Třída Sheffield

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Sheffield / Typ 42
HMS Glasgow
HMS Glasgow (D-88) – poslední jednotka první série – během cvičení Distant Drum 19. května 1983
Obecné informace
Uživatelé Royal Navy (14 jednotek)
Argentinské námořnictvo (2 jednotky)
Typ torpédoborec
Lodě 16
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud 1 aktivní (2013)
2 potopeny
13 vyřazeno
Předchůdce Bristol / Typ 82
Následovník Daring / Typ 45
Technické údaje
Výtlak 3500 t (standardní)
4100 (plný)[1]
Délka 125 m
Šířka 14,3 m
Ponor 5,8 m
Pohon COGOG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 29 uzlů
Dosah
Posádka 253
Výzbroj Sea Dart (1×II, 22 ks)
1× 114mm kanón
2× 40mm kanón Oerlikon (2×I)
později 2× Phalanx CIWS (2×I)
Pancíř
Letadla 1 vrtulník Westland Lynx
Radar Type 1022/965P vzdušné ostrahy
Type 996/992Q 3-D vzdušné ostrahy
2x střelecký Type 909 GWS-30
navigační Type 1007
Sonar vyhledávací Type 2050/2016
pro mapování dna Type 162
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Sheffield (známa i jako typ 42) je třída raketových torpédoborců britského královského námořnictva. Jednalo se o menší a levnější allternativu ambiciózní třídy Bristol, ze které ale byl postaven pouhý jediný kus. Díky tomu mohly být postaveny v počtu dostatečném k nahrazení množství starších britských torpédoborců klasické koncepce.[2]

Hlavním úkolem lodí byl doprovod a prostorová protivzdušná obrana loďstva. Celkem 14 jednotek ve třech skupinách (Batch 1-3) postavila Velká Británie, přičemž další dva kusy postavila v licenci Argentina. Lodě stejné střídy obou států se pak v roce 1982 zúčastnily války o Falklandy/Malvíny, kde Britové přišli (mimo jiné) o dva torpédoborce třídy Sheffield. Britské námořnictvo vyřadilo poslední jednotku HMS Edinburgh v roce 2013. Ve službě je nahradily nové torpédoborce třídy Daring.[3] Vůbec poslední jednotkou třídy v aktivní službě je argentinský torpédoborec Hercules.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Střela Sea Dart na odpalovacím zařízení torpédoborce HMS Cardiff

První série zahrnovala jednotky Sheffield, Birmingham, Newcastle, Coventry, GlasgowCardiff. Stavěna byla v letech 1970-1979.

Druhá série, zahrnující torpédoborce Exeter, Southampton, LiverpoolNottingham, měla modernější senzory, včetně nového přehledového radaru. Stavěna byla v letech 1976-1983.

Třetí a poslední britská série, zahrnující jednotky Manchester, York, GloucesterEdinburgh, měla o 16 metrů prodloužený trup (lepší nautické vlastnosti a zvětšená přistávací paluba pro vrtulníky), větší odolnost v boji a silnější výzbroj. Stavěna byla v letech 1978-1985.

Argentinské torpédoborce HerculesSantisima Trinidad byly objednány v roce 1970. První byl v letech 19711976 postaven ve Velké Británii. Druhou jednotku stavěly přímo argentinské loděnice. Kýl Santisima Trinidad byl založen v roce 1971, trup byl ale na vodu spuštěn až v roce 1974. Při vystrojování téměř hotové lodi byl na torpédoborec 22. srpna 1978 guerillou Montoneros proveden teroristický útok pomocí miny, který jeho dokončení oddálil až do roku 1981.[4]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Argentinský torpédoborec Hercules po přestavbě

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 114mm kanón Mark 8 v dělové věži na přídi, dva 40mm kanóny Oerlikon a dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS, každý s jedním 20mm rotačním kanónem (lehčí kanóny byly instalovány po falklandské válce). Protiletadlovou výzbroj představuje dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel středního dosahu Sea Dart. Zásoba střel činí 22 kusů. Protiponorkovou výzbroj zastupují dva trojhlavňové 324mm torpédomety (byly instalovány dodatečně). Palubní protiponorkový vrtulník Westland Lynx navíc může nést protiponorková torpéda Stingray, protilodní střely Sea Skua, miny a kulomety.

Argentinské torpédoborce se liší v tom, že nesou čtyři protilodní střely Exocet a mají též dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety.

Pohonný systém je koncepce COGOG. Tvoří ho dva páry plynových turbín, pohánějící dvojici pětilistých lodních šroubů. Dvě turbíny Rolls-Royce Tyne RM1A slouží pro ekonomickou plavbu, zatímco druhý pár turbín Rolls-Royce Olympus TM3B loď pohání v bojové situaci. Nejvyšší rychlost dosahuje 29 uzlů.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Jak britské, tak argentinské torpédoborce této třídy byly nasazeny roku 1982 ve válce o Falklandy. Britské královské námořnictvo do jižního Atlantiku vyslalo torpédoborce Coventry, Sheffield, Cardiff, ExeterGlasgow. Argentinské námořnictvo nasadilo obě dvě jednotky této třídy, které vlastnilo. Úkolem britských torpédoborců třídy Sheffield byla především obrana letadlových lodí a ve válce utrpěly vážné ztráty. Torpédoborec Sheffield potopila argentinská protilodní střela Exocet vypuštěná z letounu Super Étendard[2], zatímco torpédoborec Coventry potopil zásah trojicí leteckých pum. Ztráty, které britské námořnictvo ve válce utrpělo, vedly k řadě opatření, které měly například zásadně vylepšit obranu proti nízkoletícím letounům a protilodním střelám.[5]

Dalšího nasazení se lodě této třídy dočkaly například během války v Zálivu, občanské války v Jugoslávii či při konfliktu na Východním Timoru.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Veškeré údaje platí pro první dvě série.
  2. a b Type 42 [online]. Globalsecurity.org, rev. 2007-09-26, [cit. 2010-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Royal Navy decommissions final Type 42 vessel [online]. Naval-technology.com, [cit. 2013-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 172.  
  5. CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 102.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu