Italské námořnictvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Italské námořnictvo
Vlajka italského námořnictva

Vlajka italského námořnictva
Země Itálie Itálie
Vznik 1946
Velikost 2 letadlové lodě
4 torpédoborce
12 fregat
8 korvet
6 ponorek
3 vrtulníkové výsadkové lodě
17 minolovek
14 hlídkových lodí
Nadřazené jednotky Italské ozbrojené síly

Italské námořnictvo je jednou ze čtyř složek ozbrojených sil Itálie. Je pokračovatelem italského královského námořnictva, jež nahradilo roku 1946 při změně státního zřízení země z monarchie na republiku. Oficiálním svátkem námořnictva je 10. červen. Jedná se o výročí potopení rakousko-uherského dreadnoughtu SMS Szent István dvojicí italských torpédových člunů MAS roku 1918.

Situace po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Bitevní loď Giulio Cesare po předání SSSR

Italské námořnictvo vzniklo z pozůstatků někdejšího královského námořnictva, které vstupovalo do druhé světové války jako čtvrté nejsilnější námořnictvo světa, ale utrpělo v ní velké ztráty. Italská kapitulace roku 1943 znamenala předání části lodí do rukou Spojenců a ukořistění dalších lodí Německem (řada z nich byla postupně potopena v přístavech spojeneckým letectvem). Větší část lodí, které válku přečkaly, si poté rozdělily vítězné státy — například lehké křižníky Attilio Regolo a Scipione Africano převzalo francouzské námořnictvo, Duca d'Aosta sovětské námořnictvo a Eugenio di Savoia řecké námořnictvo. Rovněž italské přístavy byly po válce poškozené a mnohdy zablokované potopenými plavidly.

Mírová smlouva podepsaná Itálií roku 1947 přinesla obnovovanému námořnictvu řadu omezení — nesmělo vlastnit jaderné zbraně, bitevní lodě, ponorky a rovněž mělo zakázáno provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí. Během několika let však kulminovala studená válka a z Itálie se brzy stal důležitý spojenec USA proti Sovětskému svazu ve strategickém prostoru Středomoří.

Studená válka[editovat | editovat zdroj]

Vrtulníkový křižník Vittorio Veneto

Itálie se proto stala 4. dubna 1949 zakládajícím členem NATO. Jelikož nemohla provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí, zaměřila se na stavbu vrtulníkových nosičů. V polovině 60. let na sebe italské námořnictvo připoutalo poznornost zavedením trojice vrtulníkových křižníků tříd Andrea Doria a Vittorio Veneto. Ke stavbě lehké letadlové lodi Giuseppe Garibaldi se země odhodlala až v polovině 80. let.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Nároky kladené v současnosti na italské námořnictvo zahrnují operace ve Středozemním moři i mimo něj. Prioritou je zesílení kapacity výsadkových sil. Nejnovější letadlová loď Cavour je proto víceúčelové konstrukce s možností nesení až 400 námořních pěšáků. Cavour nahradila ve funkci vlajkové lodě letadlovou loď Giuseppe Garibaldi, která byla převedena k podpoře výsadkových sil. Trojici obojživelných výsadkových lodí třídy San Giorgio navíc mají v nejbližších letech nahradit mnohem větší plavidla.[1] Mimo letadlové lodi Cavour však v posledních letech probíhá obměna i v dalších kategoriích. Zaváděny jsou například moderní torpédoborce a fregaty tříd Orizzonte a FREMM či ponorky třídy Todaro. Všechny tyto lodě jsou vyvíjeny v mezinárodní spolupráci.

Italské námořnictvo je v oblasti Libanonu součástí mezinárodních sil OSN a jejich mírové mise UNIFIL.[2] Po vypuknutí konfliktu Libanonu s Izraelem roku 2006 vysadily Giuseppe Garibaldi a ostatní výsadkové lodi mezinárodní kontingent 1000 mužů.

V současnosti se Itálie zapojila do boje proti modernímu námořnímu pirátství v oblasti Somálska. Italské námořnictvo je součástí protipirátské mise EU (EU NAVFOR) — Operace Atalanta. Mezi lednem a dubnem 2010 dokonce bude této operaci velet. Italský kontradmirál Giovanni Gumiero velí svazu Task Force 465 z paluby zásobovací a podpůrné lodi Etna.[3]

Složení[editovat | editovat zdroj]

Vlajková loď Cavour (550)
Torpédoborec Caio Duilio (D 554)

Letadlové lodě[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborce[editovat | editovat zdroj]

Fregaty[editovat | editovat zdroj]

  • Třída Bergamini (objednáno je 10 jednotek)
    • Carlo Bergamini (F 590)
    • Virginio Fasan (F 591)
Luigi Durand de la Penne (D 560)
  • Třída Maestrale (Bude brzy vyřazena)
    • Maestrale (F 570)
    • Grecale (F 571)
    • Libeccio (F 572)
    • Scirocco (F 573)
    • Aliseo (F 574)
    • Euro (F 575)
    • Espero (F 576)
    • Zeffiro (F 577)
  • Třída Artigliere (Bude brzy vyřazena)
    • Aviere (F 583)
    • Bersagliere (F 584)
    • Granatiere (F 585)

Korvety[editovat | editovat zdroj]

Korveta Urania (F 552)
  • Třída Minerva
    • Minerva (F 551)
    • Danaide (F 553)
    • Urania (F 552)
    • Sfinge (F 554)
    • Driade (F 555)
    • Chimera (F 556)
    • Fenice (F 557)
    • Sibilla (F 558)

Vrtulníkové výsadkové lodě[editovat | editovat zdroj]

Výsadková loď San Giorgio (L 9892)

Hlídkové lodě[editovat | editovat zdroj]

Hlídková loď Comandante Foscari (P-493)

Minolovky[editovat | editovat zdroj]

Ponorky[editovat | editovat zdroj]

Ponorka Sciré (S 527)

Pomocné lodě[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Italy's Newest Saviour: The LHD [online]. Naval-technology.com, 2009-06-04, [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Italian Navy Commands UN Task Force in Lebanon [online]. Naval-technology.com, 2009-06-04, [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Italian Navy takes over lead of EU NAVFOR [online]. EU NAVFOR Somalia, 2009-12-13, [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu