Íránské námořnictvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Íránské námořnictvo
نیروی دریایی جمهوری اسلامی ایران
Znak námořnictva Íránské islámské republiky

Znak námořnictva Íránské islámské republiky
Země Iran Íránská islámská republika
Vznik 1979
Velikost 28 000 námořníků
65 letadel
5 fregat
3 korvety
13 ponorek
24 rychlých útočných lodí
98 hlídkových lodí
+100 raketových člunů
13 vznášedel
Velitelé Admirál Habíbulláh Sajjárí
Nadřazené jednotky Ozbrojené síly Íránské islámské republiky
Účast
Války Irácko-íránská válka
Bitvy Operace Morvarid
Operace Praying Mantis
Operace Prime Chance

Íránské námořnictvo (persky نیروی دریایی جهموری اسلامی ایران‎‎) jsou nejmenší složkou íránských ozbrojených sil. Jejich hlavním úkolem je pobřežní ochrana Íránu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1971 bylo íránské námořnictvo vybaveno hlavně americkými a britskými bojovými plavidly, jako jsou torpédoborce, fregaty a vznášedla V roce 1971 íránský šáh plánoval nákupem nových plavidel rozšířit svůj vliv do Indického oceánu, ale v tom mu zabránil nedostatek finančních prostředků a islámská revoluce v roce 1979.

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Do poválečného období vstoupil Írán se skromnou flotilou tvořenou třemi hlídkovými čluny postavených v roce 1931. Dále s motorovými čluny postavenými v roce 1935 a sloužícími do roku 1972. Všechna tato plavidla byla původem z Itálie. Tyto čluny byly vybaveny 47mm kanónem Škoda a jedním kulometem.

Modernizace počátkem 60. let[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 60. let zakoupil íránský šáh první torpédoborec třídy Battle typu 1942 rozestavěný ještě za druhé světové války. Torpédoborec byl vybaven čtyřmi kanóny ráže 114 mm, čtyřnásobným vypouštěcím zařízením pro střely Seacat a vrhačem hlubinných pum Squid. V roce 1976 byl tento torpédoborec modernizován v Jihoafrické republice.

V 70. letech Írán získal další dva torpédoborce z amerických přebytků. Jednalo se o torpédoborce Zellars a Stormes, patřící k druhoválečné třídě Allen M. Sumner. Oba byly modernizovány v programu FRAM II. Írán je posléze přejmenoval na Babr (ببر ) (česky Tygr) a Palang (پلنگ ) (česky Leopard) Torpédoborce byly v roce 1974 výrazně modernizovány a modifikovány pro nesení dvou vrtulníků Augusta Bell 204.

Fregaty[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějšími fregatami íránského námořnictva se stala čtyři plavidla třídy Saam postavené na konci 60. let ve Velké Británii (Sahand v roce 1988 potopilo americké námořnictvo). Výzbroj tvoří pětinásobné vypouštěcí zařízení pro střely Sea Killer a kontejnery pro rakety Seacat. V roce 1978 byl schválen nový program výstavby nových fregat odpovídajících standardu NATO. Výzbroj tvořily dva čtyřnásobné vypouštěcí kontejnery pro střely Harpoon a jeden osminásobný vypouštěcí kontejner střel Sea Sparrow. Kanónová výzbroj se skládala z jednoho kanónu ráže 127 mm a dvou rotačních kanónu Phalanx. Protiponorkovou výzbroj tvořily dva 342 mm torpédomety. Nástupem Ajatolláha Chomejního k moci byl však celý projekt ukončen.

Hlídkové čluny[editovat | editovat zdroj]

Před začátkem íránsko – irácké války disponoval Írán dvanácti bojovými čluny třídy Combattante II. Tyto čluny jsou vybaveny dvěma dvojitými odpalovacími kontejnery raket Harpoon. V době války s Irákem byly dva čluny poškozeny a jeden potopen. V roce 1988 při útoku na americké lodě byl ztracen další člun.

Vývoj od roku 1990[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborec Džamarán

Po skončení osmileté války s Irákem začal Írán vybavovat své námořnictvo ponorkami. V roce 1992 zakoupil z Ruska první ze tří moderních konvenčních ponorek Projektu 877 v kódu NATO Kilo, které jsou páteří íránské podmořské flotily. Jde o moderní dieselelektrická víceúčelová plavidla, jež jsou označována za mimořádně tichá; při rychlosti pod pět uzlů jsou prakticky nezjistitelná. Kromě tří ruských lodí vlastní Írán i několik typů podvodních plavidel vlastní výroby. Největší z nich jsou pobřežní ponorky třídy Ghadir, z nichž první vstoupila do služby počátkem roku 2006. Dnes jsou v provozu minimálně tři exempláře. Lodě třídy Ghadir dosti připomínají některé třídy severokorejských plavidel jako Yugo, Sang O nebo P 4.

V roce 2010 Írán zakoupil pomocí prostředníků závodní jachtu Bradstone Challenger. Írán hodlá tento člun okopírovat a vyzbrojit raketovými torpédy Hoot / Škval.

V únoru roku 2010 oznámila íránská státní televize spuštění na vodu nového íránského „torpédoborce“ Džamárán. Svou velikostí a výzbrojí však loď fakticky spadá do kategorie fregat. Plavidlo je vybaveno kanóny a protilodními střelami Núr a Kosar. Loď dosahuje rychlosti 30 uzlů a posádku tvoří 140 námořníků.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Navy of Iran ve Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Islamic Republic of Iran Navy na anglické Wikipedii.

  • Ivo Pejčoch: Válečné lodě Vydavatelství: Naše vojsko
  • torpédoborec