Třída Algerine
| Třída Algerine | |
|---|---|
 HMAS Felicity (J369) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Britské královské námořnictvo Belgické námořnictvo Cejlonské královské námořnictvo Italské námořnictvo Íránské námořnictvo Jihoafrické námořnictvo Kanadské královské námořnictvo Myanmarské námořnictvo Nigerijské námořnictvo Řecké námořnictvo Thajské královské námořnictvo |
| Typ | minolovka |
| Lodě | 110 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Bangor |
| Nástupce | třída Ton |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1122 t (plný, turbínový pohon) 1162 t (plný, parní pohon) |
| Délka | 69 m |
| Šířka | 10,82 m |
| Ponor | 2,59 m |
| Pohon | 2 parní turbíny (nebo 2 parní stroje) |
| Rychlost | 16,5 uzlu |
| Dosah | 6000 nám. mil při 12 uzlech |
| Posádka | 8–10 důstojníků 110–115 námořníků |
| Výzbroj | 1× 102mm kanón 4× 20mm kanón (4×1) hlubinné pumy |
Třída Algerine byla lodní třída britských minolovek z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno 110 jednotek této třídy. Za druhé světové války jich 98 provozovalo britské námořnictvo a 12 kanadské námořnictvo. Šest plavidel bylo za války ztraceno. Později byla část plavidel převedena námořnictvům Belgie, Cejlonu, Itálie, Íránu, Jihoafrické republiky, Myanmaru, Nigérie, Řecka, Thajska a soukromým uživatelům.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Roku 1940 bylo rozhodnuto, že britské námořnictvo potřebuje získat nové minolovky, které by měly větší rozměry a lepší nautické vlastnosti, než nedávno zařazená třída Bangor. Plavidla měla likvidovat ukotvené, magnetické a akustické miny. Sekundárně měla být plavidla schopna nasazení při eskortě konvojů. Celkem bylo postaveno 110 minolovek této třídy, z toho 50 ve Velké Británii a 60 v Kanadě.[1] Stavba dalších 13 minolovek byla zrušena po založení kýlu.[2] Na stavbě se podílely britské loděnice Coulburn Lobnitz & Co. v Renfrew, Harland & Wolff v Belfastu a Blyth Dry Docks & Shipbuilding v Blythu. Dále také kanadské loděnice Port Arthur Shipbuilding Co. Ltd., Toronto Shipbuilding Ltd., Toronto Dry Dock a Redfern Construction, všechny v Torontu.[3]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
10.jpg)
Výzbroj tvořil jeden 102mm kanón na přídi a čtyři 20mm kanóny Oerlikon. Na zádi nesly minolovné vybavení. Při nasazení proti ponorkám nesly 92 hlubinných pum, vypouštěných pomocí vrhačů a skluzavek (část plavidel dostala salvový vrhač Hedgehog). Pohonný systém tvořily dva parní stroje s trojnásobnou expanzí Admiralty v případě jednotek postavených loděnicí Lobnitz a kanadskými loděnicemi, nebo dvě parní turbíny Parsons u lodí postavených loděnicmei Harland & Wolff a Blyth. Pohonný systém měl výkon 2000 shp a poháněl dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,5 uzlu. Dosah byl 6000 námořních mil při 12 uzlech.[1]
Služba[editovat | editovat zdroj]
Ve válce bylo ztraceno šest plavidel této třídy:
- Algerine byla 15. listopadu 1942 poblíž alžírského Bougie torpédována italskou ponorkou Ascianghi.
- Alarm byla 2. ledna 1943 poblíž alžírského Bône neopravitelně poškozena náletem.
- Loyalty byla 22. srpna 1944 v Lamanšském průlivu potopena německou ponorkou U-480.
- Regulus byla 12. ledna 1945 poblíž Korfu zničena minou.
- Squirrel byla 24. července 1945 poblíž ostrova Phuket zničena minou.
- Vestal byla 26. července 1945 poblíž ostrova Phuket zničena útokem kamikaze.
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Myanmar (Barma) – Roku 1958 získala minolovku Yan Myo Aung (ex Mariner), která byla až do svého vyřazení roku 1989 nejsilnější barmskou válečnou lodí.[4]
Belgie – V letech 1949–1953 získala celkem osm minolovek (původní Cadmus, Fancy, Liberty, Ready, Rosario, Spanker, Wallaceburg, Winnipeg). Vyřazeny byly do roku 1969.).[5]
Srí Lanka – Získala dvě minolovky Vijaya (ex Flying Fish) a Parakram (ex Pickle). Vyřazeny 1963–1964.
Jižní Afrika – Roku 1947 získalo minolovky Bloemfontein (M439, ex Rosamund) a Pieter Maritzburg (M291, ex Pelorus).[2] Zatímco první byla vyřazena roku 1967, druhá v letech 1962–1976 sloužila jako cvičná loď.[8]
Řecko – Získalo pět minolovek, pojmenovaých Armatolos (M12, ex Aries), Pyrpolitis (M76, ex Arcturus), Polemistis (M74, Gozo), Navmachos (M64, ex Lightfoot), Machitis (M58, ex Postillion).[10]
Thajsko – Roku 1947 získalo minolovku Phosampton (ex Minstrel). Roku 1973 překlasifikována na cvičnou loď.[11]
Spojené království – Provozovalo 98 minolovek této třídy.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b The Algerine Class [online]. Minesweepers.org.uk [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d The 110Ships, Their Fate and Their Badges [online]. Minesweepers.org.uk [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Class Algerine Ocean Minesweeper [online]. Worldwarships.com [cit. 2017-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-23. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 245.[Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994)]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 52.[Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994b)]
- ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994b, s. 372.
- ↑ HMS Larne (ii) (J 274) [online]. Uboat.net [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 32.
- ↑ HMS Hare (J 389) [online]. Uboat.net [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Minesweeper (AM) Minesweeper, Steel hulled (MSF) Minesweeper, Ocean (MSO) British Minesweepers (BAM) Index [online]. Navsource.org [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 336.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Algerine na Wikimedia Commons
