Německá Nová Guinea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Německá Nová Guinea
Deutsch-Neuguinea
1885–1919 Teritorium Nová Guinea 
Mandátní území Tichomořské ostrovy 
Nauru 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
hlavní město:
rozloha:
249 500 km²
obyvatelstvo
němčina (úřední)
státní útvar
mateřská země:
marka Německé Nové Guineje, německá marka
zánik:
28. červen 1919 - podepsání Versailleské smlouvy
Státní útvary a území
Předcházející:
Nástupnické:
Teritorium Nová Guinea Teritorium Nová Guinea
Mandátní území Tichomořské ostrovy Mandátní území Tichomořské ostrovy
Nauru Nauru

Německá Nová Guinea (výjimečně Německá Austrálie) je souhrnné pojmenování pro veškerá území v Oceánii pod německou správou na přelomu 19. a 20. století (s výjimkou Samoy, která byla spravována odděleně).

Geografické vymezení[editovat | editovat zdroj]

Německá Nová Guinea se rozkládala v melanéském a mikronéském regionu na území dnešních států nebo závislých území:

Vznik[editovat | editovat zdroj]

V roce 1884 byla v Berlíně založena obchodní společnost „Německá Novoguinejská společnost“ (německy Neuguinea-Kompagnie). Jejím zakladatelem byl Adolph von Hansemann, významný německý bankéř z Cách. Hlavním cílem a předmětem činnosti společnosti bylo získání území v Pacifiku a následný ekonomický rozvoj území. 3. prosince 1884 byla vztyčena německá vlajka na jednom z ostrovů Bismarckova souostroví. V květnu 1885 svěřil císař Vilém II. oficiálně veškerá práva a svrchovanost nad územím do rukou Novoguinejské společnosti. Od roku 1899 bylo pacifické území spravované přímo německou vládou z Berlína.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Země císaře Viléma - v roce 1884 vztyčena německá vlajka, od 1885 německá kolonizace

Bismarckovo souostroví - v roce 1884 vztyčena německá vlajka, od 1885 německá kolonizace

severní Šalamounovy ostrovy - pod německou správou se nacházely nejsevernější ostrovy z Šalamounova souostroví - Bougainville, Buka, Choiseul, Santa Isabel a okolní menší ostrovy. Německo se ocitlo ve sporu se Spojeným královstvím kvůli územním požadavkům v Oceánii. V roce 1899 byla podepsána britsko-německá smlouva, ve které se Německé císařství vzdalo všech ostrovů na jih od Bougainville ve prospěch Británie, naopak Británie přenechala Německu své územní nároky na západní Samou.

Nauru - roku 1888 dovršily německé vojenské jednotky boj s domorodým obyvatelstvem a ostrov byl přičleněn ke kolonii

Na území Marshallových ostrovů vzneslo roku 1874 formální nárok Španělsko. V praxi ale nad ostrovy nemělo kontrolu. Roku 1885 uznalo Španělsko svrchovanost Německa nad souostrovím výměnou za finanční kompenzaci v hodnotě 4,5 milionů dolarů.

Po prohrané španělsko-americké válce zůstala v pacifickém regionu pod španělskou správou pouze část jeho kolonie Španělské Východní Indie - Severní Mariany, Karolíny a Palau. Tyto ostrovy byly řídce osídlené, mezi sebou vzdálené a nepříliš ekonomicky využitelné. 30. června 1899 vešla v platnost německo-španělská smlouva, ve které prodalo Španělsko tyto ostrovy za cenu 17 milionů marek a definitivně tak skončila španělská přítomnost v Mikronésii a ostrovy se staly německým protektorátem.

Zánik[editovat | editovat zdroj]

Rozpad německé pacifické kolonie:
     Australské mandátní území     Japonské mandátní území     mandátní území Nauru pod společnou správou

Po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 obsadily australské jednotky Zemi císaře Viléma, Bismarckovo souostroví a ostrovy Bougainville, Buka a Nauru. Japonsko získalo kontrolu nad Palau, Karolínami, Marianami a Marshallovými ostrovy. Podepsáním Versailleské smlouvy ztratilo Německo své veškeré kolonie. 17. prosince 1920 byla ustanovena následující mandátní území Společnosti národů:

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]