Španělsko-americká válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Španělsko-americká válka
Konflikt:
Bitva o kopec San Juan
Bitva o kopec San Juan
Trvání: 25. dubna12. srpna 1898
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Kuba a Portoriko (Karibik)
Filipíny a Guam
Casus belli:
Výsledek: Vítězství USA
Změny území: {{{Území}}}
Strany
USA USA

Kuba kubánští rebelové
Portoriko portorikáští rebelové
Filipíny filipínští rebelové

Španělsko Španělsko
Velitelé
Síla
300 000; amerických vojáků a dobrovolníků 30 000 kubánských povstalců 278 447 vojáků na Kubě,
10 005 vojáků na Portoriku,
51 331 vojáků na Filipínách
Ztráty
10 665 Kubánců
4 622 mrtvých a zraněných vojáků a 2 565 nemocných
3 000 zabitých nebo zraněných na Filipínách, 6 700 zajatců
13 000 nemocných na Kubě
{{{poznámky}}}

Španělsko-americká válka (25. dubna - 12. srpna 1898) byl vojenský konflikt mezi Spojenými státy americkými a Španělskem.

Válku vyprovokovaly Spojené státy podporující nezávislost Kuby a očekávající rozsáhlé územní zisky na úkor španělských zámořských držav. Jako casus belli posloužily snahy některých kubánských a filipínských nacionalistů o osamostatnění. Ovšem pro americkou veřejnost jím spíše bylo podezření, že španělští agenti způsobili výbuch na americké bitevní lodi USS Maine vedoucí k jejímu potopení (příčina výbuchu je záhadou dodnes). USA poslaly Španělsku ultimátum s požadavky na vyklizení Kuby a Filipín. Španělsko, které Kubu pokládalo spíše za španělskou provincii než za kolonii, na ně reagovalo vyhlášením války.

Střetnutí probíhalo naprosto jednostranně a skončilo zničující porážkou Španělska. Boje probíhaly na třech místech.

  • Filipíny: španělské námořnictvo bylo rychle zničeno a Američané oblehli Manilu, kterou se jim ale nepodařilo dobýt až do konce bojů. Poté ji americká vojska obsadila a neumožnila filipínským vojskům do ní vstoupit. (Což vedlo k dalším nepokojům)
  • Guam: Během jediného dne bylo zajato všech 54 španělských vojáků, kteří ostrov bránili a odvezeno do filipínského zajateckého tábora.
  • Kuba: Námořní bitva u Santiago de Cuba byla jednoznačně v americké režii a všechny španělské lodi kromě jedné byly potopeny (zbývající loď potopila vlastní posádka). Pozemní kampaň vedla k obklíčení španělských sil v Santiagu a Guantanámu. Santiago bylo nakonec dobyto, ale většina ztrát byla způsobena přehřátím a žlutou zimnicí, v důsledku které byla americká vojska nedlouho po konci bojů evakuována.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Potopená USS Maine v Havaně

Vztahy mezi Španělskem a USA byly napjaté už delší dobu před vypuknutím samotného konfliktu. USA si v rámci tzv. Moonroovy doktríny pokoušely udržovat zásadní vliv nad celou oblastí Latinské Ameriky. Španělsko jako bývala námořní velmoc však ke konci 19. století měla stále pod kontrolou několik velkých kolonií v Karibiku (Kuba, Portoriko) a západním Pacifiku (Filipíny, Guam) a omezovala tak vliv USA v oblasti. Vážná diplomatická roztržka mezi oběma zeměmi vypukla už v roce 1873 při tzv. Virginiuském incidentu, při kterém Španělsko zajalo americkou loď Virginius a popravilo její posádku považujíce je za piráty. V letech 1897-98 negativní postoj americké veřejného mínění (výrazně podporován médii a politickým establishmentme) vůči španělské přítomnosti v Karibiku rapidně rostl. Oficiálním důvodem k tomu se stalo hlavně brutálně španělské potlačování snah kubánských, portorických, ale i filipínských nacionalistů o nezávislost.

Konečným spouštěčem války se tak stalo dodnes neobjasněné potopení americké lodi USS Maine v havanském přístavu 15. února 1898. V USA navzdory neexistujícím důkazem převládla mínění, že loď byla potopena díky sabotáži španělských agentů. Vláda prezidenta McKinleyho dala v dubnu Španělsku ultimátum, v jehož rámci se mělo okamžitě z Kuby stáhnout. Madrid toto ultimátum rozhořčeně odmítl a 21. dubna přerušil s USA diplomatické styky. Tentýž den začalo americké námořnictvo s blokádou Kuby, načež 23. dubna vyhlásilo Španělsko USA válku. Americký kongres vyhlášení války opětoval dva dny na to.

Boje[editovat | editovat zdroj]

Námořní bitva v Manilské zátoce
Potopená španělská loď Reina Mercedes v Santiagském přístavu

Samotné boje měly poměrně rychlý spád a probíhaly hlavně na Kubě a Filipínách. Moderně vyzbrojené americké vojsko a námořnictvo mělo značně navrch nad zastaranejšími loděmi a výzbrojí Španělska. Už 1. května 1898 americké námořnictvo pod velením komodora George Dewey a bez ztrát (pouze s devíti raněnými) obklíčilo a zcela zničilo španělskou flotilu v manilské zátoce. S podporou filipínských bojovníků za nezávislost pod vedením Emilia Aguinaldo získala americká armáda v průběhu několika týdnů kontrolu nad většinou Filipínských ostrovů, aby se však vyhnula vážnějším ztrátám, přímo do hlavního města Manila (které bránilo 8 000 španělských vojáků) vstoupila až po oficiálním ukončení bojů 13. srpna.

21. června obsadilo americké námořnictvo prakticky bez boje ostrov Guam a zajalo na něm celou 54 člennou španělskou vojenskou posádku.

Boje na Kubě probíhaly hlavně ve východní části ostrova - v blízkosti vojensky důležitého přístavu Santiago de Cuba. Mezi 6. až 10. červnem provedla americká námořní pěchota s podporou loďstva invazi v zátoce Guantanamo a úspěšně ji zajistila. První pozemní výsadky nedaleko Santiaga uskutečnila americká vojska 22. června. 1. července došlo v blízkosti Santiaga ke dvěma velkým bitvám (bitva o San Juan Hill a bitva o El Caney), v nichž americká vojska s významnou pomocí kubánských rebelů porazily španělskou předsunutou obranu města. 3. července došlo k největší námořní bitvě této války, kdy americké námořnictvo zahájilo přímý útok na přístav Santiago de Cuba, přičemž tam úplně zničilo španělskou karibskou flotilu. Vojenská posádka Santiaga definitivně kapitulovala 17. července.

Američané se 25. července vylodili i na ostrově Portoriko, zde však neměli velkou podporu místního odboje a do konce války zajistili jen část ostrova.

Španělsko, prakticky úplně poraženo v námořních bitvách, bez možnosti poskytnout pomoc svým vojskům stále bojujícím na Kubě, Filipínách a Portoriku, souhlasilo se zastavením bojů a s pomocí francouzského zprostředkování se s USA dohodlo na příměří, které vstoupilo v platnost 12. srpna. Válka oficiálně skončila 10. prosince 1898, kdy obě strany podepsaly v Paříži mírovou dohodu.[1]

Následky[editovat | editovat zdroj]

Karikatura ilustrující rozšíření dominance Spojených států po Španělsko-americké válce

Válka měla pro kdysi hrdé španělské impérium katastrofální následky. Španělsko přišlo o více než 3 000 vojáků a 500 námořníků, jeho kdysi silné pacifické a karibské námořní flotily byly zcela zničeny. Španělsko muselo po ztrátě většiny svých velkých válečných lodí přistoupit na pařížskou mírovou smlouvu, v rámci níž předalo Spojeným státům Kubu, Portoriko a část Španělské Východní Indie (Filipíny a Guam). Zbytek španělské pacifické kolonie byl prodán Německu, které nově koupené území začlenilo do své kolonie Německá Nová Guinea.

Pro USA naopak válka znamenala velký úspěch, díky kterému si výrazně upevnily své mocenské postavení na celé západní polokouli. V pozemních bojích sice ztratili přes 3 000 vojáků, ale bez ztráty jediné lodě a jen se 16 mrtvými námořníky se ukázaly jako nová námořní mocnost. Od Španělska přebrali kontrolu nad Kubou, Portorikem, ostrovem Guam a Filipínami. Zde se však zároveň zakrátko ukázaly skutečné důvody amerického tažení. Přestože oficiálním casus belli před válkou byla hlavně podpora kubánských a filipínských snah o nezávislost, již krátce po válce začala americká vojska obě země okupovat a pod různými záminkami jejich snahy o samostatnost USA odmítly. USA následně v rámci tzv. banánových válek spustily ozbrojenou kampaň proti stejným rebelům, kteří jim předtím pomáhali v bojích proti Španělsku, přičemž při potlačování jejich odporu často používali ještě horší metody než předtím španělští kolonizátoři. Obzvlášť tragické následky to mělo pro Filipíny, kde v následné filipínsko-americké válce (1899-1902) zahynulo přes 200 000 lidí, přičemž USA zemi následně okupovaly až do roku 1935 (definitivní nezávislost získali Filipíny až po druhé světové válce).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Military Map, Island of Puerto Rico [online]. 1898, [cit. 2013-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]