Prinz Eugen (křižník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PE Atomtest 1.jpg
Základní údaje Vlajka
Typ: Těžký křižník
Třída: Admiral Hipper
Zahájení stavby: 23. dubna 1936
Spuštěna na vodu: 22. srpna 1938
Uvedena do služby: 1. srpna 1940
Osud: Po atomových testech odtažena k atolu Kwajalein, kde se v prosinci 1946 převrhla a potopila.
Takticko-technická data
Výtlak: 15 000 t (prázdný), 18 400 t (max.)
Délka: 212,5 m
Šířka: 21,8 m
Ponor: 7,2 m
Pohon: * 3 × parní turbína Blohm & Voss
  • 3 × třilístý lodní šroub
  • 100 000 hp (75 MW)
Rychlost: 32 uzlů (59 km/h; 37 mph)
Dosah: 7 200 mil při 20 uzlech
Posádka: 42 důstojníků a 1 340 námořníků
Pancíř: * Pás: 70 až 80 mm
  • Paluba: 20 až 50 mm
  • Čela věží: 105 mm
Výzbroj: 8 × 20,3 cm SK
12 × 10,5 cm L/65 C/33
17 × 4 cm FlaK
8 × 3,7 cm L/83
28 × 2 cm MG L/64
12 × 53,3 cm
Letadla: 3 × Arado Ar 196

Prinz Eugen byla třetí jednotka těžkých křižníků třídy Admiral Hipper německé Kriegsmarine. Její pracovní jméno bylo Kreuzer J (křižník J). Po dokončení nesla jméno po rakouském princi Evženu Savojském.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Kýl lodě byl položen 23. dubna 1936 v loděnicích Krupp Germaniawerft v Kielu. Spuštění na vodu se dočkala 22. srpna 1938, a Kriegsmarine si ji do služby převzala 1. srpna 1940. Stavba jednotky vyšla Německo na 104,5 mil. RM.

Pohon a pancéřování[editovat | editovat zdroj]

Pohon zabezpečovalo 12 vysokotlakých kotlů, které poháněly 3 turbíny a výsledný výkon byl až 133 631 PS. Rychlost lodě byla při ideálních podmínkách 33 uzlů, v praxi 32,5 uzlu.

Boční pancéřový pás, 70-80 mm se na přídi a zádi zužoval na 30-50 mm. Paluba byla chráněná dvěma pásy pancíře a to první o síle 12-20 mm a druhý 20-50 mm. Věže hlavní ráže 70-105 mm, barbety a velitelská věž až 50-150 mm.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbroj se skládala z osmi děl ráže 203 mm (8"/60 cal) ve čtyřech dvouhlavňových věžích SK C/34, s dostřelem 33 500 m. Pomocnou výzbroj tvořilo dvanáct děl ráže 105 mm uložených v šesti dvouhlavňových polootevřených věžích typu Dopp L/31, s dostřelem 17 700 m. Proti letadlům se dalo použít i pomocné dělostřelectvo ráže 105 mm, ale jen na ochranu proti letadlům bylo nainstalováno šest 37 mm kanónů a osm kanónů ráže 20 mm. Dvanáct torpédometů ráže 533 mm, ve střední části lodě po čtyřech trojhlavňových kompletech.

Katapult se nacházel ve střední části lodě. Loď mohla nést tři hydroplány Arado Ar 196.

Loď byla vybavená radarem, asi FuMO-27.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Od srpna do prosince 1939 probíhala jednání o prodeji nedokončeného Prinz Eugen a jeho mladších sester Seydlitz a Lützow do SSSR, ale nakonec byl dojednán prodej jenom posledních dvou jednotek. Ještě během vyzbrojování v loděnici byla 1. a 2. července 1940 loď zasažena pumami bombardérů RAF. Až do května 1941, než se připojil k bitevní lodi Bismarck, absolvovala posádka výcvik a různé testy.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Dohra[editovat | editovat zdroj]

Lodní šroub v námořním památníku Laboe.

Z aktivní služby byl vyřazen 7. května 1945, fakticky na konci druhé světové války. Po válce ho pod názvém USS Prinz Eugen převzaly Spojené státy, které ho z provozu vyřadily a použily na testy jaderných zbraní na moři. V červenci 1946 přečkal testy Able a Baker, i když už byl zasažen radioaktivitou, byl přesunut k atolu Kwajalein a 22. prosince 1946 nedaleko Enubuj potopen. V roce 1978 byl vyzdvižen lodní šroub a umístěn v Německu v kielském námořním památníku Laboe.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu