Španělské námořnictvo

Vlajka námořnictva

Znak námopřnictva

Španělské námořnictvo (španělsky: Armada Española) je námořní složkou ozbrojených sil Španělska. Patří k největším námořnictvům zemí Severoatlantické aliance. V roce 1987 námořnictvo čítalo 47 300 osob, včetně vojáků námořní pěchoty.^[1] Od roku 2002 je španělské námořnictvo plně profesionální.^[2] Hlavní základny námořnictva jsou Rota a San Fernando u Cádizu, dále Ferrol a Cartagena. Velitelství námořnictva sídlí v Madridu.

Obsah

1 Historie
2 Složení
3 Odkazy
- 3.1 Reference
- 3.2 Externí odkazy

[editovat] Historie

Bitva u Lepanta

Námořnictvo má ve Španělsku dlouhou tradici. Například stálo za řadou zámořských objevů a napomohlo budování rozsáhlé koloniální říše. Španělské námořnictvo bylo od 16. do poloviny 17. století největším námořnictvem světa. S pozdějším mocenským úpadkem Španělska však upadala i síla jeho námořnictva. V 19. století bylo Španělsko chudým státem a přišlo o většinu svých kolonií. Slabost námořnictva potvrdila také Španělsko-americká válka, která vypukla v roce 1898. Země v ní přišla o Kubu, Portoriko a Filipíny a menší ostrovy v Mikronésii.

Do první světové války Španělsko nezasáhlo. Ve dvacátých letech však bojovalo v rífské válce, kde nasadilo i svůj nosič hydroplánů Dedalo. Španělská občanská válka v letech 1936–1939 znamenala rozdělení námořnictva na dva vzájemně bojující celky a značné ztráty. Za druhé světové války režim generála Franca zachoval neutralitu. Po válce se režim postupně dostal z mezinárodní izolace a díky své jednoznačně antikomunistické vládě se stal ve studené válce spojencem západního světa. Znamenalo to i americkou vojenskou pomoc, například v dodávkách torpédoborců a fregat. Členem NATO se přitom Španělsko stalo až roku 1982, tedy po smrti diktátora Franca.