Italské námořnictvo

Italské námořnictvo
Vlajka italského námořnictva
Země	Itálie
Vznik	1946
Velikost	2 letadlové lodě 4 torpédoborce 12 fregat 8 korvet 6 ponorek 3 vrtulníkové výsadkové lodě 17 minolovek 14 hlídkových lodí
Nadřazené jednotky	Italské ozbrojené síly

Italské námořnictvo je jednou ze čtyř složek ozbrojených sil Itálie. Je pokračovatelem italského královského námořnictva, jež nahradilo roku 1946 při změně státního zřízení země z monarchie na republiku. Oficiálním svátkem námořnictva je 10. červen. Jedná se o výročí potopení rakousko-uherského dreadnoughtu SMS Szent István dvojicí italských torpédových člunů MAS roku 1918.

Situace po druhé světové válce

Bitevní loď Giulio Cesare po předání SSSR

Italské námořnictvo vzniklo z pozůstatků někdejšího královského námořnictva, které vstupovalo do druhé světové války jako čtvrté nejsilnější námořnictvo světa, ale utrpělo v ní velké ztráty. Italská kapitulace roku 1943 znamenala předání části lodí do rukou Spojenců a ukořistění dalších lodí Německem (řada z nich byla postupně potopena v přístavech spojeneckým letectvem). Větší část lodí, které válku přečkaly, si poté rozdělily vítězné státy — například lehké křižníky Attilio Regolo a Scipione Africano převzalo francouzské námořnictvo, Duca d'Aosta sovětské námořnictvo a Eugenio di Savoia řecké námořnictvo. Rovněž italské přístavy byly po válce poškozené a mnohdy zablokované potopenými plavidly.

Mírová smlouva podepsaná Itálií roku 1947 přinesla obnovovanému námořnictvu řadu omezení — nesmělo vlastnit jaderné zbraně, bitevní lodě, ponorky a rovněž mělo zakázáno provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí. Během několika let však kulminovala studená válka a z Itálie se brzy stal důležitý spojenec USA proti Sovětskému svazu ve strategickém prostoru Středomoří.

Studená válka

Vrtulníkový křižník Vittorio Veneto

Itálie se proto stala 4. dubna 1949 zakládajícím členem NATO. Jelikož nemohla provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí, zaměřila se na stavbu vrtulníkových nosičů. V polovině 60. let na sebe italské námořnictvo připoutalo poznornost zavedením trojice vrtulníkových křižníků tříd Andrea Doria a Vittorio Veneto. Ke stavbě lehké letadlové lodi Giuseppe Garibaldi se země odhodlala až v polovině 80. let.

Současnost

Nároky kladené v současnosti na italské námořnictvo zahrnují operace ve Středozemním moři i mimo něj. Prioritou je zesílení kapacity výsadkových sil. Nejnovější letadlová loď Cavour je proto víceúčelové konstrukce s možností nesení až 400 námořních pěšáků. Cavour nahradila ve funkci vlajkové lodě letadlovou loď Giuseppe Garibaldi, která byla převedena k podpoře výsadkových sil. Trojici obojživelných výsadkových lodí třídy San Giorgio navíc mají v nejbližších letech nahradit mnohem větší plavidla. Mimo letadlové lodi Cavour však v posledních letech probíhá obměna i v dalších kategoriích. Zaváděny jsou například moderní torpédoborce a fregaty tříd Orizzonte a FREMM či ponorky třídy Todaro. Všechny tyto lodě jsou vyvíjeny v mezinárodní spolupráci.

Italské námořnictvo je v oblasti Libanonu součástí mezinárodních sil OSN a jejich mírové mise UNIFIL. Po vypuknutí konfliktu Libanonu s Izraelem roku 2006 vysadily Giuseppe Garibaldi a ostatní výsadkové lodi mezinárodní kontingent 1000 mužů.

V současnosti se Itálie zapojila do boje proti modernímu námořnímu pirátství v oblasti Somálska. Italské námořnictvo je součástí protipirátské mise EU (EU NAVFOR) — Operace Atalanta. Mezi lednem a dubnem 2010 dokonce bude této operaci velet. Italský kontradmirál Giovanni Gumiero velí svazu Task Force 465 z paluby zásobovací a podpůrné lodi Etna.

Složení

Vlajková loď Cavour (550)

Torpédoborec Caio Duilio (D 554)

Letadlové lodě

• Cavour (550) (vlajková)
• Giuseppe Garibaldi (551) (Bude brzy vyřazena)

Torpédoborce

• Třída Orizzonte
  • Andrea Doria (D 553)
  • Caio Duilio (D 554)

• Třída Durand de la Penne (Bude brzy vyřazena)
  • Luigi Durand de la Penne (D 560)
  • Francesco Mimbelli (D 561)

Fregaty

Luigi Durand de la Penne (D 560)

• Třída Maestrale (Bude brzy vyřazena)
  • Maestrale (F 570)
  • Grecale (F 571)
  • Libeccio (F 572)
  • Scirocco (F 573)
  • Aliseo (F 574)
  • Euro (F 575)
  • Espero (F 576)
  • Zeffiro (F 577)

• Třída Artigliere (Bude brzy vyřazena)
  • Artigliere (F 582)
  • Aviere (F 583)
  • Bersagliere (F 584)
  • Granatiere (F 585)

• Třída FREMM (objednáno je 10 kusů)
  • Carlo Bergamini (F 586)
  • Carlo Margottini (F 587)

Vrtulníkové výsadkové lodě

Výsadková loď San Giorgio (L 9892)

• Třída San Giorgio
  • San Giorgio (L 9892)
  • San Marco (L 9893)
  • San Giusto (L 9894)

Korvety

Korveta Urania (F 552)

• Třída Minerva
  • Minerva (F 551)
  • Danaide (F 553)
  • Urania (F 552)
  • Sfinge (F 554)
  • Driade (F 555)
  • Chimera (F 556)
  • Fenice (F 557)
  • Sibilla (F 558)

Hlídkové lodě

Hlídková loď Comandante Foscari (P-493)

• Třída Cassiopea (4 ks)
• Třída Esploratore (4 ks)
• Třída Comandante (4 ks)
• Třída Sirio (2 ks)

Minolovky

• Třída Lerici (4 ks)
• Třída Gaeta (8 ks)

Ponorky

Ponorka Sciré (S 527)

• Třída Todaro
  • Salvatore Todaro (S 526)
  • Sciré (S 527)

• Třída Primo Longobardo
  • Primo Longobardo (S 524)
  • Gianfranco Gazzana Priaroggia (S 525)
• Třída Salvatore Pelosi (Bude brzy vyřazena)
  • Salvatore Pelosi (S 522)
  • Giuliano Prini (S 523)

Pomocné lodě

• Třída Stromboli
  • Stromboli (A 5327)
  • Vesuvio (A 5329)
• Třída Etna
  • Etna (A 5326)

Odkazy

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. s. 389.  

Externí odkazy

• (italsky) Oficiální web