Lodní šroub

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lodní šroub v Gdaňské loděnici

Lodní šroub je součást lodí, která svým rotačním pohybem vytváří sílu, která loď pohání. Šroub urychluje masu vody směrem vzad a výsledkem je reakční síla využitá k pohybu lodi.


První ručně poháněné šrouby pro pohon své ponorky „Želva“ použil již v roce 1775 David Bushnell. Pohon lodě pomocí parního stroje a šroubu vlastní konstrukce si nechal patentovat český vynálezce Josef Ressel v roce 1827. Během druhé poloviny 19. století pak lodě poháněné lodním šroubem postupně vytlačily kolesové parníky. A fungují dodnes. Hlavním důvodem přechodu od koles k lodnímu šroubu byla větší účinnost lodního šroubu. Použití lodního šroubu místo koles také vedlo k odstranění negativního vlivu příčného naklánění lodi, například při velkých vlnách. Příčným nakláněním lodi se mohla kolesa krátkodobě dostat nad hladinu, což vedlo ke snížení účinnosti pohonu a k ovlivnění směru jízdy lodi.

Na lopatkách lodních šroubů vzniká jev zvaný kavitace. Srovnej s heslem vrtule.

Související články[editovat | editovat zdroj]