Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády
中国人民解放军海军
Vlajka Námořnictva ČLOA
Vlajka Námořnictva ČLOA
ZeměČínaČína Čína
Vznik23. dubna 1949[1]
TypNámořnictvo
Velikost2 letadlové lodě
3 vrtulníkové výsadkové lodě
46 výsadkových lodí
50 torpédoborců
54 fregat
109 raketových člunů
94 stíhačů ponorek
66 ponorek
a další
Veliteléadm. Tung Ťün (velitel)
adm. Jüan Chua-č' (politický komisař)
Nadřazené jednotkyČínská lidová osvobozenecká armáda
Účast
VálkyČínská občanská válka
Čínsko-vietnamská válka
Pirátství v Somálsku
Insignie
Znak
Letouny
BitevníJH-7
BombardovacíH-6
PrůzkumnéY-9
StíhacíJ-7, J-8, J-10, J-11, Su-30MKK, J-15
CvičnéK-8, JL-9
TransportníY-7, Y-9

Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády (čínsky v českém přepisu Čung-kuo žen-min ťie-fang-ťün chaj-ťün, pchin-jinem Zhōngguó Rénmín Jiěfàngjūn Hǎijūn, znaky zjednodušené 中国人民解放军海军), zkráceně NČLOA, je námořní složkou Čínské lidové osvobozenecké armády a tedy námořnictvem Čínské lidové republiky. Námořnictvo ČLOA bylo založeno 23. dubna 1949 během Čínské občanské války.[2] Od poloviny 90. let 20. století je Námořnictvo ČLOA postupně modernizováno v rámci širšího modernizační úsilí ČLOA, přičemž nyní představuje mnohem schopnější a modernější vojenskou sílu než v minulosti.[3] V roce 2020 svou velikostí překonalo námořnictvo Spojených států amerických, takže je s více než 350 plavidly kvantitativně největším námořnictvem světa.[4] V současnosti v Námořnictvu ČLOA slouží přibližně 250 000 vojáků.[5]

V roce 2012 byla uvedena do služby v Námořnictvu ČLOA první letadlová loď Liao-ning, původně starší sovětská letadlová loď Varjag. V prosinci 2019 byla uvedena do provozu druhá letadlová loď Šan-tung, která je zároveň první čínskou letadlovou lodí domácí výroby.[6] Třetí letadlová loď typu 003 se údajně blíží dokončení a její spuštění na vodu se očekává v roce 2021; pravděpodobně se také již zahájila výstavba čtvrté letadlové lodi.[7] Námořnictvo ČLOA v současné době disponuje 66 ponorkami.[8]

Námořnictvo ČLOA sestává z pěti složek: Hladinové síly NČLOA, Ponorkové síly NČLOA, Síly pobřežní obrany NČLOA, Námořní pěchota NČLOA a Letectvo NČLOA.[9][10][11][12][13]

Námořnictvo ČLOA bylo doposud nasazeno především v Čínské občanské válce, Čínsko-vietnamské válce a v operacích proti pirátství v Somálsku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády vzniklo 23. dubna 1949 během Čínské občanské války[2], přičemž po vítězství komunistů v roce 1949 a stažení kuomintangských sil na ostrov Tchaj-wan, vytvořily základ jeho sil ukořistěné jednotky námořnictva Kuomintangu a lodě dodané ze Sovětského svazu (například fregaty třídy Riga, torpédové čluny či ponorky třídy Romeo[14]). SSSR přitom do Číny poslal rovněž své vojenské poradce.

Až do 70. let byla hlavním úkolem povrchového námořnictva obrana pobřeží (zejména proti SSSR a USA) se silnou podporou letectva, takže se stavěly hlavně fregaty, torpédové a raketové čluny. Čína přitom rovněž postavila velké množství ponorek, čímž výrazně ovlivnila doktrínu námořnictev Japonska či Tchaj-wanu. Od 80. let však začalo se stavbou dalších tříd lodí, včetně torpédoborců a jaderných ponorek, nesoucích balistické rakety, umožňujících vybudovat námořnictvo schopné oceánských operací.[15]

První raketové torpédoborce reprezentoval typ 051, technologicky zastaralý, přesto stavěný od konce 60. až do počátku 90. let. V 80. letech čínskému námořnictvu výrazně pomohla technologická pomoc Francie, která Číně dodala například protiletadlové řízené střely Crotale, protilodní střely YJ-8 (odvozené od typu Exocet) a řadu dalších systémů.[16]

Po rozpadu Sovětského svazu získala Čína některé z ruských válečných lodí, například čtyři torpédoborce třídy Sovremennyj a nedostavěnou letadlovou loď Varjag.[17]

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Operační velení nově spadá pod velitelství jednotlivých válčišť (战区), zatímco samotné Velitelství Námořnictva ČLOA je zodpovědné za organizaci, výcvik a vyzbrojování jednotlivých složek NČLOA.[18]

Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]

Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády se dělí na tři floty:[19]

Každou flotu tvoří hladinové síly, ponorkové síly, námořní letectvo a síly pobřežní obrany.

Další čínské základny jsou Lü-šun-kchou (dříve znám jako Port Arthur), Chu-lu-tao, Šanghaj, Čou-šan, Wen-čou, Sia-men, Kanton a Jü-lin.[15]

Velitelé[editovat | editovat zdroj]

  1. Siao Ťin-kuang (leden 1950 − leden 1980)
  2. Jie Fej (leden 1980 – srpen 1982)
  3. Liou Chua-čching (srpen 1982 – leden 1988)
  4. Čang Lien-čung (leden 1988 – listopad 1996)
  5. Š' Jün-šeng (listopad 1996 – červen 2003)
  6. Čang Ting-fa (červen 2003 – srpen 2006)
  7. Wu Šeng-li (srpen 2006 – leden 2017)
  8. Šen Ťin-lung (leden 2017 – září 2021)
  9. Tung Ťün (září 2021 – současnost)

Hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Admirálové a důstojníci[editovat | editovat zdroj]

Admirálové Kapitáni Poručíci Kadeti
Rukávová insignie
Čínsky
(pchin-jin)
(česká transkripce) 		海军上将
hǎijūn shàngjiàng
chaj-ťün šang-ťiang 		海军中将
hǎijūn zhōngjiàng
chaj-ťün čung-ťiang 		海军少将
hǎijūn shàojiàng
chaj-ťün šao-ťiang 		海军大校
hǎijūn dàxiào
chaj-ťün ta-siao 		海军上校
hǎijūn shàngxiào
chaj-ťün šang-siao 		海军中校
hǎijūn zhōngxiào
chaj-ťün čung-siao 		海军少校
hǎijūn shàoxiào
chaj-ťün šao-siao 		海军上尉
hǎijūn shàngwèi
chaj-ťün šang-wej 		海军中尉
hǎijūn zhōngwèi
chaj-ťün čung-wej 		海军少尉
hǎijūn shàowèi
chaj-ťün šao-wej 		海军学员
hǎijūn xuéyuán
chaj-ťün süe-jüan
Odpovídající hodnost Admirál Viceadmirál Kontradmirál Starší kapitán Kapitán Komandér
Fregatní kapitán 		Kapitán-poručík
Korvetní kapitán 		Nadporučík Poručík Podporučík Námořnický kadet
Kód NATO OF-9 OF-8 OF-7 OF-6 OF-5 OF-4 OF-3 OF-2 OF-1 OF(D)

Námořníci[editovat | editovat zdroj]

Vyšší seržanti Střední seržanti Mladší seržanti Mužstvo
Výložky
Čínsky
(pchin-jin)
(česká transkripce) 		海军一级军士长
hǎijūn yījí jūnshìzhǎng
chaj-ťün i-ťi ťün-s'-čang 		海军二级军士长
hǎijūn èrjí jūnshìzhǎng
chaj-ťün er-ťi ťün-s'-čang 		海军三级军士长
hǎijūn sānjí jūnshìzhǎng
chaj-ťün san-ťi ťün-s'-čang 		海军一级上士
hǎijūn yījí shàngshì
chaj-ťün i-ťi šang-š' 		海军二级上士
hǎijūn èrjí shàngshì
chaj-ťün er-ťi šang-š' 		海军中士
hǎijūn zhōngshì
chaj-ťün čung-š' 		海军下士
hǎijūn xiàshì
chaj-ťün sia-š' 		海军上等兵
hǎijūn shàngděngbīng
chaj-ťün šang-teng-ping 		海军列兵
hǎijūn lièbīng
chaj-ťün lie-ping
Kód NATO OR-9 OR-8 OR-7 OR-6 OF-5 OF-4 OF-3 OF-2

Složení[editovat | editovat zdroj]

Letadlové lodě[20][editovat | editovat zdroj]

Nedostavěná letadlová loď Varjag po dodání do Číny

Torpédoborce[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborec typu 052B

Fregaty[21][editovat | editovat zdroj]

Fregata typu 054A
Fregata třídy Jianghu V

Korvety[editovat | editovat zdroj]

Ponorky[editovat | editovat zdroj]

Útočné ponorky s jaderným pohonem[editovat | editovat zdroj]

Jaderná ponorka třídy Han

Raketonosné ponorky s jaderným pohonem[editovat | editovat zdroj]

Dieselelektrické ponorky[editovat | editovat zdroj]

Ponorka třídy Kilo
Ponorka třídy Song

Výsadkové lodě[editovat | editovat zdroj]

Minolovky[editovat | editovat zdroj]

Minolovka typu 081

Hlídkové lodě[editovat | editovat zdroj]

Pomocné lodě[editovat | editovat zdroj]

Zásobovací loď typu 903

Cvičné lodě[editovat | editovat zdroj]

Cvičné lodě[editovat | editovat zdroj]

Čeng Che (81)

Víceúčelová cvičná lodě[editovat | editovat zdroj]

Plánované akvizice[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ships of the People's Liberation Army Navy na anglické Wikipedii a People's Liberation Army Navy na anglické Wikipedii.

  1. ↑ PLA Navy marks founding anniversary [online]. 22. dubna 2019 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ZHAO, Lei. PLA Navy marks founding anniversary. China Daily [online]. 2019-22-04 [cit. 2021-13-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ O'ROURKE, Ronald. China Naval Modernization: Implications for U.S. Navy Capabilities—Background and Issues for Congress [online]. Congressional Research Service, 24. 4. 2020 [cit. 2020-04-13]. S. 9. Dostupné online. 
  4. ↑ US DoD releases annual report on Chinese Military Power [online]. Navalnews.com, 2019-09-02 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ LENDON, Brad. China has built the world's largest navy. Now what's Beijing going to do with it?. CNN [online]. 6. 3. 2021 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ China's first domestically built aircraft carrier enters service. The Straits Times [online]. 17. 12. 2019 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ STASHWICK, Steven. Third Chinese Aircraft Carrier Nears Completion Amid Shipyard Expansion. The Diplomat [online]. 6. 1. 2021 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ O'ROURKE, Ronald. China Naval Modernization: Implications for U.S. Navy Capabilities—Background and Issues for Congress [online]. Congressional Research Service, 9. 3. 2021 [cit. 2021-04-13]. S. 8–9. Dostupné online. 
  9. ↑ The PLA Navy in 60 seconds: The Surface Force. news.cgtn.com [online]. CGTN, 16. 4. 2019 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ The PLA Navy in 60 seconds: The Submarine Force. news.cgtn.com [online]. CGTN, 15. 4. 2019 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ The PLA Navy in 60 seconds: The Coastal Defense Force. news.cgtn.com [online]. CGTN, 19. 4. 2019 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  12. ↑ The PLA Navy in 60 seconds: The Naval Air Force. news.cgtn.com [online]. CGTN, 17. 4. 2019 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ The PLA Navy in 60 seconds: The Marine Corps. news.cgtn.com [online]. CGTN, 18. 4. 2019 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  14. ↑ VALKOVIČ, Radek. Čínské ponorky [online]. Militari.cz [cit. 2010-10-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Naval Forces [online]. SinoDefence [cit. 2010-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-10. (anglicky) 
  16. ↑ VALKOVIČ, Radek. Čínské torpédoborce [online]. Militari.cz [cit. 2010-10-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ Chinese navy urged to go from coastal waters to oceans [online]. News.cn, rev. 2009-03-07 [cit. 2010-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Military and Security Developments Involving the People’s Republic of China 2020 [online]. Office of the Secretary of Defense, 2020 [cit. 2021-04-14]. S. 44. Dostupné online. 
  19. ↑ SHELDON-DUPLAIX, Alexandre. China’s Auxiliary Fleet: Supporting a Blue-Water Navy in the Far Seas?. In: DUTTON, Peter; MARTINSON, Ryan D. China’s evolving surface fleet. Newport, Rhode Island: Naval War College Press, 7. 2017. ISBN 978-1-935352-45-7. ISSN 1943-0817. S. 95.
  20. ↑ SUTTON, H. I. China Launches First Aircraft Carrier Which Rivals U.S. Navy’s [online]. 2022-06-17 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ VALKOVIČ, Radek. Čínské fregaty [online]. Militari.cz [cit. 2010-10-13]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Velitelé námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády
Siao Ťin-kuang (1950−1980) • Jie Fej (1980–1982) • Liou Chua-čching (1982–1988) • Čang Lien-čung (1988–1996) • Š’ Jün-šeng (1996–2003) • Čang Ting-fa (2003–2006) • Wu Šeng-li (2006–2017) • Šen Ťin-lung (2017–2021) • Tung Ťün (2021– )
Námořnictva zemí Asie a Oceánie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Námořnictvo_Čínské_lidové_osvobozenecké_armády&oldid=23681307“