Thajské královské námořnictvo
| Thajské královské námořnictvo | |
|
Vlajka thajského královského námořnictva |
|
| Země | |
|---|---|
| Vznik | 1900 |
| Velikost | 1 letadlová loď 8 fregat 4 korvety 9 rychlých útočných člunů |
| Nadřazené jednotky | Thajské ozbrojené síly |
| Účast | |
| Války | Francouzsko-thajská válka Korejská válka |
| Bitvy | Bitva u Ko Čangu |
Thajské královské námořnictvo je námořní složkou ozbrojených sil Thajska. Jedná se o regionální námořní mocnost, jejíž sílu dlouhodobě limituje nedostatek finančních prostředků. K roku 2008 disponovalo námořnictvo 26 000 příslušníky a 20 000 vojáky námořní pěchoty. Jádro námořnictva představuje jedna letadlová loď, osm fregat, čtyři korvety a řada dalších plavidel.
Obsah |
Vývoj[editovat]
Moderní thajské námořnictvo vzniklo na počátku 20. století, nejprve ale nepředstavovalo významnější sílu. V průběhu 20. let však ve Velké Británii získalo torpédoborec Phra ruang (původně HMS Radiant patřící ke třídě R), korvetu Chao Phya, čtyři torpédové čluny a dvě pobřežní obrněné lodě třídy Ratanakosindra. Ve 30. letech thajské námořnictvo dále sílilo, přičemž pro svou zvětšující se flotu postavilo novou námořní základnu Sattahip, kterou používá dodnes. Britové dodali ještě tři torpédové čluny, italové devět torpédovek, dvě minonosky a rozestavěly rovněž dvojici malých křižníků, které po vypuknutí druhé světové války zabavily jako Etna a Vesuvio (dostavěny ale nikdy nebyly). Hlavní dodavatelem se ovšem stalo Japonsko, u kterého Thajsko získalo dva pobřežní obrněnce třídy Dhonburi, čtyři ponorky, čtyři torpédové čluny a dvě transportní lodě.
Do ostré akce byly thajské lodě nasazeny v září 1940 po vypuknutí francouzsko-thajské války. Malá francouzská eskadra však dokázala v lednu 1941 jeho hlavní síly porazit na hlavu v bitvě u Ko Čangu, ve které byly potopeny obě obrněné lodě třídy Dhonburi a tři torpédovky. V prosinci 1941 se země dostala také do války s Japonskem, které ho donutilo vyhlásit válku Spojencům. Námořnictvo se ale žádné akce neúčastnilo a prošlo zbytkem války beze ztrát. Po válce si lodě mohlo ponechat a většinu ze starších jednotek ponechalo ve službě do 60.–70. let.
Složení[editovat]
Letadlové lodě[editovat]
Fregaty[editovat]
- Třída Naresuan (varianta fregat typu 053HT-H)
- Naresuan (421)
- Taksin (422)
- Třída Knox
- Phutthayotfa Chulalok (461), (ex USS Truett)
- Phutthaloetla Naphalai (462), (ex USS Uoellet)
- Fregata typu 053H2
- Chao Phraya (455)
- Bangpakong (456)
- Kraburi (457)
- Saiburi (458)
- Třída Cannon – slouží k výcviku
- Pin Klao (ex USS Hemminger)
- Makut Rajakumarn – slouží k hlídkování a výcviku
Korvety[editovat]
- Třída Ratanakosin
- Ratanakosin (441)
- Sukhothai (442)
- Třída Tapi
- Tapi (431)
- Khirirat (432)
Rychlé útočné čluny[editovat]
- Třída Prabbrorapak
- Prabbrorapak (311)
- Hanhak Sudtru (312)
- Soo Pirin (313)
- Třída Ratcharit
- Ratcharit (321)
- Witthayakom (322)
- Udomej (323)
- Třída Chonburi
- Chonburi (331)
- Songkla (332)
- Phuket (333)
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
Literatura[editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.