Třída Oruç Reis
| Třída Oruç Reis | |
|---|---|
 Oruç Reis | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Britské královské námořnictvo Turecké námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Batıray |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 687 t (na hladině) 861 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 61,4 m |
| Šířka | 6,81 m |
| Ponor | 3,61 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 1200 + 780 hp |
| Rychlost | 13,7 uzlu (na hladině) 8,4 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 3500 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 35 |
| Výzbroj | 1× 102mm kanón 5× 533mm torpédomet 9 torpéd |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 100 m |
Třída Oruç Reis byla třída diesel-elektrických ponorek tureckého námořnictva. Jejich stavba byla objednána ve Velké Británii. Jednalo se o zmenšenou upravenou verzi britských ponorek třídy S.[1] Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. Po vypuknutí druhé světové války byly ponorky zabaveny a jako třída P611 zařazeny do britského královského námořnictva. První pár byl Turecku vrácen roku 1942, třetí ponorka byla roku 1943 potopena a čtvrtá byla vrácena po válce.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
V době mezi světovými válkami turecké námořnictvo vybudovalo poměrně velkou flotilu ponorek. Ponorky přitom získávalo od zahraničních loděnic. Zakázku na stavbu ponorek třídy Oruç Reis získala roku 1939 britská loděnice Vickers-Armstrong v Barrow-in-Furness. Celkem byly v letech 1939–1942 postaveny čtyři jednotky této třídy.[3]
Jednotky třídy Oruç Reis:[3]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Oruç Reis | Vickers-Armstrong | 1939 | 19. července 1940 | prosinec 1941 | Převzata britským námořnictvem jako HMS P611, v květnu 1942 vrácena Turecku, vyřazena 1957. |
| Murat Reis | Vickers-Armstrong | 1939 | 20. července 1940 | leden 1942 | Převzata britským námořnictvem jako HMS P612, v květnu 1942 vrácena Turecku, vyřazena 1957. |
| Burak Reis | Vickers-Armstrong | 1939 | 19. října 1940 | březen 1942 | Převzata britským námořnictvem jako HMS P614, v lednu 1946 vrácena Turecku, vyřazena 1957. |
| Uluç Ali Reis | Vickers-Armstrong | 1939 | 1. listopadu 1940 | duben 1942 | Převzata britským námořnictvem jako HMS P615, dne 18. dubna 1943 potopena poblíž Dakaru německou ponorkou U-123. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Ponorky byly vyzbrojeny jedním 102mm kanónem a pěti 533mm torpédomety (čtyři na přídi a jeden na zádi). Mohly naložit až devět torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely Vickers o výkonu 1200 hp a dva elektromotory o výkonu 780 hp. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 13,7 uzlu a pod hladinou 8,4 uzlu. Dosah byl 3500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině. Operační hloubka ponoru byla až 100 metrů.[1]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Britské námořnictvo ponorky za války vybavilo radarem typu 286U.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c ORUÇ REİS submarines (1941-1942/1942-1946) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 171.
- ↑ a b c P611 ex-Turkish submarines (1941 - 1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Oruç Reis na Wikimedia Commons
