Íránské revoluční gardy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Armáda strážců islámské revoluce
سپاه پاسداران انقلاب اسلامی
سپاه
IRGC-CGSU.svg
Země Iran Írán
Vznik 1979
Velikost 125 000
Motto واعدوا لهم ما استطعتم من قوه
Překlad Hrozte jim, jak nejsilněji můžete!
Velitel Muhammad Alí Džafarí
Podřízené jednotky Jednotky Quds
Basídž
Vojenská účast
1980 - 1988 Irácko-íránská válka
2006 Druhá libanonská válka (neoficiálně)
2011 - Občanská válka v Sýrii

Íránské revoluční gardy (persky سپاه پاسداران انقلاب اسلامی‎‎, Sepáh-e pásdárán-e enqeláb-e islámí, doslova Armáda strážců islámské revoluce) jsou složkou ozbrojených sil Íránu. Byly založeny 5. května 1979 na popud Rúholláha Chomejního a během íránsko-irácké války se z nich stal důležitý aktér konfliktu. Součástí gard je i elitní jednotka Quds.

Íránské revoluční gardy jsou oddělené od íránské armády, námořnictva i letectva. Mají své vlastní pozemní jednotky, námořnictvo, letectvo, rozvědku a speciální útvary. Kontrolují také milici, která má kolem 11 milionů příslušníků, a jejich početní stav dosahuje zhruba 100 000 mužů u pozemních jednotek a 20 000 u námořnictva (záložníků je asi 300 000). Velitelem je od 1. září 2007 Muhammad Alí Džafarí, vystudovaný architekt. V době svého založení v roce 1979 měly gardy jen asi 10 000 mužů ve zbrani.

Hlavním úkolem gard je obrana národní bezpečnosti. Gardy jsou zodpovědné jak za vnitřní, tak pohraniční bezpečnost, ale i za dodržování zákonů. Do jejich působnosti spadá také raketová výzbroj. Operace gard bývají svým provedením zařazovány k asymetrickému vojenství. Gardy například odhalují pašování nebo se připravují na případné uzavření Hormuzského průlivu.

Po skončení íránsko-irácké války se objevily snahy vytvořit jednotné velení armády a revolučních gard, ale neměly výraznější úspěch ani dopad. Zdá se, že obě ozbrojené složky budou operovat odděleně a budou mít rozdílné role. Dnes působí v kabinetu prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda 13 ministrů (z 21), sloužících dříve v revolučních gardách. Sám Ahmadínedžád měl v gardách funkci jednoho z velitelů.

V srpnu 2007 se objevily zprávy,[1] že vláda USA zařadí Íránské revoluční gardy na seznam teroristických organizací.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Revoluční gardy byly založeny ájatolláhem Chomejním za účelem upevnění kontroly nad Íránem. Začínaly jako brutální jednotka členů civilní stráže, která vraždila a mučila každého, na koho padlo podezření, že je proti islámské revoluci. Po vypuknutí íránsko-irácké války se Revoluční gardy začlenily do pravidelné armády a putovaly na frontu, kde se učily jak bojovat v moderní válce. Po skončení konfliktu byly integrovány do íránských ozbrojených sil. Revoluční gardy disponují vlastním letectvem a námořnictvem a jsou považovány za elitní jednotky íránské armády. Revoluční gardy v jistém smyslu fungují spíše jako stát ve státě. Vlastní více než stovku společností a kontrolují přístup k majetku o hodnotě vyšší než 12 miliard USD. Disponují vlastními výrobnami zbraní, pod jejich kontrolou je hlavně vývoj a výroba íránských raket, mají vlastní vězení a zatýkací pravomoci. Vstoupit do Revolučních gard mohou jen politicky prověřené osoby. Tyto osoby pak mají možnost uplatnit se také v politice.

Pozemní síly[editovat | editovat zdroj]

Pozemní síly (persky نیروی زمینی سپاه پاسداران انقلاب اسلامی‎‎) jsou nejsilnější složkou IRGC. Tvoří je 17 divizí (10 pěších, 2 obrněných a 5 mechanizovaných) a 20 samostatných brigád.IRGC má 470 tanků 366 dělostřeleckých baterií,140 protiletadlových baterií a 620 BMP a obrněných transportérů.

Letectvo[editovat | editovat zdroj]

Su-25

Letecké síly (persky نیروی هوایی سپاه پاسداران انقلاب اسلامی‎‎) jsou vyzbrojeny 300 bojovými letadly a asi stovkou transportních letadel. Páteř letectva tvoří letouny Su-25 Mig-29 Su-24 a transportní Boeing 707. Součástí letectva jsou i íránská raketová vojska vyzbrojena raketami krátkého, středního a dlouhého doletu, jako jsou Ogháb, Šaháb, Qadr a Sadžíl.

Námořnictvo[editovat | editovat zdroj]

Námořní síly (persky نیروی دریایی سپاه پاسداران انقلاب اسلامی‎‎) je sbor určený k teritoriální obraně íránských vod. Vrchním velitelem je generál Mortezá Saffar. Námořnictvo má k dispozici 3 ponorky, 3 miniponorky, 3 fregaty, 2 korvety, 20 raketových lodí, 20 torpédových člunů, 13 obojživelných lodí, 6 vznášedel a 28 pomocných plavidel a 22 vrtulníků. Námořnictvo je vybaveno proti lodními raketami Silkworm, Núr a Kosar

Vzdělávání a ideologická školení[editovat | editovat zdroj]

Armáda strážců islámské revoluce provozuje v Íránu několik rozhlasových a televizních stanic. V Íránu měsíčně vychází několik periodik, jako je například Enqeláb-e Islámí (انقلاب اسلامی Islámská revoluce), Pajám-e Enqeláb (پیام انقلاب Poselství revoluce) a pro děti od 10 do 15 let je určen týdeník Nehál-e Enqeláb (نهال انقلاب Výhonek revoluce). K dispozici je velké množství brožur náboženského a politického obsahu, které jsou publikovány také v arabštině a angličtině. Využívány jsou i vizuální efekty. Například vojenská vozidla jsou pokryta zelenými a červenými vlajkami a popsána citacemi z Koránu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Army of the Guardians of the Islamic Revolution na anglické Wikipedii.

  1. Idnes.cz: USA zařadí íránské gardy na seznam teroristů

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Robert Baer: Jak naložit s ďáblem Volfox Globator 2010 (česky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]