Třída Allen M. Sumner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Allen M. Sumner
USS Blue
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy
Typ torpédoborec
Lodě 58
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce třída Fletcher
Následovník třída Gearing
Technické údaje
Výtlak 2610 t (standardní)
3218 t (plný)
Délka 114,76 m
Šířka 12,45 m
Ponor
Pohon 2× turbína, 4× kotel
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 37 uzlů
Dosah 3300 nám. mil při 20 uzlech
Posádka 336
Výzbroj 6× 127 mm (3×2)
12× 40 mm (2×2, 2×4)
11× 20 mm
10× 533mm torpédomet (2×5)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Allen M. Sumner byla třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Třída využívala trup se strojním vybavením torpédoborců třídy Fletcher, hlavní výzbroj ale byla soustředěna do nových dvoudělových věží. Celkem bylo postaveno 58 jednotek této třídy a dalších 12 bylo postaveno v podobě rychlých minonosek. Vložením trupové sekce s dalšími palivovými nádržemi vznikla třída Gearing.

Torpédoborce třídy Allen M. Sumner se stihly zapojit do druhé světové války, ve které byly čtyři jednotky ztraceny. Díky poválečnému modernizačnímu programu FRAM ovšem zůstaly aktivní hluboko do éry studené války. Po modernizaci přitom bylo jejich hlavním úkolem ničení ponorek. Po vyřazení z amerického námořnictva byly mnohé z nich prodány řadě zahraničních uživatelů, včetně Řecka, Argentiny či Čínské republiky. Torpédoborce USS LaffeyUSS Taussig byly zachovány jako muzea.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Detail zádě torpédoborce USS Robert H. Smith

Kýl první jednotky Allen M. Sumner byl založen 24. května 1943, dva týdny po poslední jednotce třídy Fletcher. Ze 69 objednaných torpédoborců této třídy jich bylo postaveno 58, z toho 55 ještě před koncem druhé světové války. Do aktivní služby vstupovaly v letech 19441945. Na jejich stavbě se podílelo šest loděnic. Dalších 12 jednotek bylo dokončeno v podobě rychlých minonosek (neměly torpédomety, zato mohly nést 120 min).[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

USS De Haven po modernizaci FRAM II

Tato třída využívala trup torpédoborců předcházející třídy Fletcher. Jedinou modifikací bylo jeho mírné rozšíření a zdvojená kormidla. Hlavní výzbroj tvořilo šest 127mm kanónů umístěných ve třech dělových věžích. Toto nové řešení výrazně většovalo palebnou sílu lodí, zejména směrem vpřed. Sekundární ráži představovaly 20 a 40mm protiletadlové kanóny. K boji proti hladinovým lodím protivníka rovněž nesly dva pětihlavňové 533mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě turbíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů.

Modernizace FRAM[editovat | editovat zdroj]

Dálkově řízený protiponorkový vrtulník DASH
Záď torpédoborce USS Frank E. Evans po srážce s australskou letadlovou lodí HMAS Melbourne

Celkem 33 torpédoborců třídy Allen M. Sumner bylo zařazeno do rozsáhlého modernizačního programu FRAM (Fleet Rehabilitation And Modernization program), který měl prodloužit životnost druhoválečných válečných lodí jejich přeměnou na účinná protiponorková plavidla. Americké námořnictvo tak reagovalo na stavbu velkého množství sovětských ponorek a vlastní omezené finanční prostředky, směřované přednostně například do stavby letadlových lodí.

Primárně pro torpédoborce třídy Allen M. Sumner byla určena modernizace FRAM II, která byla menšího rozsahu než tomu bylo u varianty FRAM I. V této verzi byl přestavěn můstek, instalovány nové radarysonar SQS-4. Rovněž výzbroj se proměnila. Zachovány byly tři věže se 127mm kanóny, které doplňovaly dva vrhače hlubinných pum Hedgehog, dva 533mm torpédomety a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na zádi byla rovněž zřízena plošila pro dálkově ovládaný protiponorkový vrtulník DASH. Rychlost poklesla na 32 uzlů.[2]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborce této třídy operovaly v druhé světové válce, korejské válce, vietnamské válce a podílely se též na blokádě Kuby.[3] V druhé světové válce přitom byly ztraceny čtyři jednotky. Meredith se potopil na mině při podpoře invaze do Normandie, Cooper potopilo japonské torpédo, zatímco Mannert L. AbeleDrexler potopila japonská kamikaze u Okinawy.[1]

USS Frank E. Evans se potopil v roce 1969 poté, co ho při kolizi rozpůlila australská letadlová loď HMAS Melbourne. Stejná loď přitom paradoxně stejným způsobem jen o pět let dříve potopila rovněž australský torpédoborec HMAS Voyager.[4]

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

USS Zellars v 70. letech již jako íránský Babr (D61)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Allen M. Sumner Class [online]. Destroyerhistory.org, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 56.  
  3. DD-692 Allen M. Sumner Class [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. USS FRANK E. EVANS (DD-754) [online]. Navsource.org, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4 – Druhá světová válka. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]