Třída Impetuoso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Impetuoso
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 2
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce Comandanti Medaglie d'Oro
Následovník Impavido
Technické údaje
Výtlak 2755 t (standardní)
3800 t (plný)
Délka 127,6 m
Šířka 13,3 m
Ponor 4,5 m
Pohon 4 kotle, 2 převod. turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 34 uzlů
Dosah
Posádka 315
Výzbroj 4× 127mm/38 kanón (2×2)
16× 40mm kanón (2×4, 4×2)
1× 305mm protiponorkový raketomet
6× 324mm torpédomet (2×3)
4 vrhače, 1 skluzavka
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Impetuoso byla první třída torpédoborců italského námořnictva postavená po skončení druhé světové války. Skládala se z jednotek ImpetuosoIndomito. Obě lodi byly v letech 1980–1983 vyřazeny z aktivní služby.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

  • Indomito – kýl založen 24. dubna 1952, spuštěn na vodu 9. srpna 1955 a dokončen 23. února 1958.
  • Impetuoso – kýl založen 7. května 1952, spuštěn na vodu 16. září 1956 a dokončen 25. ledna 1958.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Základem konstrukce byl zmenšený trup druhoválečných lehkých křižníků třídy Capitani Romani. Na přídi a na zádi stála jedna dělová věž se dvěma 127mm kanóny, které doplňovalo šestnáct 40mm protiletadlových kanónů v šesti postaveních. Protiponorkovou výzbroj tvořil jeden 305mm vrhač raketových hlubinných pum a dva pevné 533mm torpédomety (v 70. letech je nahradily dva tříhlavňové 324mm torpédomety).

Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny. Nejvyšší rychlost byla 34 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.