Třída Carlo Bergamini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Carlo Bergamini
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce Canopo
Následovník Alpino
Technické údaje
Výtlak 1410 t (standardní)
1650 t (plný)
Délka 93,95 m
Šířka 11,35 m
Ponor 3,1 m
Pohon 4 diesely
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 25 uzlů
Dosah 4500 nám. mil při 16 uzlech
Posádka 155
Výzbroj 2× 76,2mm/62 kanón (2×1)
1× 305mm K113 Menon
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla 1× vrtulník
Radar
Sonar SQS-30
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Carlo Bergamini byla třída protiponorkových fregat italského námořnictva. Celkem byly v letech 1961–1962 do služby zařazeny čtyři jednotky této třídy, pojmenované Carlo Bergamini, Virgilio Fasan, Carlo Margottini a Luigi Rizzo. Všechny fregaty byly vyřazeny v průběhu 80. let.

Tato třída byla pokusem o postavení co nejmenší lodi schopné účinně provozovat protiponorkový vrtulník. Hlavňovou výzbroj tvořily původně tři dva 76,2mm kanóny ve třech dělových věžích. Dvě stály na přídi a jedna na zádi. Za nimi se nacházel 305mm vrhač raketových hlubinných pum K113 Menon. Protiponorkovou výzbroj doplňovaly dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na palubě byla přistávací plocha a teleskopicky skladatelný hangár pro jeden vrtulník. Ten byl nejprve typu AB-47, později ho ale nahradily mnohem účinnější typy AB-204 a AB-212. To si však vynutilo demontáž třetí dělové věže, zvětšení hangáru a přistávací plošiny. Trupový sonar byl typu SQS-30. Pohonný systém tvořily čtyři diesely, díky kterým fregaty mohly plout rychlostí až 25 uzlů. Dosah byl 4500 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.