraničním pásu a nebyla přístupná. Historicky vešel ve známost proslov presidenta USA Reagana, který zde při návštěvě Západního Berlína 1987 pronesl známou výzvu, adresovanou tehdejšímu prvnímu tajemníkovi KSSS Gorbačovovi: „Mr. Gorbachev, open this gate! Mr. Gorbachev, tear down this wall!“ („Pane Gorbačove: otevřte tuto bránu! Pane Gorbačove: strhněte tuto zeď!“)

Brána dnes[editovat | editovat zdroj]

Po sjednocení Berlína a Německa byla jak socha kvadrigy, tak i brána samotná znovu restaurována v původní podobě. Brána zdobí – jako symbol rozdělení a sjednocení města i země – spodní stranu německého vydání mincí eura. Každoročně se zde během silvestrovské noci konají velká oslavná shromáždění s ohňostrojem.

Henning von Berg: Naked Berlin, 1999

Souřadnice: 52°30′59″ s. š., 13°22′40″ v. d.