Třída Santa María

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Santa María
Victoria
Obecné informace
Uživatelé Španělské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 6
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2011)
Předchůdce třída Descubierta
Následovník třída Álvaro de Bazán
Technické údaje
Výtlak 3610 t (plný)
Délka 138,8 m
Šířka 14,3 m
Ponor 8,6 m
Pohon 2 plynové turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 29 uzlů
Dosah
Posádka
Výzbroj 1× 76mm kanón OTO Melara
32× Standard SM-1MR
Harpoon
1× 20mm Meroka
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla 2× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Santa María (též třída F80) je třída víceúčelových fregat španělského námořnictva, postavených na základě licence americké třídy Oliver Hazard Perry. Tvoří ji celkem šest jednotek. Všechny jsou stále v aktivní službě.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Canarias vypouští střelu Standard SM-1MR

Třída se skládá ze šesti jednotek, postavených španělskou loděnicí Bazán (nyní Navantia) ve Ferrolu. Pojmenovány jsou Santa María, Victoria, Numancia, Reina Sofia, Navarra a Canarias. Stavba probíhala v letech 19821994.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Fregata Santa María

Dělostřeleckou výzbroj tvoří jeden 76mm kanón OTO Melara umístěný na střeše nástavby. Na přídi se nachází jednoduché vypouštěcí zařízení Mk 13, ze kterého jsou vypouštěny protiletadlové řízené střely Standard SM-1MR (neseno 32 kusů) či protilodní střely Harpoon (neseno osm kusů). Bodovou obranu zajišťuje jeden španělský systém Meroka. K ničení ponorek slouží dva trojhlavňové 324mm torpédomety a dva protiponorkové vrtulníky SH-60B Seahawk systému LAMPS III. Pohonný systém tvoří dvě plynové turbíny General Electric LM2500.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu