Třída Battle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Battle
HMS DunkirkHMS Dunkirk
Obecné informace
Uživatelé Royal Navy
Australské námořnictvo
Íránské námořnictvo
Pákistánské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 26
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce třída C
Následovník třída Weapon
Technické údaje Battle typ 1942
Výtlak 2315 t (standardní)
3361 t (plný)
Délka 115,5 m
Šířka 12,2 m
Ponor
Pohon
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 35,5 uzlu
Dosah 4400 nám. mil
Posádka 247
286 (vůdčí lodě)
Výzbroj 4× 114mm kanón (2×2)
8× 40mm kanón (4×2)
6× 20mm kanón (2×2, 2×1)
8× 533mm torpédomet (2×4)
2 skluzavky, 4 vrhače
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje Battle typ 1943
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj 5× 114mm kanón (2×2, 1×1)
4× 40mm kanón STAAG (2×2)
20mm a 40mm kanóny
10× 533mm torpédomet (2×5)
Squid
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Battle byla třída torpédoborců postavených pro Britské královské námořnictvo a Australské námořnictvo. Postaveno jich bylo celkem 26 jednotek, rozdělených do tří skupin. Zahraničními uživateli třídy byly Írán a Pákistán.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

HMS Armada

Torpédoborce Battle byly objednány na základě potřeb námořnictva za druhé světové války. Počítalo se s jejich nasazením zejména na pacifickém válčišti, což vyžadovalo velký dosah, silnou výzbroj a vysokou rychlost. Postaveno bylo celkem 26 jednotek této třídy, rozdělených do tří skupin podle roku objednávky.

První skupina, označená jako Battle typ 1942, se skládala ze 16 jednotek. Do služby vstoupila v letech 1944–1946. Ve druhé skupině, označené Battle typ 1943, mělo být celkem 26 jednotek. Stavba 18 z nich však byla zrušena s ohledem na blížící se konec války, po níž bude torpédoborců nadbytek. Postaveno tak bylo pouze osm torpédoborců typu 1943, zařazených do služby v letech 1946–1948. Stavba třetí skupiny Battle typ 1944 byla britským námořnictvem zrušena úplně, přičemž jako jediné byly v této verzi postaveny australské torpédoborce Anzac a Tobruk.

Torpédoborce Armada, Barfleur, St. James, Saintes, Solebay a Trafalgar byly vybaveny jako vůdčí lodě flotily a měly více členů posádky.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

HMS Trafalgar

Torpédoborce třídy Battle typu 1942 po dokončení nesly čtyři dvouúčelové 114mm kanóny QF Mk. III HA, umístěné v nových plně uzavřených dvoudělových věžích Mk.IV. Obě věže se přitom nacházely na přídi plavidla. Protiletadlovou výzbroj tvořilo osm 40mm kanónů Bofors a šest 20mm kanónů (složení protiletadlové výzbroje se u jednotlivých lodí lišilo). Nesly též dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužily dvě skluzavky a čtyři vrhače pro svrhávání hlubinných pum. Nejvyšší rychlost dosahovala 35,5 uzlu.

Třída Battle typ 1943 měly posílenu výzbroj o jeden 114mm kanón QF Mk.IV, umístěný za komínem. Dále nesly dva dvojité 40mm kanóny STAAG a různý počet dalších 20 a 40mm kanónů. Torpédová výzbroj byla zesílena na 10 hlavní. K napadání ponorek sloužil jeden salvový vrhač hlubinných pum Squid.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Ve druhé světové válce byl nasazen pouze torpédoborec Barfleur, a to v oblasti Pacifiku. Ve válce tedy třída Battle neutrpěla žádné ztráty.

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Pákistánské námořnictvo získalo roku 1957 torpédoborce Cadiz a Gabbard, které sloužily jako Khaibar a Badr. Khaibar byl potopen v roce 1971 během indicko-pákistánské války. Stalo se tak při indické operaci Trident, což byl útok indických raketových člunů na přístav Karáčí.

Íránské námořnictvo získalo roku 1967 vyřazený torpédoborec Sluys, přejmenovaný novým uživatelem na Artemiz.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Battle class destroyer ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.