John Foster Dulles

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
John Foster Dulles
John Foster Dulles
John Foster Dulles
Ve funkci:
26. ledna 1953 – 22. dubna 1959
Prezident Dwight D. Eisenhower
Jmenován Thomas E. Dewey
Předchůdce Dean Acheson
Nástupce Christian Herter

Ve funkci:
7. července 1949 – 8. listopadu 1949
Předchůdce Robert F. Wagner
Nástupce Herbert H. Lehman

Narození 25. února 1888

Washington, D.C. USAUSA USA

Úmrtí 24. května 1959
(ve věku 71 let)
Washington, D.C. USAUSA USA
Politický subjekt Republikánská strana
Vzdělání

Princeton University
George Washington University Law School

Profese právník, diplomat a politik
Náboženství presbyterián
Podpis John Foster Dulles, podpis
Vojenská služba
Sloužil United States Department of the Army Seal.svg armáda USA
Hodnost Major
Vyznamenání Presidential Medal of Freedom with Distinction (ribbon).PNG Prezidentská medaile svobody

John Foster Dulles [džon fostr dales] (25. února 1888 Washington, D.C.24. května 1959 Washington, D.C.) byl americký diplomat a politik, v letech 1953–1959 za vlády presidenta Eisenhowera ministr zahraničí Spojených států. Byl rozhodným odpůrcem komunismu a jedním z hlavních architektů Studené války.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako první ze šesti dětí presbyteriánského duchovního, jeho dědeček byl rovněž ministrem zahraničí USA. Studoval s vynikajícím prospěchem práva a filosofii na Princetonu, kde byl posluchačem Woodrowa Wilsona, rok na pařížské Sorbonně, kde poslouchal i přednášky Henri Bergsona a promoval na George Washington University. Roku 1912 se oženil s Jane Avery a měli tři děti. Nejmladší Avery Dulles se stal katolickým knězem a kardinálem.

Pro špatný zrak nebyl v roce 1914[zdroj?] odveden, ale působil jako plánovač tras amerických lodí, a to s takovým úspěchem, že se jako asistent účastnil Pařížské mírové konference. Tam se seznámil s významnými ekonomy J. M. Keynesem a J. Monetem, s nimiž později spolupracoval. Jako advokát pracoval pro různé mezinárodní firmy a snažil se aspoň finančně podporovat německé demokratické vlády. Nástup Hitlera k moci chápal jako důsledek "zpackaného" Versailleského míru.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

S presidentem Eisenhowerem (1956)

Roku 1946 se účastnil zakládající ho zasedání Organizace spojených národů i přípravy jejich Charty a působil tam jako americký zástupce. Jeho postoj vůči Sovětskému svazu silně ovlivnil Stalinův zákaz účasti Československa a dalších východoevropských států na Marshallově plánu (1947). Roku 1952 se v Paříži setkal s Dwightem Eisenhowerem a udělal na něj svým nesmlouvavým postojem takový dojem, že se o rok později stal jeho zahraničním ministrem. Mladší bratr Allen Dulles se stal ředitelem CIA. Proti Trumanově strategii "omezování" (containment) vůči Sovětskému svazu prosazoval "osvobození" jeho satelitů a budoval NATO jako odstrašující vojenskou sílu. Podporoval Francii ve válce v Indočíně, ale 1956 odmítl britsko-francouzsko-izraelské obsazení Suezského průplavu (Suezská krize).

V roce 1958 byla u něho diagnostikována rakovina a krátce před smrtí byl vyznamenán Medailí svobody. Je pohřben na Národním hřbitově v Arlingtonu a washingtonské mezinárodní letiště nese jeho jméno.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • D, Diner, Porozumět dvacátému století. Brno: CDK 2010
  • Guhin, M. A., John Foster Dulles: a statesman and his times. New York: Columbia UP. 1972
  • M. Šůra, Až na pokraj války : John Foster Dulles a zahraniční politika USA. Praha: MF 1978

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]