Třída Dido

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Dido
HMS Argonaut
Obecné informace
Uživatelé Vlajka RN Royal Navy
Typ protiletadlový křižník
Lodě 16
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud 5 potopeno
11 vyřazeno
Předchůdce třída Edinburgh
Následovník třída Crown Colony
Technické údaje HMS Dido (1941)
Výtlak 5603 t (standardní)
7013 t (plný)
Délka 156,05 m
Šířka 15,39 m
Ponor
Pohon 4 turbínová soustrojí
4 tříbubnové kotle
62 000 shp
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 32,5 uzlu
Dosah
Posádka 487
Výzbroj 10× 133mm kanón (5×2)
8× 40mm kanón (2×4)
5× 20mm kanón (5×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
Pancíř dělové věže: 31,7 mm
boky: 76,2 mm
paluba: 25,4 mm
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje HMS Spartan
Výtlak 5950 t (standardní)
7420 t (plný)
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka 530
Výzbroj 8× 133mm kanón (4×2)
12× 40mm kanón (3×4)
12× 20mm kanón (6×2)
6× 533mm torpédomet (2×3)
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Dido byla třída protiletadlových křižníků Royal Navy, přijatých do služby v letech 19401944. Třídu tvořilo celkem 16 jednotek, postavených ve dvou skupinách. Všechny křižníky této třídy se účastnily druhé světové války, pět jich bylo v bojích zničeno. Většina přeživších lodí byla vyřazena v průběhu 50. let, pouze HMS Black Prince byl vyřazen roku 1962 a HMS Royalist roku 1967. Nový Zéland měl v letech 1946–1966 zapůjčeny tři křižníky této třídy a jeden další v letech 1957–1983 provozoval Pákistán.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

133mm kanóny HMS Sirius

Vývoj třídy Dido reagoval na potřebu získat rychlá doprovodná plavidla schopná účinně bojovat proti menším hladinovým lodím a letadlům. Konstrukce trupu byla převzata z lehkých křížníků třídy Arethusa. Na něj byly osazeny čtyři (někdy pět) dvoudělové věže nesoucí dvouúčelové 133mm kanóny. Věže stejného typu nesly rovněž bitevní lodě třídy King George V.

První skupina křižníků třídy Dido byla do služby zařazena v letech 19401942. Čítala 11 jednotek, pojmenovaných HMS Bonaventure, HMS Dido, HMS Hermione, HMS Naiad, HMS Phoebe, HMS Euryalus, HMS Sirius, HMS Charybdis, HMS Cleopatra, HMS Scylla a HMS Argonaut. Druhá pětičlenná skupina třídy Dido, tvořená křižníky HMS Bellona, Black Prince, HMS Diadem, Royalist a HMS Spartan, do služby vstoupila v letech 19431944. Druhá skupina měla větší výtlak, jinak tvarované nástavby a vždy pouze čtyři hlavní dělové věže.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Posádka křižníku HMS Euralius v druhé bitvě u Syrty. V pozadí je vidět jeho sestrská loď HMS Cleopatra pokládající kouřovou clonu.

Výzbroj jednotlivých plavidel se lišila a během války bylo její složení průběžně upravováno. Například Dido do služby vstupoval s výzbrojí tvořenou osmy 133mm kanóny, jedním 102mm kanónem, osmi 40mm a dvěma trojnásobnými 533mm torpédomety. Už na konci roku 1941 však jeho výzbroj zesílila na deset 133mm kanónů v pěti věžích (tři na přídi a dvě na zádi), osm 40mm kanónů, pět 20mm kanónů v jednohlavňové lafetaci a šest 533mm torpédometů. Pohonný systém tvořila čtyři turbínová soustrojí a čtyři tříbubnové kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 32,5 uzlu.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Posádka křižníku HMS Euralius s náboji ráže 133 mm

Celou třídu čekalo intenzivní nasazení v druhé světové válce. Bojovaly například v bitvě u Matapanu, druhé bitvě u Syrty, při vylodění v Severní Africe či v bitvě o Okinawu V bojích bylo potopeno plných pět z nich. Křižník Bonaventure potopila 31. března 1941 italská ponorka Ambra. Naiad byl 11. března 1942 potopen u Kréty německou ponorkou U 565. Hermione se účastnil Operace Vigorous, když ho 16. června 1942 potopila německá ponorka U 205. Charybdis byl 23. října 1943 potopen německými torpédovkami T 23 a T 27. Spartan byl 29. ledna 1944 potopen u Anzia německou rádiem řízenou kluzákovou pumou.

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Novozélandské královské námořnictvo mělo od britského námořnictva dlouhodobě zapůjčeny celkem tři jednotky této třídy, kterými po roce 1946 nahradilo křižníky HMNZS Achilles a HMNZS Leander, patřící ke třídě Leander. Všechny patřily k novější druhé skupině třídy Dido. Bellona sloužila k výcviku a roku 1956 byla vrácena do Velké Británie. Black Prince byl, až do svého vrácení roku 1961, vlajkovou lodí. Royalist byl vrácen roku 1966.

Pákistánské námořnictvo provozovalo v letech 1957–1983 křižník Diadem, patřící do druhé skupiny třídy Dido. Loď nesla jméno Babur (C 84) a její výzbroj tvořilo osm 133mm kanónů, čtrnáct 40mm kanónů a šest torpédometů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Dido class cruiser ve Wikimedia Commons

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.