Třída Nazario Sauro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Nazario Sauro
Ponorky třídy Sauro
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Enrico Toti
Následovník třída Salvatore Pelosi
Technické údaje
Výtlak 1450 t (na hladině)
1637 t (pod hladinou)
Délka 63,85 m
Šířka 6,83 m
Ponor 5,7 m
Pohon 3 dieselgenerátory, 1 elektromotor
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 11 uzlů (na hladině)
19 uzlů (pod hladinou)
Dosah 6150 nám. mil při 11 uzlech (na hladině)
Posádka 49
Výzbroj 6× 533mm torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Nazario Sauro byla třída diesel-elektrických ponorek italského námořnictva. Byla to druhá poválečná generace italských ponorek. Tvořily ji jednotky Nazario Sauro, Carlo Fecia Di Cossato, Leonardo da VinciGuglielmo Marconi. Na třídu dále navázaly dvě vylepšené dvoukusové série, označené jako třídy Salvatore PelosiPrimo Longobardo. Všechny čtyři ponorky již byly vyřazeny z aktivní služby.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

První projektové práce na této třídě probíhaly už v 60. letech. Původní objednávka na dvojici ponorek z roku 1967 však byla posléze zrušena a k projektu se italské námořnictvo vrátilo teprve roku 1972. V roce 1976 pak byla objednávka rozšířena o druhý pár ponorek. Všechny ponorky postavila loděnice C.R.D.A. Stavba probíhala od roku 1974 a do služby jednotlivé ponorky vstupovaly v letech 1980 a 1982.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Oproti předchozí třídě Enrico Toti měly tyto ponorky trojnásobný výtlak. Stále ale byl kladen velký důraz na jejich kompaktní rozměry a dobré manévrovací schopnosti. Měly jednotrupou koncepci. Trup měl moderní kapkovitý tvar s křížově uspořádanými ocasními plochami na zádi (přední hloubková kormidla byla na věži). Operační hloubka ponoru dosahovala díky použití vysokopevnostní oceli HY-80 celých 300 metrů. Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů, pro které bylo neseno 12 vodičem naváděných těžkých torpéd Whitehead A184 či 24 námořních min VS SM600. Pohonný systém tvořily tři dieselgenerátory GMT A210 a jeden elektromotor Marelli. Lodní šroub byl jeden. Ponorky dosahovaly rychlosti 11 uzlů na hladině a 19 uzlů pod hladinou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.  
  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Kategorie Sauro class submarines ve Wikimedia Commons