Projekt 56M
| Projekt 56M / třída Kildin | |
|---|---|
 Torpédoborec Prozorlivyj přestavěný na verzi Projekt 57U | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Sovětské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Projekt 56 / třída Kotlin |
| Nástupce | Projekt 57 / třída Kanin |
| Technické údaje Projekt 56M[1] | |
| Výtlak | 2890 t (standardní) 3447 t (plný) |
| Délka | 126,1 m |
| Šířka | 12,7 m |
| Ponor | 3 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle |
| Rychlost | 39 uzlů |
| Posádka | 284 |
| Výzbroj | 1× KSŠ (9 ks) 16× 57mm kanón (4×4) 4× 533mm torpédomet (2×2) 2× RBU-2500 (2×1) |
| Technické údaje Projekt 57U | |
| Výtlak | 3500 t (standardní) 4500 t (plný) |
| Délka | 140,6 m |
| Ponor | 4,65 m |
| Posádka | 197 |
| Výzbroj | 16× 57mm kanón (4×4) 4× 76mm kanón (2×2) 4× P-15 Termit (4×1) 4× 533mm torpédomet (2×2) 2× RBU-2500 (2×1) |
Projekt 56M (v kódu NATO třída Kildin) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. V letech 1953–1960 byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Během služby byly tři z nich přestavěny na nový standard Projekt 56U. Tato verze nesla modernější protilodní střely a silnější dělovou výzbroj. Vyřazeny byly v letech 1987–1991. Byly to první raketové torpédoborce na světě.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Stavba této třídy probíhala v letech 1953–1960. Všechny čtyři jednotky této třídy vznikly přestavbou rozestavěných torpédoborců Projektu 56 (třída Kotlin). Pátá jednotka Neukrotimyj byla zrušena před zahájením stavby.[2]
Jednotky třídy Rigel:[3]
| Jméno | Založený kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Bědovyj | 1953 | 31. července 1955 | 30. července 1958 | Vyřazen 1989. |
| Prozorlivyj | 1956 | 30. července 1957 | 8. března 1960 | Vyřazen 1991. |
| Neulovimyj | 1957 | 27. února 1958 | 8. března 1960 | Vyřazen 1991. |
| Něuděržimyj | 1957 | 24. května 1958 | 8. března 1960 | Vyřazen 1987. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Projekt 56M[editovat | editovat zdroj]
Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři dělové věže se čtyřčaty ráže 57 mm. Hlavní útočnou výzbroj torpédoborců tvořilo jedno odpalovací zařízení protilodních střel KSŠ (v kódu NATO SS-N-1) se zásobou 9 střel. Jejich dosah byl 280 km. K napadání hladinových lodí sloužily také dva dvojhlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužily dva ručně nabíjené raketové vrhače hlubinných pum RBU-2500. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a čtyři kotle. Jeho výkon byl 72 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 39 uzlů.[2]
Projekt 56U[editovat | editovat zdroj]
V roce 1971 byly jednotky Bědovyj, Prozorlivyj, Neulovimyj přestavěny na verzi Projekt 56U. Místo střel KSŠ na nich byly instalovány čtyři vypouštěcí kontejnery protilodních střel P-15 Termit (v kódu NATO SS-N-2). Počet 57mm kanónů se nezměnil, na zádi ale byly instalovány dvě další věže se 76mm dvouúčelovými dvoukanóny. Ostatní výzbroj zůstala beze změn.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 56M na Wikimedia Commons - Destroyers - Project 56M [online]. russianships.info [cit. 2018-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
