Mandátní území

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mandátní území ve světě
     Britská mandátní území
     Francouzská mandátní území
     Belgická mandátní území
     Australská mandátní území
     Japonská mandátní území
     Novozélandská mandátní území
     Jihoafrická mandátní území
     Společná správa – mandátní území pod společnou správou

Mandátní území (anglicky mandates of the League of Nations; francouzsky mandats de la Société des Nations) byla mezi lety 19191946 území, odebraná Německé a Osmanské říši, jež v 1. světové válce patřily k poraženým, a svěřená mandátem Společnosti národů do dočasné správy několika jejím členským státům z řad vítězných, obvykle koloniálních mocností (které již během války dotyčná území obsadily). Mateřské země měly mandátní území – v podstatě kolonie – spravovat do té doby, než bude tamní obyvatelstvo připraveno na samostatnost. Rozlišovaly se 3 typy mandátních území, podle plánů, které s nimi mateřské země měly: A, B a C.

V roce 1946 po založení OSN nahradila mandátní území tzv. poručenská území OSN (kromě Jihozápadní Afriky, jíž Jihoafrická unie, později JAR odmítla status poručenského území přiznat a dál ji ovládala z titulu mandátu).

Mandátní území typu A[editovat | editovat zdroj]

Mandátní území typu A byla bývalá území Osmanské říše (kromě Hidžázu), která byla obsazena za války vojsky Dohody. Mandátoři měli za úkol přivést tato území v dohledné době k nezávislosti, protože byla považována za natolik vyspělá, aby zvládla řízení nového samostatného státu. Do konce 2. světové války však získal nezávislost pouze Irák a Libanon, u ostatních bylo předání správy do vlastních rukou pod různými důvody oddalováno.

  • Spojené království Britské:
  • Francie Francouzské:
    • Sýrie a Libanon – od Sýrie byl roku 1925 Francouzi oddělen Velký Libanon, následujícího roku vyhlášený za republiku (jež se skutečně samostatnou stala až roku 1944); dále byl z území Velké Sýrie roku 1937 vydělen Alexandrettský sandžak, aby se stal formálně samostatným Hatayským státem, roku 1939 anektovaným Tureckem, které si na něj dlouho činilo nároky. Takto okleštěná Sýrie se osamostatnila roku 1946, když odešla francouzská vojska.

Mandátní území typu B[editovat | editovat zdroj]

Mandátní území typu B byly bývalé německé kolonie v subsaharské Africe (kromě Německé jihozápadní Afriky). Území zahrnovala Togoland, Kamerun a Německou východní Afriku. Samostatnost těchto území se předpokládala ve vzdálené budoucnosti.[1]

  • Francie Francouzské:
    • Většina německé kolonie Kamerun
    • Východní část německé kolonie Togoland

Mandátní území typu C[editovat | editovat zdroj]

Mandátní území typu C byly bývalé německé kolonie a protektoráty v Pacifiku a Německá jihozápadní Afrika. Stejně jako u bývalých německých afrických kolonií se samostatnost těchto území předpokládala snad jen ve vzdálené budoucnosti. Správa mandátních území zakazovala stavbu opevnění na ostrovech, ale to např. Japonce nezajímalo a některé ostrovy opevnili. Britská mandátní území byla svěřena Austrálii a Novému Zélandu.[1]

  • Austrálie Nový Zéland Spojené království Pod společnou správou Austrálie, Nového Zélandu a Velké Británie:
    • ostrov Nauru – bývalý německý protektorát, část německé kolonie Německé Nové Guiney

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]