Třída San Giorgio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída San Giorgio
San Giusto
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Typ amphibious transport dock
Lodě 3
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2010)
Předchůdce
Následovník
Technické údaje
Výtlak 5000 t (standardní)
7665 t (plný)
Délka 133,3 m
Šířka 20,5 m
Ponor 5,25 m
Pohon 2× diesel
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 21 uzlů
Dosah 7500 nám. mil při 16 uzlech
Posádka 170
Výzbroj 1× 76,2mm/62 kanón
2× 20mm kanón (2×1)
Pancíř
Letadla 5× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída San Giorgio je třída výsadkových lodí kategorie amphibious transport dock, stavěných pro italské námořnictvo loděnicí Fincantieri. Celkem byly v letech 19871994 do služby zařazeny tři jednotky – San Giorgio, San MarcoSan Giusto. Všechny jsou stále v aktivní službě. Všechny tři lodě mají základnu v Brindisi.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Kapacita lodí je až 500 vojáků s plnou výzbrojí, včetně 30 tanků či 36 obrněných vozidel. Lodě mají průběžnou letovou palubu s můstkem na pravoboku. Na palubě nesou tři vrtulníky Sea King SH-3D či pět menších typu AB-212. Podpalubní hangár o rozměrech 100x20,5 metru, ale je určený pouze pro vozidla a náklad. Do hangáru se vstupuje pomocí příďových vrat, bočním nákladovým otvorem a výtahem, který hangár spojuje s letovou palubou. Na zádi lodí je umístěn palubní dok pro vyloďovací čluny, který pojme tři čluny LCM (6) s nosností 30 tun. Na palubě jsou pak převáženy též tři menší čluny LCVP a malý motorový člun.

San Marco má oproti ostatním rozšířené zdravotnické prostory a je vhodná pro nasazení v místech přírodních katastrof. San Giusto, nemá příďová vrata, ale má zvětšenou nástavbu, mírně větší výtlak, všechny čluny LCVP na levoboku a je modifikována pro úlohu cvičné lodi (v době míru).

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 76,2mm/62 kanón ve věži na přídi a dva 20mm kanóny. Lodě pohánějí dva diesely GMT A420, díky kterým mohou plout rychlostí až 21 uzlů. Dosah je 7500 námořních mil při 16 uzlech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu