Třída Lupo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Lupo
Mariátegui
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Peruánské námořnictvo
Venezuelské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 18
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2010)
Předchůdce Alpino
Následovník Maestrale
Technické údaje
Výtlak 2208 t (standardní)
2525 t (plný)
Délka 113,55 m
Šířka 12 m
Ponor 3,54 m
Pohon CODOG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 35 uzlů
Dosah 4350 nám. mil při 16 uzlech
Posádka 194
Výzbroj 1× 127mm/54
4× 40mm/70 DARDO (2×2)
Otomat-Teseo Mk 2 (8×1)
RIM-7 Sea Sparrow
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla 1-2× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Lupo je třída víceúčelových fregat, stavěných pro italské námořnictvo loděnicí Cantieri Navali Riuniti (CNR). Celkem bylo postaveno 18 lodí této třídy. Mimo Itálii měly dva zahraniční uživatele – námořnictva PeruVenezuely. Čtyři fregaty postavené pro Irák mu nebyly předány díky zbrojnímu embargu. Všechny fregaty této třídy jsou stále v aktivní službě.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Zakotvené fregaty General UrdanetaGeneral Salóm. Dobře je patrný hangár pro vrtulník, po jehož stranách jsou věže systému DARDO. Na střeše je osminásobné silo Albatros pro střely Aspide a patrné jsou i kontejnery protilodních střel.

Italské námořnictvo nejprve v letech 1977–1980 zařadilo do služby čtyři fregaty – Lupo, Sagittario, PerseoOrsa. Tyto fregaty byly na počátku 90. let modernizovány a po roce 2000 vyřazeny a prodány do Peru. Druhá čtveřice fregat – Artigliere, Aviere, BersagliereGranatiere, byla původně stavěna pro Irácké námořnictvo. Jelikož však vypukla Íránsko-irácká válka a na dovoz zbraní do těchto zemí bylo uvaleno embargo, fregaty téměř 10 let marně čekaly na jiného kupce a nakonec je do roku 1996 převzali Italové jako třídu Artigliere. Všechny byly upraveny pro potřeby nového vlastníka, například byla odstraněna jejich protiponorková výzbroj a střely RIM-7 Sea Sparrow nahradil typ Aspide.

Peru[editovat | editovat zdroj]

127mm kanón fregaty Mariscal Sucre

Peruánské námořnictvo zakoupilo fregaty Carvajal, Villavisencio, MonteroMariátegui. První dvě byly postaveny v Itálii a dokončeny v roce 1979, zatímco druhý pár stavělo Peru v licenci v přístavu Callao a dokončilo je mezi lety 1984–1987. Lišily se například použitými radary a střelami Aspide namísto typu Sea Sparrow. V letech 2004–2006 k nim Peru přikoupilo vyřazené italské fregaty Aguirre, Palacios, BolognesiQuiñones, téže třídy.

Venezuela[editovat | editovat zdroj]

Venezuela v letech 1980–1982 zařadila do svého námořnictva šest fregat této třídy, pojmenovaných Mariscal Sucre, Almirante Brión, General Urdaneta, General Soublette, General SalómAlmirante García.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Těžký protiponorkový vrtulník na zádi fregaty Mariategui

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón (délka hlavně 54 ráží) v dělové věži na přídi a dva dvojhlavňové 40mm kanóny Bofors (délka hlavně 70 ráží) systému DARDO ve věžích po stranách hangáru. Osm protilodních střel Otomat Mk 2 je umístěno po stranách nástavby a hangáru. Na střeše hangáru je navíc osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových střel RIM-7 Sea Sparrow. Protiponorkovou výzbroj představují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na palubě je přistávací plocha a hangár pro jeden vrtulník, obvykle typu AB-204 či AB-212. Pokud je hangár složený, může být na palubě ještě druhý vrtulník.

Pohonný systém je koncepce CODOG. Při běžné plavbě lodě pohání dva diesely GMT 230-20M, díky kterým mohou plout rychlostí až 20 uzlů. V bojové situaci lodě pohání pouze dvě plynové turbíny General Electric LM2500. Nejvyšší rychlost je v takovém případě 35 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]