Torpédoborec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prvoválečný rakousko-uherský torpédoborec SMS Csepel třídy Tátra

Torpédoborec je rychlá, obratná a relativně vytrvalá válečná loď se silnou raketovou, hlavňovou, a torpédovou výzbrojí, určená k plnění mnoha různorodých úkolů. Jeho hlavním úkolem je vedení boje s letadly, ponorkami a hladinovými loděmi protivníka na otevřeném moři. Slouží též jako doprovod velkých lodí ve flotile nebo bojové skupině.

Český výraz „torpédoborec“ bývá často považován za zastaralý s vysvětlením, že současné torpédoborce torpéda téměř nepoužívají. Nicméně tento výraz nemá s torpédovou výzbrojí mnoho společného, jde o český významový ekvivalent původního anglického „torpedo-boat destroyer“ (doslova „ničitel torpédových člunů“), jež bylo časem zkráceno na jednoduché "destroyer".

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborec původně vznikl na konci 19. století jako účinný prostředek proti rychlým torpédovkám a torpédovým člunům. Ve druhé světové válce se mnohem více uplatnil při boji s ponorkami, letadly i lehkými křižníky nepřítele a patřil mezi nejaktivnější hladinové jednotky.

Raketové torpédoborce[editovat | editovat zdroj]

Již za druhé světové války lze sledovat trend omezování torpédové výzbroje torpédoborců (např. demontáž zadních torpédometů na torpédoborcích americké třídy Allen M. Sumner) a naopak posilování protiletadlové výzbroje (zejména u jednotek působících v Pacifiku, kde bylo třeba čelit četným leteckým útokům a v poslední fázi války též sebevražedným útokům kamikaze). Po druhé světové válce navíc došlo k rozmachu raketové techniky a torpédomety z torpédoborců mizí úplně (současné torpédoborce mají zpravidla jenom protiponorkové torpédomety). V SSSR pod vlivem nadšení z raketové výzbroje vznikají torpédoborce, které mají i značně omezenou hlavňovou výzbroj (viz Projekt 56M Kildin, Projekt 57 Kanin a Projekt 61 Kašin) a i v dalších zemích je hlavňová vyzbroj omezována a nahrazována víceúčelovými kanony (americká třída Spruance: 2x 127mm L/54 Mark 45, britský Type 42: 1x 114mm L/55 Mark 8).

Výtlak současných torpédoborců se pohybuje v rozmezí od 4 000 do 10 000 tun. Vzhledem k neustále rostoucím nákladům na zbraňové elektronické systémy je tento druh válečných lodí v poslední době zatlačován do pozadí a počet států, které plánují jejich další stavbu, rychle klesá.

Torpédoborce jsou v současnosti ve výzbroji mnoha námořnictev světa a v mnohých z nich představují nejtěžší jednotky. V námořních silách některých rozvojových i vyspělých zemí slouží starší lodě, které byly vyřazeny námořními velmocemi jako zastaralé. Noví uživatelé tyto dost staré torpédoborce modernizují a lze předpokládat, že budou sloužit ještě hodně dlouho. Mezi státy, které mají staré torpédoborce ve výzbroji, patří mimo jiné - Řecko, Turecko, Brazílie, Chile, Pákistán či Tchaj-wan.

Japonský torpédoborec Ikazuči třídy Fubuki v roce 1933

Ve výzbroji vojenského námořnictva Velké Británie (Royal Navy) je v současnosti již jen poslední torpédobec Type 42 (třída Sheffield), které byly postaveny v letech 19761984. Tato plavidla byla stavěna ve 3 sériích (Batch I, II a III), přičemž 4 lodě třetí série se od předcházejících trochu liší (mají prodloužený trup a další úpravy). Celkem bylo postaveno 14 lodí této třídy, ale 2 lodě byly potopeny – HMS Sheffield (D80) a HMS Coventry (D118) (obě v květnu 1982) během krátké války o Falklandy/Malvíny, zbylé byly vyřazeny.

Roku 2009 byl zařazen do služby první supermoderní britský torpédoborec HMS Daring (D32) o výtlaku 7 350 tun z nové třídy Daring. Do roku 2013 vstoupilo do služby zbylých pět plánovaných lodí této třídy, které kladou jasný důraz na spolehlivou protivzdušnou obranu proti útočícím letadlům, vrtulníkům a protilodním řízeným raketám nepřítele.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]