Třída Fubuki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Fubuki
Fubuki na předválečné fotografii
Fubuki v březnu 1936
Obecné informace
Uživatelé Vlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Vlajka VMF Sovětské námořnictvo
Typ Torpédoborec
Lodě I. série: 10 jednotek
II. série: 10 jednotek
III. série: 4 jednotky
Zahájení stavby 19261930
Spuštění na vodu 19271932
Uvedení do služby 19281933
Osud 1 ztracena při kolizi
21 ztraceno za druhé světové války
1 sešrotována po válce
1 předána Sovětům; sešrotována
Předchůdce Třída Mucuki
Následovník Třída Hacuharu
Technické údaje
Výtlak I. a II. série:
1750 T standardní
2057 T při zkouškách[1]

III. série:
1680 T standardní
1950 T při zkouškách[2]
Délka I. a II. série:
111,86 m mezi svislicemi[1]
115,3 m na vodorysce[1]
118,41 m celkem[1]

III. série:
106,68 m mezi svislicemi[2]
113,3 m na vodorysce[2]
Šířka 10,36 m[1]
Ponor 3,2 m[1]
Pohon I. a II. série: 4 kotle Ro-gó Kanpon šiki
III. série: 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní vrtule
50 000 k (36 774,9 kW)[1][p 1]
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 38 uzlů (70,4 km/h)[1]
Dosah 5000 námořních mil (9260 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)
Posádka 197[1]
Výzbroj Po dokončení:
6 x 127 mm/50 modelu 1914 (3xII)
2 x 7,7 nebo 13,2mm kulomet (2xI)
9 x 610mm torpédomety (3xIII)
18 hlubinných náloží[1]
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Fubuki (japonsky: 吹雪型 Fubuki-gata) sestávala z dvaceti čtyř „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 19261933. Jednotky třídy Fubuki byly prvními „speciálními torpédoborci“ (特型駆逐艦 tokugata kučikukan) císařského námořnictva. Velikostí i výzbrojí překonávaly všechny dosavadní japonské i zahraniční torpédoborce. Své konkurenty překonávaly jak silnou torpédovou vyzbrojí, tak i silnou dělostřeleckou výzbrojí složenou ze šesti 127mm kanónů ve třech zakrytých dělových věžích. Novinkou byl rovněž uzavřený můstek.

Z 24 postavených jednotek byla jedna ztracena při kolizi v roce 1934. Dalších 21 jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Osm z nich měly na svědomí letadla a stejný počet padl za oběť ponorkám. Čtyři jednotky byly ztraceny při střetech s americkými hladinovými plavidly a jedna jednotka najela na minu. Pouze dvě jednotky válku přežily a jedna z nich byla následně předána sovětskému námořnictvu.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Isonami – 9. jednotka I. série – v roce 1939. Všimněte si vyústění větráků vedle předního komína, dělových věží modelu A pro 127mm děla, nezakrytovaných torpédometů a uzavřeného můstku.
Ajanami – 1. jednotka II. série – v roce 1930. Všimněte si 127mm děl umístěných již v dělových věžích modelu B a lemu chránícího vyústění větrání kotelen na předním komínu.
Akacuki – 1. jednotka III. série – v roce 1937. Všimněte si menšího předního komínu, který na III. sérii zajišťoval odvod spalin pouze z jednoho kotle. Hlavní nástavba je již snížena na čtyři úrovně.

Podepsáním washingtonské dohody se Japonsko zavázalo omezit výstavbu těžkých plavidel a dodržovat poměr 5:5:3 (Británie:USA:Japonsko) ve standardním výtlaku bitevních lodí a bitevních křižníků. Kvantitativní převahu předpokládaného příštího nepřítele – US Navy – se císařské námořnictvo snažilo vyrovnat kvalitativní převahou. Štáb císařského námořnictva (軍令部 gunreibu) proto vznesl požadavek na konstrukci nových torpédoborců, které by svojí údernou silou překonávaly své západní protějšky.[3]

Podle požadavku z 10. října 1922 měly nové torpédoborce nést výzbroj ctyř 120 nebo 127mm kanónů, jedno 76mm protiletadlové dělo a šest 610mm torpédometů. Měly dosahovat rychlosti 40 uzlů (74,1 km/h) a to vše při výtlaku 2000 T. Bylo plánováno postavit 36 jednotek. Projekt F 42 z 18. května 1924 již počítal s výzbrojí čtyř 127mm děl ve dvou dvouhlavňových věžích, jedním 76mm protiletadlovým dělem a třemi tříhlavňovými 610mm torpédomety – to při výtlaku 1900 T a rychlosti 39 uzlů (72,2 km/h). Z F 42 vycházela modifikace, která měla při pouhých 1650 T výtlaku, 38 uzlech (70,4 km/h) a zachování devíti torpédometů nést hlavňovou výzbroj složenou ze šesti 127mm (3xII), jednoho 76mm a čtyř 40mm kanónů. Následující projekt F 43 pak počítal rovněž s devíti torpédomety a s hlavňovou výzbrojí složenou ze šesti 127mm (3xII), jednoho 76mm a čtyř 40mm kanónů, doplňěnou o dva 7,7mm kulomety. Předpokládaný výtlak vzrostl na 1680 T a rychlost byla redukována na 35 uzlů (64,8 km/h).[4]

Při realizaci byly 76 a 40mm kanóny vypuštěny.

Celkem bylo postaveno 24 jednotek ve třech sériích (型 gata), přičemž III. série o čtyřech jednotkách bývá někdy v literatuře označována za samostatnou třídu Akacuki. Prvních devět jednotek I. série mělo vedle předního komínu velké větráky pro odvětrávání kotelen. Uranami jako poslední jednotka I. série měl vyústění odvětrávání kotelen řešeno jako lem kolem předního komínu. Toto řešení převzaly všechný následující japonské torpédoborce. Třetí série je identifikovatelná podle užšího předního komínu.[5]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Můstek[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nástavba měla u I. série čtyři úrovně: dolní patro na přední palubě (首楼甲板 šuró kanpan), druhé patro horní můstkové paluby (上部艦橋 džóbu kankjó), můstek (羅針艦橋 rašin kankjó) a plošinu s dálkoměrem. Můstek byl uzavřený, což byla novinka, kterou po Fubuki následovaly i následující třídy japonských torpédoborců. Plošina nad můstkem byla částečně uzavřená a bylo jí možno zastřešit plachtou nataženou přes kovovou konstrukci. Obsahovala dvoumetrový a 66cm stereoskopický dálkoměr a zaměřovač 127mm děl (ovšem bez typické věžičky). Vedle plošiny s dálkoměrem se na střeše můstku nacházely dva 30cm světlomety.[6]

Hlavní nástavba II. série měla pět úrovní. Spodní tři byly podobné (lišily se ale vnitřním uspořádáním) jako u I. série. Čtvrtou úroveň tvořila hlídková můstková paluba se čtyřmi 12cm dalekohledy a dvěma 30cm světlomety, kterou a bylo možno zastřešit plátěnou střechou na konstrukci. Pátou úrovní byla věžička prostředku řízení palby typu 91 pro 127mm děla s dvoumetrovým dálkoměrem na samostatné platformě za věžičkou.[6]

Hlavní nástavba III. série měla rovněž pět úrovní a vycházela z nástavby II. série, od které se ale odlišovala vnitřním uspořádáním dolních tří pater a hlídkovou můstkovou palubou. Ta byla zastřešena pevnou střechou a obsahovala navíc dva torpédové zaměřovače typu 14. Dálkoměr za věžičkou zaměřovače typu 91 byl třímetrový.[6]

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Pohon zajišťovaly dvě sestavy parních turbín Kanpon. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které byly instalovány naproti sobě do páru a jedné „samostatné“ turbíny (turbína s vysoko i nízkotlakými stupni), které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Každá sestava měla výkon 25 000 k (18 387,5 kW[p 1]) při 400 otáčkách lodního šroubu za minutu. Každá sestava měla turbínu pro plavbu cestovní rychlostí, která byla přes převodovku napojena na „samostatnou“ turbínu. Toto uspořádání bylo mezi plavidly císařského námořnictva od torpédovek výše naprosto unikátní.[7] Jedna sestava vážila 72 tun, přičemž 43 tun připadlo na turbíny a 29 tun na převodovky. Lodní šroub měl průměr 3,2 metrů a stoupání 3,7 metrů.[8]

Obě sestavy turbín byly umístěny do dvou strojoven umístěných vedle sebe, které byly navzájem odděleny vodotěsnou přepážkou. Strojoveny měly délku 22,4 metrů, celkovou šířku 10,25 metrů a výšku 6,0 metrů.[8]

Sytou páru o tlaku 1,958 MPa generovaly vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki.[9] Fubuki byly poslední japonské torpédoborce, jejichž turbíny poháněla sytá pára a neměly ani předehřívače vzduchu.[10][8] I. a II. série měla čtyři kotle (každý o prázdné hmotnosti 51 tun), zatímco III. série měla pouze tři kotle.[1][2] Sekce kotelen měla u I. a II. série celkovou délku 32,45 metrů, šířku 7,5 metrů a výšku 6,0 metrů.[8]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Nové „speciální torpédoborce“ nesly výzbroj složenou ze šesti 127mm kanónů typu 3. roku ve třech uzavřených dvouhlavňových lafetacích: jedné na přídi a dvou na zádi. Nejednalo se ale o plnohodnotné dělové věže, neboť pod lafetací se nacházela pouze manipulační komora. Barbetou chráněné muniční výtahy, vedoucí až k muničním skladištím na skladovací palubě, chyběly. Na jednotkách I. série byla použita lafetace modelu A a od II. série nesly torpédoborce lafetace modelu B. Munice se k dělům dopravovala ze zásobníků pod každou lafetací, což usnadňovalo obsluhu (v porovnání s předchozími třídami).[11]

Protiletadlovou výzbroj představovaly pouhé dva kulomety. Zpočátku se jednalo o kulomety ráže 7,7 mm, ale u pozdějších jednotek byly použity 13,2mm kulomety Hotchkiss/typ 93.

Torpédovou výzbroj představovalo zpočátku osmnáct 610mm torpéd typu 8 odpalovaných ze tří otočných trojhlavňových torpédometů modifikovaného modelu 1923[12] (devět torpéd bylo nabito v torpédometu a dalších devět bylo uloženo v zásobnících na palubě). Jeden torpédomet se nacházel na nástavbě mezi oběma komíny a zbývající dva na palubě za zadním komínem. Od roku 1933 byla torpéda typu 8 nahrazována výkonnějšími kyslíkovými torpédy typu 93.

Pozdější modifikace[editovat | editovat zdroj]

Incident 4. loďstva během tajfunu v září 1935 ukázal nedostatečnou pevnost konstrukce (nejenom) torpédoborců třídy Fubuki. Torpédoborce Júgiri a Hacujuki přišly ve vlnách o příď až po můstek, včetně přední dělové věže a osm dalších jednotek utrpělo zborcení plátů obšívky na přídi i zádi. To vedlo v období od 9. listopadu 1935 do konce roku 1938 k posílení konstrukce a přidání balastu.[13] U jednotek III. série byla hlavní nástavba snížena o jednu úroveň odstraněním hlídkové paluby. Čtvrtou, nejvyšší, úroveň pak tvořily pouze 66cm dálkoměr, zaměřovač typu 94 pro 127mm děla ve věžičce a 3m dálkoměr na vrcholu věžičky zaměřovače.[6]

V roce 1937 obdržely všechny zbývající torpédoborce dva 25mm dvoukanóny typu 96. Během války v Pacifiku se nadále posilovala protiletadlová a protiponorková výzbroj. Také se na přežívající jednotky začaly montovat radary: metrový přehledový radar 13 Gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar 22 Gó proti vzdušným i hladinovým cílům.[5]

Jednotky třídy Fubuki[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborce třídy Fubuki byly zpočátku označovány číslem (například 第三十五号駆逐艦 Dai-sandžúgo-gó kučikukan ~ „torpédoborec č. 35“). V srpnu 1928 došlo k přejmenování, kdy byla jednotkám přidělena jména související s přírodními úkazy (mraky, sněhem, vlnami, mlhou,…).

I. série

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
&0000000000000035.00000035 Fubuki
(睦月)
arzenál Maizuru 1926-06-1919. června 1926 1927-11-1515. listopadu 1927 1928-08-1010. srpna 1928 1942-10-1111. října 1942 potopen americkými křižníky a torpédoborci v bivě u mysu Esperance
&0000000000000036.00000036 Širajuki
(白雪)
arzenál Jokohama 1927-03-1919. března 1927 1928-03-2020. března 1928 1928-12-1818. prosince 1928 1943-03-033. března 1943 potopen letadly v bitvě v Bismarckově moři
&0000000000000037.00000037 Hacujuki
(初雪)
arzenál Maizuru 1927-04-1212. dubna 1927 1928-09-2929. září 1928 1929-03-3030. března 1929 1943-07-1717. července 1943 potopen letadly USAAF na Shortlandu
&0000000000000038.00000038 Mijuki
(深雪)
Uraga, Jokosuka 1927-04-3030. dubna 1927 1928-06-2929. června 1928 1929-06-2929. června 1929 1934-06-2929. června 1934 potopen po kolizi s torpédoborcem Inazuma jihozápadně od ostrova Čedžu
&0000000000000039.00000039 Murakumo
(叢雲)
Fudžinagata, Ósaka 1927-04-2525. dubna 1927 1928-09-2727. září 1928 1929-05-1010. května 1929 1942-10-1212. října 1942 těžce poškozen letadly po bitvě u mysu Esperance a následně doražen torpédoborcem Širajuki
&0000000000000040.00000040 Šinonome
(東雲)
arzenál Sasebo 1926-08-1212. srpna 1926 1927-11-2626. listopadu 1927 1928-07-2525. července 1928 1941-12-1717. prosince 1941 potopen holandským létajícím člunem u severního Bornea.[14]
&0000000000000041.00000041 Usugumo
(薄雲)
Išikawadžima, Tokio 1926-10-2121. října 1926 1927-12-2626. prosince 1927 1928-07-2626. července 1928 1944-07-055. července 1944 potopen ponorkou USS Skate v Ochotském moři
&0000000000000042.00000042 Širakumo
(白雲)
Fudžinagata, Ósaka 1926-10-2727. října 1926 1927-12-2727. prosince 1927 1928-07-2828. července 1928 1944-03-1616. března 1944 potopen ponorkou USS Tautog východně od Hokkaidó
&0000000000000043.00000043 Isonami
(磯波)
Uraga, Jokosuka 1926-10-1818. října 1926 1927-11-2424. listopadu 1927 1928-06-3030. června 1928 1943-04-099. dubna 1943 potopen ponorkou USS Tautog u jihovýchodního pobřeží ostrova Wangi-wangi
&0000000000000044.00000044 Uranami
(浦波)
arzenál Sasebo 1927-04-2828. dubna 1927 1928-11-2929. listopadu 1928 1929-06-3030. června 1929 1944-10-2626. října 1944 potopen letadly TF 77.4.2 v průlivu Jintotolo

II. série

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
&0000000000000045.00000045 Ajanami
(綾波)
Fudžinagata, Ósaka 1928-01-2020. ledna 1928 1929-10-055. října 1929 1930-04-3030. dubna 1930 1942-11-1515. listopadu 1942 těžce poškozen během druhé námořní bitvy u Guadalcanalu a následně doražen torpédoborcem Uranami
&0000000000000046.00000046 Šikinami
(敷浪)
arzenál Maizuru 1928-07-066. července 1928 1929-06-2222. června 1929 1929-12-2424. prosince 1929 1944-09-1212. září 1944 potopen ponorkou USS Growler jižně od Hongkongu
&0000000000000047.00000047 Asagiri
(朝霧)
arzenál Sasebo 1928-12-1212. prosince 1928 1929-11-1818. listopadu 1929 1930-06-3030. června 1930 1942-08-2828. srpna 1942 potopen letadly USMC severovýchodně od ostrova Santa Isabel
&0000000000000048.00000048 Júgiri
(夕霧)
arzenál Maizuru 1929-04-011. dubna 1929 1930-05-1212. května 1930 1930-12-033. prosince 1930 1943-11-2626. listopadu 1943 potopen americkými torpédoborci v bitvě u mysu svatého Jiří
&0000000000000049.00000049 Amagiri
(天霧)
Išikawadžima, Tokio 1928-11-2828. listopadu 1928 1930-02-2727. února 1930 1930-11-1010. listopadu 1930 1944-04-2323. dubna 1944 najel na minu v Makassarském průlivu
&0000000000000050.00000050 Sagiri
(狭霧)
Uraga, Jokosuka 1929-03-2828. března 1929 1929-12-2323. prosince 1929 1931-01-3030. ledna 1931 1941-12-2424. prosince 1941 potopen ponorkou Hr. Ms. K XVI u Kuchingu
&0000000000000051.00000051 Oboro
(朧)
arzenál Sasebo 1929-11-2929. listopadu 1929 1930-11-088. listopadu 1930 1931-10-3131. října 1931 1942-10-1717. října 1942 potopen letadly USAAF severovýchodně od ostrova Kiska
&0000000000000052.00000052 Akebono
(曙)
Fudžinagata, Ósaka 1929-10-2525. října 1929 1930-11-077. listopadu 1930 1931-07-3131. července 1931 1944-11-1414. listopadu 1944 potopen letadly USAAF v Manilské zátoce
&0000000000000053.00000053 Sazanami
(漣)
arzenál Maizuru 1930-02-2121. února 1930 1931-06-066. června 1931 1932-05-1919. května 1932 1944-01-1414. ledna 1944 potopen USS Albacore jihovýchodně od ostrova Yap
&0000000000000054.00000054 Ušio
(潮)
Uraga, Jokosuka 1929-12-2424. prosince 1929 1930-11-1717. listopadu 1930 1931-11-1414. listopadu 1931 1945-09-1515. září 1945 vyřazen po kapitulaci, sešrotován 1948

III. série

Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
Akacuki
(暁)
arzenál Sasebo 1930-02-1717. února 1930 1932-05-077. května 1932 1932-11-3030. listopadu 1932 1942-11-1313. listopadu 1942 potopen během první námořní bitvy u Guadalcanalu
Hibiki
(響)
arzenál Maizuru 1930-02-2121. února 1930 1932-06-1616. června 1932 1933-03-3131. března 1933 1945-10-055. října 1945 vyřazen po kapitulaci Japonska. Později repatriační plavidlo a 1947-04-055. dubna 1947 předán sovětskému námořnictvu
Ikazuči
(雷)
Uraga, Jokosuka 1930-03-077. března 1930 1931-10-2222. října 1931 1932-08-1515. srpna 1932 1944-04-1313. dubna 1944 potopen ponorkou USS Harder jižně od Guamu
Inazuma
(電)
Fudžinagata, Ósaka 1930-03-077. března 1930 1932-02-2525. února 1932 1932-11-1515. listopadu 1932 1944-05-1414. května 1944 potopen ponorkou USS Bonefish u severovýchodního pobřeží Bornea v průlivu mezi Suluským a Celebeským mořem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 吹雪型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Fubuki class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k NISHIDA, Hiroshi. Fubuki class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d NISHIDA, Hiroshi. Akatsuki class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Evans & Peattie, str. 220
  4. Wiśniewski, str. 10 a 11
  5. a b Wiśniewski, str. 13
  6. a b c d Mechanism of Japanese Destroyers, str. 20 až 31
  7. Lacroix & Wells, str. 739 a 740
  8. a b c d PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2007. Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781844860418. Kapitola The japanese destroyers of the Hatsuharu class, s. 101. (anglicky) 
  9. Lacroix & Wells, str. 735 a 736
  10. Evans & Peattie, str. 247
  11. Evans & Peattie, str. 221
  12. LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 782. (anglicky) 
  13. KOBAYASHI, Hideo. The 4th Fleet incident [online]. Japan Science and Technology Agency (JST), [cit. 2010-01-02]. Dostupné online. (anglicky)  a Wiśniewski, str. 12 a 13
  14. VISSER, Jan. Who sank the Shinonome? [online]. netherlandsnavy.nl, [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R.. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky) 
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London : Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky) 
  • LENGERER, Hans. The Fourth Fleet Incident and the Fubuki Class. In JORDAN, John. Warship 2013. London : Conway, 2013. ISBN 978-1-84486-205-4. S. 30 až 45. (anglicky)
  • WATTS, Anthony J.. Super Destroyers: The big destroyers built in the 1930s for Britain, France, Germany, Italy, Japan and the United States. Příprava vydání Antony Preston, Robert Gardiner. Greenwich : Conway Maritime Press, 1978. (Warship special; sv. 2) ISBN 0-85177-131-9. Kapitola The Japanese Special Type, 1923, s. 2 až 13. (anglicky) 
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4) ISBN 978-4769808985. (japonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Fubuki class destroyers ve Wikimedia Commons
  • NISHIDA, Hiroshi. Fubuki class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NISHIDA, Hiroshi. Akatsuki class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • IJN Fubuki Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17, [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • IJN Akatsuki Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17, [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEVITT, Allyn D.. Fleeting Glory: The Fubukis of DesDiv 12 [online]. combinedfleet.com, 1998, [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. (anglicky)