Třída King George V (1939)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída King George V
King George V class battleship 1945.jpg
Obecné informace
Uživatelé Vlajka RN Royal Navy
Typ bitevní loď
Lodě King George V
Prince of Wales
Duke of York
Howe
Anson
Zahájení stavby
Spuštění na vodu 1939–1940
Uvedení do služby 1940–1942
Osud 1 potopena
4 vyřazeny v roce 1957
Předchůdce třída Nelson
Následovník třída Lion
Technické údaje
Výtlak 36 727 tn (standardní)
42 076 tn (plný)
Délka 227,07 m
Šířka 31,39 m
Ponor 8,84 m
Pohon 4 turbínová soustrojí
8 kotlů
110 000 hp
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 28 uzlů
Dosah
Posádka 1422
Výzbroj (PoW prosinec 1941):
10× 356 mm (2×4, 1×2)
16× 133 mm
48× 40 mm
7× 20 mm
Pancíř boky až 381 mm
paluba 152 mm
věže 330 mm
Letadla
Radar 2 hydroplány
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída King George V byla třída bitevních lodí Royal Navy, jež vstoupily do služby v letech 1940–1942 a účastnily se bojů druhé světové války. Celou třídu tvořilo celkem pět plavidel: HMS King George V, HMS Prince of Wales, HMS Duke of York, HMS Howe a HMS Anson.

Vývoj a konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Lodě této třídy byly stavěny jako náhrada za prvoválečné bitevní lodě třídy Queen Elizabeth a třídy Revenge. Projekční práce na nich začaly v letech 1934–1935, přičemž při jejich konstrukci byla brána v potaz omezení, ke kterým se Spojené království zavázalo na Washingtonské konferenci (výtlak do 35 000 t).

Pro výzbroj byla zvolena děla ráže 356 mm, kterých mělo být celkem 12 ve třech čtyřdělových věžích. Nakonec však byla jedna z věží změněna na dvoudělovou a ušetřená hmotnost byla využita pro lepší pancéřování. Ty doplňovalo 16 kusů dvouúčelových 133mm kanónů ve dvouhlavňových věžích.

Protiletadlovou výzbroj tvořily nejprve jen čtyři osmihlavňové Pom-pomy a čtyři raketomety UP (odstraněné v roce 1941). Postupně byla protiletadlová výzbroj zesilována (především před nasazením lodí v Pacifiku). Prince of Wales nesl v době svého potopení 49× 40 mm a 7× 20 mm. King George V tak na konci války nesl lehkou výzbroj 74× 40 mm a 36× 20 mm. Na lodě také byly postupně montovány moderní radary.

Pancéřový pás kryl značnou plochu boku lodě a měl sílu až 381 mm v místech muničních skladišť a 356 mm v místech pohonných jednotek. Strojovny kryla pancéřová paluba o síle 127 mm a skladiště munice pancéřová paluba o síle 152 mm.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Nově dokončený Prince of Wales se společně s bitevním křižníkem HMS Hood střetl s německým bojovým svazem tvořeným bitevní lodí Bismarck a těžkým křižníkem Prinz Eugenembitvě v Dánském průlivu. Prince of Wales byl v bitvě poškozen, Hood byl potopen. V Asii vytvořil s bitevním křižníkem HMS Repulse Svaz Z, který byl u malajského Kuantanu zničen japonskými letadly. Ostatní lodě válku přečkaly, ale brzy po ní byly převedeny do rezervy (dvě v roce 1949 a dvě v roce 1951). V roce 1957 byly všechny čtyři prodány do šrotu.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 226.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu