Třída Durand de la Penne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Durand de la Penne
Mimbelli
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě Durand de la Penne
Francesco Mimbelli
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní
Předchůdce Audace
Následovník Orizzonte
Technické údaje
Výtlak 4 500 t (standardní)
5 250 t (plný)
Délka 135,6 m
Šířka 16,1 m
Ponor 5 m
Pohon CODOG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 31,5 uzlu
Dosah 7 000 nám. mil při 18 uzlech
Posádka 400
Výzbroj 1× 127mm/54 kanón
3× 76,2mm/62 kanón OTO Melara
Standard SM-2MR
Otomat Mk 2 (2×4)
Selenia Aspide
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla 2× vrtulník
Radar
Sonar Raytheon DE 1167
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Durand de la Penne je třída raketových torpédoborců stavěných pro italské námořnictvo loděnicí Fincantieri. Jedná se o zvětšenou verzi torpédoborců třídy Audace, s novým pohonem koncepce CODOG a modernější elektronikou. Skládá se z jednotek – Durand de la PenneFrancesco Mimbelli, zařazených do služby 11. prosince 1993. Obě lodi jsou stále v aktivní službě.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Na přídi stojí dělová věž s jedním 127mm/54 kanónem OTO Melara. Ten doplňují tři 76,2mm/62 kanóny OTO Melara Super-Rapid v jednohlavňových věžích, z nichž dvě jsou umístěny po stranách nástavby a jedna na střeše hangáru. Před hangárem je přitom též jednoduché odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Standard SM-2MR s dosahem 70 km. Ve středu lodi je umístěno osm protilodních střel Otomat Mk 2 s dosahem 140 km. Blízkou obranu zajišťuje osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových střel Selenia Aspide. Ty mají dosah 15 km. Dále jsou neseny dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Plánována je rovněž instalace raketového protiponorkového systému MILAS. Na palubě je přistávací plošina a hangár umožňující operace dvou vrtulníků, obvykle typu AB-212, Sikorsky SH-3 Sea King či AgustaWestland AW101. Trupový sonar a vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru jsou oba typu Raytheon DE 1167.

Pohonný systém je typu CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny General Electric LM2500 a dva diesely GMT BL230-20DVM. Lodní šrouby jsou rovněž dva. Při použití turbín dosahují rychlosti až 31,5 uzlu. Dosah je 7 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu