Rúholláh Chomejní
| Velký Ájatolláh Rúholláh Chomejní | |
|---|---|
 |
|
|
1. Nejvyšší vůdce Iránu
|
|
| Ve funkci: 3. prosinec 1979 – 3. červen 1989 |
|
| Prezident | Abú al-Hasan Baní Sadr Muhammad Alí Radžáí Sajjid Alí Chameneí |
| Předseda vlády | Mehdi Bazargan Muhammad Alí Radžáí Muhammad Džavad Bahonar Muhammad Reza Mahdavi Kani Mír Hosejn Músáví |
| Nástupce | Sajjid Alí Chameneí |
|
|
|
| Narození | 24. září 1902 Chomejn, Persie |
| Úmrtí | 3. červen 1989 Teherán, Írán |
| Děti | Ahmad Mustafa Zahra Sadiqeh Farideh |
Sajjid Rúholláh Músaví Chomejní (persky سید روح الله موسوی خمینی; Sayed Rūhollāh Mūsavī Khomeynī; 24. září 1902 – 3. červen 1989) byl šíitský vůdce protišáhovské revoluce v Íránu. Je otcem Ahmada Chomejního a dědem Hasana Chomejního.
Rúholláh Músaví pocházel z rodiny šíitského duchovního a v souladu s rodinnou tradicí se rozhodl pro studium teologie. V roce, kdy byl jmenován ájatolláhem (nejvyšší titul pro znalce a vykladače koránu), si osvojil jméno svého rodiště – Chomejní. Patřil mezi nejkonzervativnější náboženské teoretiky a od počátku šedesátých let bouřlivě vystupoval proti režimu šáha Muhammada Rezy Pahlavího a proti jeho snahám o sekularizaci země.
Byl několikrát vězněn a v roce 1964 donucen k exilu. Jeho chvíle přišla o čtrnáct let později, kdy společenským systémem jedné z nejstarších monarchií na světě otřásly ekonomické problémy. Svým vystoupením dal Chomejní opozičnímu hnutí jednotnou náboženskou formu a po šáhově odchodu do egyptského exilu se v lednu 1979 vrátil jako uznaný vůdce a stal se nejvyšším náboženským představitelem země (tzv. valije fakíh).
Podle nové ústavy byla Íránská islámská republika teokratickým státem, ale ve skutečnosti měla všechny znaky Chomejního osobní diktatury, prosazované náboženskou kontrolou všech státních funkcí a podřízením všech politických stran ideovému dozoru náboženské rady. V důsledku války s Irákem (od září 1980 do srpna 1988) se teokratický způsob vlády spojil s podporou perského nacionalismu - tím si Chomejní sice upevnil pozice v zemi, ale na druhé straně znemožnil sjednocení radikálního muslimského hnutí a jeho prosazení v rámci arabských zemí.
I po Chomejního smrti zůstal systém nadvlády ajatolláhů v Íránu zachován a jejich způsob odmítání euroatlantické kultury (upevňován démonizací Spojených států amerických) se stal příkladem pro další náboženská muslimská hnutí, např. pro Tálibán. Dlužno podotknout, že relativně neexpanzivní Írán má pro averzi vůči euroatlantickému světu důvody, související např. s podporou západních mocností poskytovanou saddámovskému Iráku v jeho invazi do Íránu v roce 1980, jež si vyžádala cca 1 milion životů. 3. července, v závěru osmiletého konfliktu, sestřelil americký raketový křižník USS Vincennes íránský Airbus s 290 civilisty na palubě na jeho běžném linkovém letu. Íránci to berou jako varování, kterého se jim od USA tehdy dostalo, aby se podřídili rezoluci 598 zakazující jejich jednotkám odvetu vůči Iráku, protože na udržení jeho tehdejší politické, územní a ekonomické konfigurace měl Západ zájem, neboť ji sám z části utvářel. Jeho nástupcem ve funkci nejvyššího představitele Iránu se stal Sajjid Alí Chameneí.
Zemřel 3. června 1989 po 11denní hospitalizaci na vnitřní krvácení v důsledku rakoviny.
Odkazy[editovat]
Související články[editovat]
Externí odkazy[editovat]
