Čankajšek

Generalissimus Čankajšek 蔣中正 / 蔣介石
předseda Čínského národního shromáždění
Ve funkci: 10. října 1928 – 15. prosince 1931
Předchůdce	Gu Weijun
Nástupce	Lin Sen
Ve funkci: 1. srpna 1943 – 20. května 1948
Předchůdce	Lin Sen
Nástupce	Čankajšek (jako prezident Čínské republiky)
prezident Čínské republiky
Ve funkci: 20. květen 1948 – 21. leden 1949
Předchůdce	Čankajšek (jako předseda Čínského národního shromáždění)
Nástupce	Li Zongren
Ve funkci: 1. března 1950 – 5. dubna 1975
Předchůdce	Li Zongren
Nástupce	Jen Chia-kan
Narození	31. října 1887 Če-ťiang, Čínské císařství
Úmrtí	5. dubna 1975 Tchaj-pej, Čínská republika
Politický subjekt	Kuomintang (KMT)
Choť	Mao Fumei Chen Jieru Sung Mej-ling
Děti	Chiang Ching-kuo Chiang Wei-kuo (adoptován)
Vzdělání	Vojenská akademie Baoding Císařská vojenská akademie
Náboženství	Křesťanské (Metodista) (předtím Buddhista)

Čankajšek, též Ťiang Ťie-š', anglicky Chiang Kai-shek (31. října 1887 – 5. dubna 1975), byl vůdcem Kuomintangu (Guomindang, KMT, Národní strana). Během druhé čínsko-japonské války jej Japonci vytlačili nejprve z Nankingu (Chan-kchou) a nakonec v létě 1938 do Čchung-čchingu. Odmítl jejich podmínky, avšak přes nemalou podporu poskytovanou Spojenými státy nedokázal Japonce vyhnat. V roce 1945, po kapitulaci Japonska, ho čekalo zjištění, že se na někdejších japonských teritoriích usadili komunisté. Následovala občanská válka – Čankajšek nakonec uprchl na Tchaj-wan (Formosa). Od roku 1948 až do své smrti byl prezidentem Čínské republiky (ROC, Taiwan).

Byl mužem mnoha protikladů, ať se jedná o jeho charakter, chování, politickou kariéru či názory. V mladí plně vychutnával život, později se stal asketou, který se často oddával meditačním stavům. Nejdříve vyznával konfuciánství, pak se dal na křesťanství. Spolupracovníci ho popisují jako často arogantní osobu, která nepravdivě zveličuje své úspěchy a a také ho vnímali jako někoho, koho je se třeba bát. Zároveň z jeho deníku lze poznat, že to byl neobyčejně přemýšlivý a citlivý člověk.

I jeho politické názory prošly paradoxním vývojem. Nejdříve byl nadšeným obdivovatelem čínské republikánské revoluce z roku 1911, aby se pak ve 30. letech zhlédl v evropském fašismu - svého syna dokonce poslal na studia do hitlerovského Německa. Avšak během 2. světové války bojoval proti Japonsku, což ho povýšilo do skupiny čelních vůdců protifašistické koalice.

Čankajšek se čtyřikrát oženil, naposledy se Sung Mej-ling.

Dětství, mládí a raná kariéra

Čankajšek se narodil 31. října 1887 v oblasti Feng-Chua. Jeho otec byl venkovský kupec. Zemřel v Čankajškových osmi letech. Čankajškova matka byla hluboce věřící buddhistkou a Čankajšek uvádí, že byl matkou silně ovlivněn.

Zpočátku chodil do venkovské školy a později navštěvoval střední školu ve městě Feng-Chua. Projevil se jako schopný student, zajímal se o umění války a vynikal ve školních lehkoatletických závodech. Už ve 14 letech se oženil, jeho rodina zprostředkovala sňatek s o tři roky starší Mao Fu-Mej. V roce 1908 se mu narodil první syn Ťiang Ťing-kuo.

Po ukončení školní docházky Čankajšek zvolil z vlasteneckých důvodů vojenskou kariéru. Prestižním asijským střediskem vojenského umění bylo tehdy Tokio a tak v roce 1905 Čankajšek odjíždí do tohoto města, aby se zapsal do vojenské školy, ale nebyl přijat, protože nebyl oficiálním stipendistou čínské vlády. Po několika měsících pobytu v Japonsku se vrátil zpět do Číny a v roce 1906 složil přijímací zkoušky na čínské vojenské akademii v Pchao-tchingu. Na jaře 1907 se konečně stal posluchačem vojenské akademie v Tokiu. Tam navázal kontakty se skupinou čínských revolucionářů, kteří osnovovali plány na svrhnutí mandžuské dynastie. Vstoupil do republikánského Spolku za společnou věc (Tchung-meng-chuej), který byl zárodkem budoucí Nacionalistické strany (Kuomintang). Ve studentském revolučním hnutí se Čankajšek brzy stal výraznou osobou, ostatní oceňovali jeho velké nadšení pro věc, odvahu a bystrý úsudek.

Japonskou akademii Čankajšek ukončil v roce 1909 a poté musel povinně nastoupit na jeden rok služby v japonské armádě, sloužil v 13. dělostřeleckém pluku v Takadu. Tam ho také zastihla zpráva, že 10. října 1911 bylo v Číně svrženo císařství a vyhlášena republika. Čankajšek neváhal, požádal o své předčasné propuštění ze služby a odjel do Číny. V Šanghaji potkal svého přítele Čchen-čhi-meje, který byl velitelem místních revolučních sil a Čankajškovi svěřil vojenské ovládnutí strategického města Chang-čou. Tento úkol byl splněn na výbornou a Čankajšek tak udělal na republikánské vedení ohromný dojem. Odmítl nabízený vysoký úřad v revoluční vládě provincie Če-tiang a místo toho vykonával funkci plukovníka v Čchen-čhi-mejově armádě.

V srpnu 1912, po uklidnění porevoluční situace, Čankajšek odcestoval zpět do Tokia, aby dokončil své studentské závazky. Přemýšlel o studiu vojenského umění v Evropě, konkrétně v Německu a už se i začal chystat na cestu, to mu však překazilo zkomplikování čínské vnitropolitické situace. Proti republikánské revoluci se postavil vlivný vojenský velitel Jüan-šukchaj, který usiloval o znovunastolení monarchie, ve které by se stal císařem. Sunjatsen, oficiální vůdce republikánů, tak byl nucen vyhlásit "druhou revoluci."

Čankajšek se vrátil do Číny, kde se znovu připojil k Čchen-čhi-mejově armádě a velel řadě odvážných až riskantních operací, jako třeba přepadění muničního skladu v Šanghaji. Sunjatsenovi imponovala Čankajškova odvaha a učinil z něj svého blízkého spolupracovníka.

V roce 1913 Jüan Š'-kchaj ovládl strategická místa Číny, Kuomintang byl postaven mimo zákon a většina vůdců, včetně Čankajška, uprchla do Japonska.

V příštích letech se, kvůli Sunjatsenovým rozkazům, několikrát účastnil politicko-vojenských operací na území Číny, několikrát těsně unikl smrti. V mezičase shromažďoval vědomosti z oboru filosofie a vojenské strategie. Byl členem redakční rady časopisu Hlas Armády,

Čankajškovo šanghajské období

V rozmezí let 1912-1922 Čankajšek ponejvíce pobýval v Šanghaji. Z hlediska jeho osobní biografie se jedná o poněkud kontroverzní období, protože udržoval četné kontakty s prostitutkami, kvůli kterým se s ním rozešla žena. Čankajšek se znovu oženil s konkubínou Čen-Tie-žu. Udržoval četné styky s mafií, pro kterou zajišťoval finanční operace na burze. Gangsteři mu na oplátku poskytovali ochranu před policií, která po něm z rozkazu tehdejšího vládce Číny, Jüan Š'-kchaje, pátrala.