Íránské revoluční gardy
| Armáda strážců islámské revoluce | |
|---|---|
| سپاه پاسداران انقلاب اسلامی | |
| سپاه | |
| Země |  Írán |
| Vznik | 1979 |
| Velikost | 125 000 |
| Motto | واعدوا لهم ما استطعتم من قوه |
| Překlad | Hrozte jim, jak nejsilněji můžete! |
| Velitel | Muhammad Alí Džafarí |
| Podřízené jednotky | Jednotky Quds |
| Basídž | |
| Vojenská účast | Irácko-íránská válka |
| Druhá libanonská válka (neoficiálně) | |
Íránské revoluční gardy (persky سپاه پاسداران انقلاب اسلامی, Sepáh-e pásdárán-e enqeláb-e islámí, doslova Armáda strážců islámské revoluce) jsou složkou ozbrojených sil Íránu. Byly založeny 5. května 1979 na popud Rúholláha Chomejního a během íránsko-irácké války se z nich stal důležitý aktér konfliktu. Součástí gard je i elitní jednotka Quds.
Íránské revoluční gardy jsou oddělené od íránské armády, námořnictva i letectva. Mají své vlastní pozemní jednotky, námořnictvo, letectvo, rozvědku a speciální útvary. Kontrolují také milici, která má kolem 11 milionů příslušníků, a jejich početní stav dosahuje zhruba 100 000 mužů u pozemních jednotek a 20 000 u námořnictva (záložníků je asi 300 000). Velitelem je od 1. září 2007 Muhammad Alí Džafarí, vystudovaný architekt. V době svého založení v roce 1979 měly gardy jen asi 10 000 mužů ve zbrani.
Hlavním úkolem gard je obrana národní bezpečnosti. Gardy jsou zodpovědné jak za vnitřní, tak pohraniční bezpečnost, ale i za dodržování zákonů. Do jejich působnosti spadá také raketová výzbroj. Operace gard bývají svým provedením zařazovány k asymetrickému vojenství. Gardy například odhalují pašování nebo se připravují na případné uzavření Hormuzského průlivu.
Po skončení íránsko-irácké války se objevily snahy vytvořit jednotné velení armády a revolučních gard, ale neměly výraznější úspěch ani dopad. Zdá se, že obě ozbrojené složky budou operovat odděleně a budou mít rozdílné role. Dnes působí v kabinetu prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda 13 ministrů (z 21), sloužících dříve v revolučních gardách. Sám Ahmadínedžád měl v gardách funkci jednoho z velitelů.
V srpnu 2007 se objevily zprávy,[1] že vláda USA zařadí Íránské revoluční gardy na seznam teroristických organizací.
Obsah |
Historie [editovat]
Revoluční gardy byly založeny ájatolláhem Chomejním za účelem upevnění kontroly nad Íránem. Začínaly jako brutální jednotka členů civilní stráže, která vraždila a mučila každého, na koho padlo podezření, že je proti islámské revoluci. Po vypuknutí íránsko-irácké války se Revoluční gardy začlenily do pravidelné armády a putovaly na frontu, kde se učily jak bojovat v moderní válce. Po skončení konfliktu byly integrovány do íránských ozbrojených sil. Revoluční gardy disponují vlastním letectvem a námořnictvem a jsou považovány za elitní jednotky íránské armády. Revoluční gardy v jistém smyslu fungují spíše jako stát ve státě. Vlastní více než stovku společností a kontrolují přístup k majetku o hodnotě vyšší než 12 miliard USD. Disponují vlastními výrobnami zbraní, pod jejich kontrolou je hlavně vývoj a výroba íránských raket, mají vlastní vězení a zatýkací pravomoci. Vstoupit do Revolučních gard mohou jen politicky prověřené osoby. Tyto osoby pak mají možnost uplatnit se také v politice.
Pozemní síly [editovat]
Pozemní síly (persky نیروی زمینی سپاه پاسداران انقلاب اسلامی) jsou nejsilnější složkou IRGC. Tvoří je 17 divizí (10 pěších, 2 obrněných a 5 mechanizovaných) a 20 samostatných brigád.IRGC má 470 tanků 366 dělostřeleckých baterií,140 protiletadlových baterií a 620 BMP a obrněných transportérů.
Letectvo [editovat]
Letecké síly (persky نیروی هوایی سپاه پاسداران انقلاب اسلامی) jsou vyzbrojeny 300 bojovými letadly a asi stovkou transportních letadel. Páteř letectva tvoří letouny Su-25 Mig-29 Su-24 a transportní Boeing 707. Součástí letectva jsou i íránská raketová vojska vyzbrojena raketami krátkého, středního a dlouhého doletu, jako jsou Ogháb, Šaháb, Qadr a Sadžíl.
Námořnictvo [editovat]
Námořní síly (persky نیروی دریایی سپاه پاسداران انقلاب اسلامی) je sbor určený k teritoriální obraně íránských vod. Vrchním velitelem je generál Mortezá Saffar. Námořnictvo má k dispozici 3 ponorky, 3 miniponorky, 3 fregaty, 2 korvety, 20 raketových lodí, 20 torpédových člunů, 13 obojživelných lodí, 6 vznášedel a 28 pomocných plavidel a 22 vrtulníků. Námořnictvo je vybaveno proti lodními raketami Silkworm, Núr a Kosar
Vzdělávání a ideologická školení [editovat]
Armáda strážců islámské revoluce provozuje v Íránu několik rozhlasových a televizních stanic. V Íránu měsíčně vychází několik periodik, jako je například Enqeláb-e Islámí (انقلاب اسلامی Islámská revoluce), Pajám-e Enqeláb (پیام انقلاب Poselství revoluce) a pro děti od 10 do 15 let je určen týdeník Nehál-e Enqeláb (نهال انقلاب Výhonek revoluce). K dispozici je velké množství brožur náboženského a politického obsahu, které jsou publikovány také v arabštině a angličtině. Využívány jsou i vizuální efekty. Například vojenská vozidla jsou pokryta zelenými a červenými vlajkami a popsána citacemi z Koránu.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Army of the Guardians of the Islamic Revolution na anglické Wikipedii.
Literatura [editovat]
Robert Baer: Jak naložit s ďáblem Volfox Globator 2010 (česky)
